Penelopa

Nedá sa uprieť Uherovi fakt, že filmy z vidieckeho prostredia mu sadli. Aj Penelopa s mnohými výraznými a výbornými hercami. Vykreslenie vzťahov a charakterov postáv zabudnutej dediny s osudovým kameňolomom je zvládnutá veľmi dobre. Dejové linky častokrát pokropené humorom však v závere akosi nikde nevedú. Mládež v podaní "oneskorených" hippies, ktorá všade štebotá o láske, bola časom otravná, čiže prepísknutá možnosť odľahčenia príbehu. Záhadná postava Čakanka premien a jej príbeh ústi už v polovici čudesne sa zjaviacim týpkom, ktorý lámavou slovenčinou čo to objasní. Jeho zasadenie do deja a dôležitosť toho čo povie v súvislosti s rokmi, ktoré uplynuli v príbehu, je prinajmenšom spochybniteľná a pôsobí umelo vykonštruovane. Milostná linka, ak ju tak možno nazvať, je nedotiahnutá a tak vôbec nie jasné ako sa hlavná hrdinka zachová. Záver s dvoma sobášmi naraz je úsmevný i uletený, i prepísknutý. I tak sa dá na filme pekne pobaviť. (21.11.2017)

Oddaná východu, i když dávno zapadlo slunce. Manželkou, matkou jen krátce. Šáteček nasadí Nový bájný svět. Zlatý kontinent. Sirény velkých plání silnější než kořeny domova? Nevěstin závoj zpopelněný, lapený v antický hněv. Planá vyhlídka na opětovně zaplněné židle jich tří. Plenérem jitří. Ebenový portrét dojímá. (25.01.2024)

Klasický příběh o Penelopě nefunguje, jako rámec, (bohužel) už tak dobře jako rámcový příběh krále Leara v Uherově filmu "Tri dcéry". Dobře nefungují ani (re)kreační vložky se zastuzenými hipíky, kteří svou dobu prošvihli o skoro deset let. A že film nemá dost šťávy či jiskry nelze zazlívat hercům, kteří ji měli někdy i víc než dost. Pokud nějaká z nich (jiskra) rozdmýchá rozdmýchá oheň, nebo ho (šťáva) uhasí, bude asi záležet především na divákovi, protože je to "naozaj osobitý film". (26.04.2017)

Tak tohle bylo poměrně mohutné překvapení. Člověk čeká minimálně jeden z nejhorších Uherových filmů v podobě jalového psychologického dramatu/podobenství a místo toho dostane možná jeho nejujetější dílo, nad kterým zůstává rozum stát přibližně každé dvě minuty, zato imaginace plesá radostí nad tím, co všechno a s jakou samozřejmostí se v něm děje. Většina postav, včetně ústřední hrdinky Evy, je napsána zcela neotřelým způsobem a jejich chování je opravdu nepředvídatelné, obraty nálad se dějí v řádech vteřin, zdánlivou absolutní vyrovnanost střídají nečekané výbuchy hněvu a škodolibosti a v zasazení do sítě vztahů ve filmu působí ještě absurdněji. Penelopa také obsahuje množství různých navracejících se motivů a v některých případech spíše "running jokeů", na čemž by nebylo nic zvláštního, ty jsou ale ve svém množství využívány či spíše nadužívány až neuvěřitelným způsobem (pokud zkusíte během filmu počítat alespoň ty nejvíce bijící do očí a uší - tedy "láska sa rodí v...", "čekanka", "počkaj ma pod akloporou" a "rýč, lopata a hůl" - nedopočítáte se). Podivuhodná zaplněnost filmu se projevuje i na úrovni výběru lokací a jejich podobě - krajina kolem vesnice, studánka, hrad, lom, sál s freskou, hospoda, dvůr zaskládaný stavebním materiálem - všechno je z jistého pohledu neobvyklé nebo alespoň neobvykle vyhlíží. Příkladem budiž i závěr na zahradě před svatební slavností, kdy Uherovi nestačí pouhá plocha s rozestavěnými stoly, ale nad trávníkem se musí rozvalovat husté chuchvalce mlhy. K tomu má Penelopa navíc skvělé úvodní titulky. Nejedná se jistě o žádnou kanonicky kvalitní klasiku, ale jako normalizační kuriozita, vyhýbající se množství klišé, je to velmi osvěžující. (29.01.2019)

I mistr tesař se někdy utne - tohle se Štefanu Uhrovi moc nepovedlo. Samotný příběh působí hodně vykonstruovaně, stejně jako mnohé scény v něm. Nejrušivější jsou pak časté a hlavně úplně zbytečné vpády do děje skupiny mládežníků, kteří pořád jen nuceně tancují a působí zcela nevěrohodné a nepatřičně. Zkrátka jen pijí krev divákovi, přičemž venkovanům jsou víceméně lhostejní. (04.02.2023)