Bílá vrána

V žádném případě se nejedná o "trapnou , nudnou , priživujúcu sa sprostosť" jak komentoval tento titul jistý uživatel ČSFD. Myslím, že právě filmy tohoto typu mají divákovi, který chce od filmu poněkud víc než pouhou zábavu, co dát. Především divákovi mladému. Můžou mu otevřít oči a napovědět, že ne všichni kolem něho jsou zdrávi a ne všichni kolem něho mají pouze běžné malicherné starosti. Podle mého soudu nemá být film pouze zdrojem zábavy, ale měl by i vychovávat nové, mladé generace k úctě k životu svému i těch druhých, všeobecně pak k pokoře, trpělivosti, slušnosti atd, atd. Každý z nás by si měl vždy a stále uvědomovat, že i on sám by se mohl někdy v životě dostat do podobné situace a měl by být na to psychicky připraven. Třeba tím, že skoukne Bílou vránu a zamyslí se, zda by sám takovou situaci zvládl (v roli rodičů či bráchy Thomase) a co všechno by ve svém životě musel pochopit, aby se zachoval v dané situaci co nejlépe - tedy nejlidštěji. A vo tom to je jistí komentátoři ČSFDll! Víte? (12.06.2009)

Život je mrcha, ale na všechno se dá dívat z té příjemnější stránky. Připadám si trochu zahanbeně a necitlivě, protože autista Charlie brnkal dost slušně celou dobu na moje nervy. Jeho bratrovi Thomasovi jsem tedy po celou dobu rozuměla, protože já bych to snášela dost podobně, možná i hůř. Obdivuji rodiny, které se s takovým neštěstím umí vyrovnat. Musím ale souhlasit s uživatelem Malarkeym:)) (04.03.2011)

Filmy zabývající se touto tematikou většinou dost tlačí na city, ale to samozřejmě jinak nejde. Jelikož jsem hodně citově založená, u některých scén jsem se trochu kroutila - měla jsem chuť začít nadávat těm klukům, co se posmívají postiženým lidem, měla jsem chuť do nich šťouchat stejně tak, jako oni šťouchali do Charlieho.. prostě jsem chtěla "něco" udělat a ne jen sedět a koukat se na tenhle film.. Ale nic by stejně nepomohlo. Na světě vždycky byli, jsou a budou hlupáci, kteří nechápou, že člověk může být nemocný, aniž by za to mohl, a i když je nějak nemocný, tak je to pořád člověk z masa a kostí, člověk se srdcem a city. Naštěstí jsou tady i lidé, kteří nevidí například autistu, ale obyčejného kluka, který je trochu neobyčejný, no a co? Co je na tom špatného? Nic. Někdy stačí jeden člověk, který nám ukáže, že ne všechno je tak tragické, jak to vypadá, musíme se jen trochu přizpůsobit a nemyslet na to, co si myslí ostatní. Pak se probudíme a uvidíme "to".... V tomhle případě šlo o přijmutí faktu, že se Charlie asi už nikdy neuzdraví a Thomas ho musí přijmout takového, jaký je. (11.10.2011)

Nic novýho pod sluncem, to je jasný na první pohled, většina se toho už dala vidět v Co žere Gilberta Grapea a tady je to jen trošku modifikovaný do teenagerovskýho příběhu, ale drama to je i tak výborný a herecký výkony, pokud se podívám, co maj herci za sebou, jsou fakt fantastický, i když si myslim, že DiCaprio byl ještě o třídu lepší než Luke Ford (02.03.2009)

Ako už písali predo mnou, je to naozaj neskutočne silný film. Dokáže byť na jednej strane nádherne láskavý a zároveň sa nebojí ísť po tých najskutočnejších a najsilnejších emóciách. Hodne tomu dopomohli herci, všetci do jedného. Lukeovi Fordovi som veril každú sekundu filmu, keby je to americký film, tak už má nomináciu na Oscara istú. Ďalší herci za ním však rozhodne nezaostávajú, musím vyzdvihnúť ešte výkony Rhysa Wakefielda a Gemmy Ward, ktorí s filmom ešte len začínajú a hneď takéto výkony. Hoci téma by mohla zvádzať k citovému vydieraniu, ja som nikdy nemal pocit, že by sa o to režisérka snažila a rozhodne potešil aj jednoduchý a pritom reálny záver. (10.10.2008)