Život za zdí

Tomuto filmu jsem dal čtyři hvězdy, protože nás nutí uvažovat v několika rovinách o otázkách politicko-sociálních a mravních. Nejedná se totiž ani tak o to, jak kvalitní má film děj. Film nám chce říct plno jiných věcí. Např. 1) Je dobré rozdělovat násilně (zdí) společnost? 2) Může si komunita "za zdí" vytvářet vlastní zákony? 3) Zmar člověka dodržujícího zákony, když se musí sklonit před vůlí "shora". 4) Míra svobody jednotlivce v samostatné komunitě. Ad 1) Rovnostářský člověk a člověk humanista by řekl, že celá společnost by měla žít v nějaké symbióze, protože i před zákony mají všichni stejná práva. Skutečnost je ale taková, že společnost se odpradávna rozděluje a i mně to připadá přirozené I já, být bohatý člověk, bych si zařídil bydlení v nějaké milionářské čtvrti, kde bezpečnost má, mé rodiny a mého majetku bude maximálně zajištěna. A také by mi vadilo, kdyby se mi po ulici poflakovali nějací... lidé z nejnižších sociálních vrstev (když to řeknu politicky). Myslím si ale, že takto by si to zařídila většina lidí v takové situaci. O ostatních si myslím, že buď nemají sociální přehled anebo to jsou prostě pokrytci a pseudohumanisté. U nás a na Slovensku máme zářné příklady např. protiromských zdí. Ad 2) Myslím si, že pokud si lidé utvoří vlastní komunitu, jsou nuceni si vytvořit i nějakou strukturu v ní. Z toho důvodu, si myslím, že jsou - ač nechtěně - tlačeni k tomu si myslet, že mají právo i na vlastní výklad univerzálních státních zákonů. A to si, myslím, je velice špatně. Protože zákonům dané země se musí podřídit všichni lidé v ní žijící a to bez rozdílu. Pokud si zdí obeženu své pozemky nebo vytvořím nějakou svou komunitu, je to moje svobodné právo. Nemohu si ale myslet, že si mohu v rámci své izolace vytvářet i zákony, které jsou v rozporu se zákony země, ve které žiji. To potom nebezpečně rozděluje společnost. A na kontrolu tohoto jevu by se politikové, sociologové a moralisté měli zaměřit především. Ad 3) Policista, který ve vzteku zbil matku hledající svého syna, to neudělal proto, že snad by byl násilníkem. Režisér mu tuto několikasekundovou scénu napsal proto, aby v ní tímto způsobem vyfiltroval absolutní beznaděj člověka striktně dodržujícího zákony ve světě, kde zákony utváří vysoce postavení lidé, kteří je pro svou potřebu obcházejí tak, že obyčejnému člověku je z toho špatně. Všichni to vědí, ale všichni také vědí, že s tím nejde prakticky nic dělat. Protože dle mého soudu je skutečnost taková, že zákony jsou tvořeny pro devadesát pět procent lidí, kteří se jimi musí řídit. Zbylých pět procent se jimi řídit nemusí. Takže pro ně jsou napsány tak, aby v nich v případě nouze mohli kličkovat. Takže zde neplatí, že zákony jsou dělány pro lidi (pro jejich dobro), nýbrž platí, že zákony jsou sice dělány pro lidi, ale proto, aby se jimi řídili. Ad 4) Jak již jsem naznačil výše, člověk ve specifické komunitě chtě nechtě musí její pravidla dodržovat. Ne že by musel z hlediska právního. Je ale nucen z hlediska sociálního. I když to pro něj může být velice nepříjemné. Kdyby se totiž komunitě vzepřel, tato by uplatnila dost nástrojů k vytvoření tlaku na jednotlivce v tom smyslu, aby ten se nakonec stejně podrobil, nechtěl-li by být komunitou minimálně ostrakizován. Proto tomuto filmu dávám čtyři hvězdy. Protože ve člověku otevírá dost otázek. A i takové by filmy měly být. (19.05.2012) (méně) (více)