Agora

Vývoj dějin se občas odvíjí smutnými směry, kdy je někdy třeba na znovuobjevení mnohého čekat 1200 let a přitom nejsme ani po tolika zkušenostech schopni se chytnou za nos a poučit se. Producentská sebevražda a jedno elegantně nastavené zrcadlo dnešnímu islámu o tom, jak se dá víra, pro mnohé tolik nutně potřebná, lehce strhnout na cestu fanatismu, který nezná mezí, ani úcty. (15.07.2010)

Snímek jsem hltal hlavně z historického hlediska. Ne vždy se podaří aby se člověk dozvěděl i něco podstatného z historie. Tady je řeč o 4. století našeho letopočtu. Rozhodně si o Alexandrii té doby ještě něco přečtu na wikipedii. Film měl své silné momenty, čekal jsem ovšem více akce. Jsem holt nenapravitelný, ale to obléhání knihovny mohlo klidně trvat i hodinku. Film je zajímavě rozdělen na dvě poloviny, kdy hlavně v první sledujeme naše hrdiny ve školních lavicích a v té druhé se stavají docela významnými postavami. Film má jistojistě vysoké ambice, ale já jej nemohu řadit po bok například Kingdom of Heaven. (20.05.2011)

Chopit se látky, která spadá do počátku éry tzv. temných století, a může nabídnout nanejvýš fragmentární pramenné výchozí údaje (je to ovšem významně víc oproti tomu, co víme např. o sv. Václavovi, Strachkvasovi-Kristiánovi či sv. Ludmile nebo posledních velkomoravských mojmírovských králoknížatech), vyžaduje odvahu, nosnou výchozí myšlenku, dostatečně přesvědčivou výpravu i scénář a konečně shodně velkorysý rozpočet. Americkošpanělská koprodukce se z tohoto hlediska ukázala víc než šťastnou. Velkorysost výpravy, nutná pro přesvědčivé znázornění kulis tragického příběhu antické intelektuálky, nepřebila potřebnou myšlenkovou hloubku a současně umožnila získání špičkových herců. Hypatia (kol. 370-415) Rachel Weiszové je krásnou nejen zjevem, ale i duchem; dobrovolná čistota, k níž se uchyluje, aby si zachovala potřebnou nezávislost, působí přesvědčivě a důvěryhodně právě tak jako úspěšné rozbití bezrozporného kladu, který by tuto postavu umělecky zničil (Hypatiiny popudlivě zlostné repliky vůči otroku Davusovi v mezních situacích Músaionu). Příběh konce antické vzdělanosti, tragika bezuzdného fanatismu, zneužívání Ježíšovy-Ješuovy autority či Písma k navozování pogromistických nálad nejen proti Židům, ale posléze i proti hlavní hrdince filmu biskupem sv. Kyrillem (Cyrilem) a skrytě i vůči nepohohodlným souvěrcům propůjčuje Kristovu a Mariinu náboženství neblahou auru fanatismu a omezenosti, známou z ještě horších aplikací naší nedávné minulosti. Domýšlení sporých Hypatiiných životních údajů je funkční a zdařilé pro hlavní účel této filmové epopeje: kytičky na nespatřitelný hrob ženy-myslitelky, která měla odvahu hájit své přesvědčení tváří v tvář hrůze i lůze. Odvaha podívat se na rub dekor, v nichž, dobrovolně či nedobrovolně, dnes žijeme, je zároveň jinak pojmenovanou vůlí po pravdě, mravnosti, čistotě, tj. po těch vlastnostech, jež byly a jsou pružinou skutečného - nebojme se říci nikdy nekončícího boje - o slušnost, vzájemnou úctu, o spojení lidí světla s lidmi naší doby, s jejími problémy. Z tohoto hlediska je tento historický film dílem až překvapivě současným. (26.07.2010)

Agoru hodnotím za lepší tři hvězdičky už jen proto, že mě skoro nenapadá, co bych měl komentovat. Film je snad perfektně zvládnutý, docela i autentický (jen na mě ta architektura působila možná moc monochromně), ale hlavně obsahově originální. Asi jsem jinde neviděl, že by bylo křesťanství zpodobeno tak negativně jako tady. Což je rozhodně plus, alespoň jsem si hlouběji uvědomil, že za zástěrku náboženství, ať už je jakékoli, se schovají veskrze negativní pohnutky vždy. Otázkou je, zda to my můžeme po více než patnácti stech letech pochopit - myslím, že ne. HUDBA: Dario Marianelli - ve filmu hodně zapadla, jediná zapamatovatelná je zpěvačka snažící se napodobit Lisu Gerrard, vtipné. Hudba o ničem. (09.09.2010)

Jsem spokojen. Z inteligentního, duchaplného příběhu a z Amenábarova režijního pojetí, které se nepodbízí vkusu běžného diváka. Navíc mám slabost pro výrazné ženské postavy, kterou Hypatia bezesporu byla. Žena moudrá, dychtící po vzdělání a poznávání, persona silná a nezávislá. Věřím, že pro Rachel Weisz muselo být potěšení hrát takovou takovou roli. Chytrý scenář načrtává spoustu zajímavých historických aspektů – soumrak Velkořímské říše, náboženská tmářství, počátky krvavých svárů mezi rannými křesťany a židy a zajímavě také nastiňuje tehdejší úvahy o naší sluneční soustavě – teorii Ptolemaia a héliocentrický pohled, který zastával Aristarchos. Přemýšlivý historický biják nám to Amenábar přichystal. (20.07.2010)