Agora

Příběh je téměř nadčasový a rozhodně dokáže pohltit, výprava je grandiózní a herci v čele krásnou (pančelkou) Rachel Weisz a fanatickým Ashrafem Barhomem velice dobří. Amenábar umí vyprávět a přes někdy až přílišnou snahu naroubovat situace tak aby odrážely současné problémy, vede děj pevnou rukou. Opravdu jsem ocenil, že se podzápletka věnovala zkoumání vesmíru (máme tu díky ní i úchvatné záběry z kosmu) a jedné z nejpozoruhodnějších knihoven starého světa. (22.07.2010)

Chopit se látky, která spadá do počátku éry tzv. temných století, a může nabídnout nanejvýš fragmentární pramenné výchozí údaje (je to ovšem významně víc oproti tomu, co víme např. o sv. Václavovi, Strachkvasovi-Kristiánovi či sv. Ludmile nebo posledních velkomoravských mojmírovských králoknížatech), vyžaduje odvahu, nosnou výchozí myšlenku, dostatečně přesvědčivou výpravu i scénář a konečně shodně velkorysý rozpočet. Americkošpanělská koprodukce se z tohoto hlediska ukázala víc než šťastnou. Velkorysost výpravy, nutná pro přesvědčivé znázornění kulis tragického příběhu antické intelektuálky, nepřebila potřebnou myšlenkovou hloubku a současně umožnila získání špičkových herců. Hypatia (kol. 370-415) Rachel Weiszové je krásnou nejen zjevem, ale i duchem; dobrovolná čistota, k níž se uchyluje, aby si zachovala potřebnou nezávislost, působí přesvědčivě a důvěryhodně právě tak jako úspěšné rozbití bezrozporného kladu, který by tuto postavu umělecky zničil (Hypatiiny popudlivě zlostné repliky vůči otroku Davusovi v mezních situacích Músaionu). Příběh konce antické vzdělanosti, tragika bezuzdného fanatismu, zneužívání Ježíšovy-Ješuovy autority či Písma k navozování pogromistických nálad nejen proti Židům, ale posléze i proti hlavní hrdince filmu biskupem sv. Kyrillem (Cyrilem) a skrytě i vůči nepohohodlným souvěrcům propůjčuje Kristovu a Mariinu náboženství neblahou auru fanatismu a omezenosti, známou z ještě horších aplikací naší nedávné minulosti. Domýšlení sporých Hypatiiných životních údajů je funkční a zdařilé pro hlavní účel této filmové epopeje: kytičky na nespatřitelný hrob ženy-myslitelky, která měla odvahu hájit své přesvědčení tváří v tvář hrůze i lůze. Odvaha podívat se na rub dekor, v nichž, dobrovolně či nedobrovolně, dnes žijeme, je zároveň jinak pojmenovanou vůlí po pravdě, mravnosti, čistotě, tj. po těch vlastnostech, jež byly a jsou pružinou skutečného - nebojme se říci nikdy nekončícího boje - o slušnost, vzájemnou úctu, o spojení lidí světla s lidmi naší doby, s jejími problémy. Z tohoto hlediska je tento historický film dílem až překvapivě současným. (26.07.2010)

Agora je sám o sobě dost důležitý film, který vypráví příběh o křesťanství. Jak začalo, co způsobilo, a hlavně kdo dal ten první podnět v Římě, aby vůbec mělo nějakou šanci se trošičku rozvést. Film sám o sobě je to parádní. Kdybych se u něj v jistých chvílích nenudil, možná bych mu dal i plný počet. Je totiž naprosto parádně natočenej a pojednává o jednom z nejdůležitějším náboženství nejlíp jak může...třeba ty kulisy. Ty bych v Hollywoodu nejradši nechal jako muzeum a multikulturní zážitek pro Američana. Škoda jen, že jsou z 99ti procent digitální. (14.08.2010)

Kdepak elipsa. Kružnice se středem H vepsaná v trojúhelníku o stranách a = nekompatibilita náboženství, kvůli fanatismu a ignorantství často neslučitelných s rozumem, b = racionalita, fascinace vědou, touha po poznání a c = student a otrok v milostném vzplanutí k ženě, která jim oplácí netečností. Apropo, když na vás doma čeká cynický buldozer preferující protřepané drinky, nemohou vás ty dvě slabošská přetrhdíla vzrušovat.. Amenábar to narýsoval sympaticky stroze a se zajímavými perspektivami (třeba ta ptačí při křepčení lůzy), nicméně příště by to chtělo méně gumování a ostřejší tužku.. (24.05.2021)

Agora je na první pohled velkolepý výpravný historický film, který ale pod bombastickou skořápkou skrývá neuvěřitelně silný a hlavně naprosto nemainstreamový a neakční příběh. Přestože je zřejmě spousta věcí odehrávajících se na plátně historicky nepřesná a asi dost zjednodušená, velmi mě příběh a jeho myšlenky oslovily. Základní idee nelžou a ukazují v trochu jiném světle to, co se stalo v začátcích našeho letopočtu. Příchod křesťanství byl pro lidstvo dost velká rána, fanatici určující kdo je pohan, brutálně vraždící každého, kdo nesouhlasí s jejich názory, stavějící ženy na dno společnosti... A co je ještě horší - popírající vědění. Kdo ví, co všechno starověcí egypťané a řekové znali a věděli, kam se tyto znalosti na staletí poděly a pak se po tisíci let muselo vymýšlet úplně od nuly (a s pořádnou dávkou odvahy - vždyť nejeden vědec za zjištění pravdy zaplatil ve středověku církvi životem - a to přitom sami tito vědci byli věřícími křesťany!). Místy se mi až zdálo, že film trochu metaforicky přirovnává křesťanství ke dnešnímu islámu a musím říct, že s tímto názorem značně souhlasím - jakmile se cokoliv dostane do rukou fanatického davu, který si začne vykládat všechno po svém, je zle. Alejandro Amenábar tohle téma dokázal zpracovat značně poutavě a já v jeho vyprávění vidím jako stěžejní právě tyto filozofické otázky dané divákovi k zamyšlení spíš než jinak zajímavé vyprávění o poměrně neznámé etapě starověké historie. Navíc je potěšením dívat se na záběry Alexandrie téměř z vesmíru, na slavný maják, na krásně snímanou pracovnu Hypatie, poslouchat skvělou hudbu a jednoduše se kochat velkolepou výpravou. Po dlouhé době jde u mě o historický film, který se mi opravdu líbí a který mě navíc nutí k zamyšlení. A být Amenábarem, tak se asi pomalu začnu bát o svůj krk, až si jeho díla všimnou křesťané. ____ Dodatek pro kohokoliv, kdo mě pro můj názor a pro to, co jsem napsala, chce urážet - cituji z literatury faktu a dějepisu: "První transplantaci provedli Cosmas a Damian, kteří nahradili vředem postižený bérec bělocha tmavou končetinou zemřelého Maura. V roce 303 byli oba sťati, protože už šli svým neortodoxním přístupem tehdejším autoritám na nervy:" ... "Na příkaz církve (pozn. katolické, někdy ve čtvrtém století) bylo lidské tělo prohlášeno za posvátné a bylo zakázáno je pitvat. Muslimové tento zákaz dodržují dodnes. A tak poznání anatomického uspořádání lidského těla zůstalo nadlouho ukryto lidskému zraku." To jen tak objektivně k tomu, kdo stál za tím, že se lékařská věda nemohla nějakých 13 století pořádně vyvíjet... (27.03.2010)