Every Week Seven Days
Režie:
Eduard GrečnerKamera:
Vincent RosinecHudba:
Ilja ZeljenkaHrají:
Anton Ocelka, Věra Křesadlová, Elena Scherhauferová, František Velecký, Lýdia Blechová, Karol Spišák, Pavol Mikulík, Michal DočolomanskýObsahy(1)
I vysokoškoláci žijí své obyčejné dny, věnují se studiu i zálibám, ale současně na ně doléhá zjitřený pocit nukleárního ohrožení. (oficiální text distributora)
Recenze (14)
Prekvapivo príjemný a značne pôsobivý príspevok do (česko)slovenskej novej vlny, Grečner je občas síce trochu priveľmi doslovný, nasilu avantgardný, neohrabane dávajúci hold svojim Hirošimským vzorom, ale - nádejných študentov a tým pádom i svoje postavy však má rád, je k ním pozorný, je nepochybne odvážny a ako s húževnatým plamienkom jemne páliacim socialistický realizmus s ním nejde nesympatizovať. 3,5* ()
Študentský život a hrozba atómových bômb. Uvedené prepojenie vyplynulo zrejme z permanentného ohrozenia v časoch studenej vojny, zosilneného aférou s rozmiestnením jadrových hlavíc na Kube v r. 1962, dotýkajúcej sa väčšiny spoločnosti. Spájať mladosť s Hirošimou a k tomu oslím mostíkom pridať osobne preciťovanú bolesť II. svetovej nevyznelo presvedčivo. Ľahkomyselné, bezprostrednou skúsenosťou žijúce študentské mysle sa totiž nezlučujú s rádioaktívnou záťažou. Mimo tohto umelého konštruktu obsahuje film sympatický pokus ukázať partnerské prelietavanie a hľadanie autentického sebapotvrdenia(umeleckou tvorbou, prednáškami) formou, vzdialenou dovtedy panujúcemu realizmu v slovenskom filme. Rozšantený tanec jive ako séria fotografií, strihy chvíľ, trávených v uliciach, vystihujúce študentskú túžbu obsiahnuť celé mesto, kamerové nadhľady a progresívna industriálna hudba Iľju Zeljenku, poukazujúca na technologický pokrok a strojovosť patrili ku kladom filmu, ktorý ako celok patrí k odvážnym, no nepríliš presvedčivým pokusom slovenskej novej filmovej vlny. 50%. ()
Na novou vlnu jsem celkem trénovaná, snesu poměrně velkou dávku avandardy, dokonce snesu i dost nepříjemnou muziku a ruchy, jsou-li na místě. Ale příběh mi nesednul, byla jsem jako divák z dálky, nic z toho, co se odehrávalo na obrazovce se mě osobně nedotklo. A v tom je ten háček ... ()
Kedysi mi mama rozprávala o svojom dospievaní v 60. rokoch. Urobil som si o nich predstavu veľmi podobnú atmosfére Grečnerovej snímky. O strachu z atómovej bomby však nepadlo ani slovo. Formálne veľmi zaujímavý film bez klasickej naratívnej štruktúry hodný analytického rozboru. On sa však už dnes ako klasický kinematografický zážitok brať nedá, nakoniec sa však začne pomaly dostávať pod kožu ako čierny dážď atómovej bomby. Že existujú aj dodnes plnohodnotnejšie zážitky tohto hnutia dokazuje napríklad Slnko v sieti. Nehovoriac o inšpiračnom zdroji, Hirošime, mojej láske.70%. ()
Podľa poviedky Ivana Stadtruckera vznikla komplikovaná výpoveď mladých vysokoškolákov, ktorí si hľadajú svoje miesto v spoločnosti. ()
Podpriemerna studia o vysokoskolakoch, ktori si hladaju miesto v spolocnosti, Docolomanskeho nemam rad, zvysok hercov nepoznam : 30 % ()
Psycho-spackána výpoveď o niečom, nad čím vysokoškoláci určite neuvažujú. Otrasná hudba-kakofónia, ktorá má akože evokovať nukleárnu bombu, kombinovaná s populárnou hudnou vtedajších zahraničných interpretov. Ťažkopádna avangarda, ktorá chce komplikovane niečo povedať - mne však bolo úplne jedno, čo chcel povedať, vizuál (ešte k tomu vyzerajúci ako by bol točený 15 rokov dozadu) i audio ma dokonale odradzovali. K tomu slabé a menej známe obsadenie a ešte slabšie herecké výkony, možno s výnimkou Fera Veleckého. Právom zabudnutý film patriaci zaiste k novej vlne. ()
Do filmu som išiel s tým, že to bude ďalší z psychologických filmov, ktorým chce režisér odradiť diváka od sledovania. Úvodné titulky s nepríjemnými pazvukmi také aj boli, ale nasledoval celkom normálny film s dejom, prirodzenými dialógmi a zábavnými príbehmi. Film má byť asi aj upozornením na jadrové nebezpečenstvo, tá forma s výbuchmi a prerozprávaním následkov mohla byť na šesťdesiate roky fajn, len to trochu nešlo dokopy s príbehmi študentov. A keby som všetko pochopil, možno by som to dokopy spojil. Snáď inokedy. Hudba vo filme je hrozná, samozrejme len tá originálna, Beatles je fajn, ale kamera, tie pohľady dookola sú výborné, to som sa cítil ako priamy účastník príbehu. –––– Vieš prečo prednášam starcom o rádioaktívnej smrti? Aby som mal za čo chlastať. –––– Povedz: Tu sa šašo suš. Pojašený šašo straší v Šariši. ()
Naratív filmu je vystavaný na kontrastoch nie na priamom konflikte. Hedonizmus je dávaný do kontrastu s najničivejšou udalosťou 2. svetovej vojny, ale aj cynické hochštaplerstvo s mierne naivným idealizmom. Vzniká tak celkom zaujímavý pohľad na bezstarostný život umelcov bohémov, aj keď ozvláštnenie cez Hirošimu pôsobí trochu extrémne. Vďaka nej však zrazu pôsobia problémy týchto mladých pomerne plytko a nezaujímavo, dráma Horišimy je neporovnateľne silnejšia a oproti nej pôsobí život umelcov až nedramaticky a príliš subtílne. Asi preto na mňa film nefungoval ako mal. Zaujímavé je, že v podstate rovnaký nápad napadol o 40 rokov neskôr Cuaróna v Mexickej jazde, kde je hedonizmus mladých chlapcov vydávajúcich sa na cestu za slasťou dávaný do kontrastu so smrťou robotníkov atď., ale tam to zrazu funguje, hlavne asi preto, že sa obmedzil na jednu krajinu a nesnaží sa byť až tak globálny. ()
Dopozeral som túto zvláštnu zlátaninu kvoli obrazkom starej Bratislavy... Niektoré prestrihy boli úplne mimo. Hlavne však mi úplne unikol zmysel filmu a jeho "posolstvo" :))) rozhodne neodporúčam ()
Film jako celek jsem nepochopil. Nosnou myšlenkou mělo být připomenutí výbuchu v Hirošimě a Nagasaki. Celým dílem se prolíná četba z jakési novely o výbuchu v Hirošimě. V době, kdy díky úsilí socialistických států docházelo k uvolňování mezinárodního napětí, stále hrozilo nebezpečí, že někdo zmáčkne onen osudný knoflík. Je tomu ostatně i dnes. Žádnou souvislost s plánem na rozmístění nukleárních hlavic na Kubě bych v tom neviděl, USA vždy tyto hlavice měly na dosah socialistických států. Skupina studentů - medici, sochaři, technici, astronomové - žijí svými radostmi s láskami skutečnými či pouhými flirty, ale i starostmi z vykonání zkoušky. A co ta první vteřina po výbuchu? Ta přece rozhoduje, protože po ní už zpravidla stejně nic není. - No, ale na víc než jednu hvězdičku to prostě není. ()
52%??? to snad nie!:-DDD nova vlna ako vysita! forma-kniha.myslim,ze by vyzeral inak,ak by neeexistovala "hirosima,moja laska" .osobne by som vyzdvihol elektronicku hudbu ilju zelienku a sochy /kto?/ nedoceneny ,originalny a neznamy film. ()
Najväčšie klady filmu - atmosféra starej Bratislavy, dobové piesne The Beatles (Please, please me, I Wanna Hold Your Hand, This Boy,...) a samozrejme Věra Křesadlová. ()
Hned na začátku nějaké výbuchy. Mráčky si kolem exploze naprosto klidně plují. Tak to mají být ty slavné „jaderné pumy“. Válka sice nedávno skončila, ale přichystali jsme si pro vás další lahůdku. Na světelném banneru čteme: „NOVÚ A ROZHODUJÚCU SÉRIU TAJNÝCH PODZEMNÝCH SKÚŠOK.“ – přísně tajné zkoušky, nicméně investigativní novináři slaví úspěch. Politici zaskočeni. Přednáška v domově důchodců, vstup zdarma: „…radioaktivní záření je průvodním znakem výbuchu atomové bomby…“ – babička poslouchá, ani nedutá. „…je moderním prostředkem hromadného ničení.“ – pokrok. Tváře seniorů se chvějí zděšením. Důvěřivě naslouchají, co si na ně soudruzi vymysleli. „Vraťme se však k záření kosmickému.“ – skvělé, od jednoho nesmyslu ke druhému. Pozor ať se do těch lží nezamotáš! 90letá babička položí čiperně dotaz. Panu inženýrovi z toho jde hlava kolem, proto raději prohlásí: „Promítněme si rači krátký film o kosmickém záření.“ – škoda, že k němu taky nedojde. Vidíme pouze nějakou explozi mostu. „Po skončení cyklu o záření připravila osvětová beseda cyklus o domácím pěstování zeleniny ve městech.“ – jedna neuvěřitelná hláška stíhá druhou. Babička ale trvá na odpovědi, jak že to je s první minutou po výbuchu neexistující bomby. „Ahoj astronome.“ – astronom je skvělý odborník i na jaderné pumy. Následuje píseň „Aleluja, aleluja“ – ne, nejsme na duchovním setkání věřících, je to hlasitý ROCK AND ROLL! Aleluja je hebrejské slovo používané jako výraz vděčnosti Bohu (Chvalte Pána). Nápaditý text rock-and-rollové vypalovačky „Aleluja, aleluja“ pokračuje do zblbnutí. Slova se již ale ujímá dědek drmola: „Nad Hirošimou se rozzářil silný záblesk světla… a v zápětí druhý.“ – to je nějaká upravená verze? Když strašit, tak pořádně. Sledujeme fotky tančících lidí. Nejednou záběr na zamazaného ochotníka před hořící hromadou čehosi. Pak vidíme skupinku Japonek cachtajících se ve vodě. Roztřesený hlas se dál snaží šířit paniku a strach: „…přítomnost lidí nepokojných, trpících, polekaných a vyděšených, kteří s hrůzou očekávali, co se ještě stane. Obloha byla plná dýmu…“ a pokračuje píseň (rock-and-roll) „Aleluja“. „Hirošima je úžasně těžké téma, je v tom celá filosofie lidstva…“ Spolubydlící na to: „zbytečné“. „Jaký smysl má ozdobovat sochami mrtvou planetu?“ – plane + t = planet. „Jsem přírodovědec. Astronom.“ „Přednáším starcům radioaktivní smrti, abych měl za co chlastat.“ Svítící banner opět připomíná: „VÝBUCH ATOMOVÉ…“ Důchodce se zakrytým pravým okem (one eye symbolism – Zachariáš 11:17) šíří poplašné zprávy a paniku: „Blíží se poslední den. Kupte si losy. Zkuste štěstí, blíží se poslední den.“ „Jaký je rozdíl mezi životem a hrou?“ „Já jsem Turo. Dvacetimegatunový bohém.“ A z baru se přesouváme opět do Hirošimy za šířením strachu a paniky. Roztřesenost hlasu je tentokrát menší: „všude leželi mrtví. Když jsem přišel k mostu, byl tam ÚPLNĚ mrtvý člověk sedící na bicyklu. (???)“ Zpátky do baru za usměvavými lidmi a další exploze TNT. „Tragédie byl vždy můj žánr.“ Přednáška na VŠ: „A tak přichází k třetí gravitační kontrakci (???). V důsledku toho teplota uvnitř hvězdy narůstá na několik miliard stupňů (!!!???!!!).“ To jsou h l o d y . „Při teplotě dva a půl miliardy stupňů prvky způsobují gigantický výbuch hvězdy, výbuch gigantických rozměrů a fantastických následků“, říká s vážnou tváří dobře placený sci-fi profesor. 31:33 – odraz světla od zcela rovné vodní hladiny. A kde je zakřivení??? Znovu výbuch mostu. Zcela mrtvý cyklista nikde. „Okrajové části hvězdy se rozletí rychlostí 5000 kilometrů za sekundu.“ – o fantasmagorickou přednášku je veliký zájem. „Kosmická katastrofa jedné hvězdy…“ – katastrofa pokračuje. „Je to úkaz relativně velmi vzácný.“ = nikdy jsem ho neviděl (nikdo). A z komedie se opět přesouváme k tragédii: „Nastal výbuch, který jsem nikdy před tím neslyšel. Nad Hirošimou byl mrak, jako v létě před bouřkou.“ – použijeme metaforu. „Moderní jaderná fyzika vysvětlila vznik supernov.“ – praktická a velice potřebná znalost. „Probíhají při tom podobné procesy, jaké se odehrávají při výbuchu termonukleární bomby.“ Při práci v ateliéru slyšíme poprvé v čs. filmu Beatles! Po třetí vybuchuje most. Úplně mrtvý cyklista opět žádný. 45:03 – černobílá šachovnice. „Měl by to být člověk. Takový spadlý meteor.(???)“ „Tuhle středu musím dostat rakovinu. To je též myšlenka Hirošimi. (??)“ – hlášky nedávající lautr žádný smysl. Mátožný hlas na scéně po čtvrté: „Slovo zkáza není dostatečně výstižné.“ – pouze krátce, nápady docházejí. Drmola popáté přechází do detailů: „Začaly se objevovat malé podkožní krevní podlitiny…těžko najít vhodná slova.“ – drmola je přerušen. Vymývání mozků novináři pokračuje: „DALŠÍ PODZEMNÍ VÝBUCH ATOMOVÉ BOMBY“ 59:25 – opět výbuch TNT. 1:02:57 – líbání amuletu. 1:05:53 – výsledkem celého snažení je monumentální umělecké dílo. Italský rock, pak zase Beatles – písničkově určitě průlom. „Na tom moste bežela moje mama. A otec zahynul v horách.“ – kvalitní kádrový posudek. „Víš, co to je pikadon?“ – je třeba postrašit i přítelkyni. „Jsem astronom. Poslední ročník.“ – čím víc astronomů, tím líp. Belmondo se na tuto „práci“ velmi hodí. A strašící dědek pošesté, naštěstí už se blíží konec. Dědek je přerušen uprostřed věty. Hurá! „Co dělat první minutu po výbuchu?“ – ptá se bezradný astronom. Cinkni do Moskvy. Taváryši určitě něco vymyslí. To snad néééééé. Mrákota posedmé: „Sedmý den po pikadóně… Doktor říkal, že 75 let nebude moct v Hirošimě nikdo žít.“ – jenom??? Tak málo??? Snad několik tisíc, neeeee??? Točící se spirála k zhypnotizování obecenstva. A na rozlučku jsme si dali cíl pořádně vyděsit diváky až do morku kostí: „ZAŘÍZENÍ PRO CHYSTANOU VODÍKOVOU BOMBU“. Političtí koumáci vzešlí ze svobodných a demokratických voleb dokážou vymyslet skutečně povedené taškařice, kterými velice potěší nejen své věrné voliče. S hudbou se Ilja Zeljenka opravdu vyznamenal. To je děs! Ale vystříhat propagandu s mátohou a mohlo to být docela dobré. Název filmu by se dal dešifrovat takto: sedm dní v týdnu (24 hodin denně) vám jen a jen lžeme. Zachariáš 11:17 Běda! mému bezcennému pastýři, který opouští stádo. Meč na paži a na pravém oku! Jeho paže bude zcela uschlá a jeho pravé oko bude zcela zatemněno. () (méně) (více)