Agora

"Je to jen žena." Fascinující film, Rachel Weisz mě mile překvapila. Líbilo se mi, že se film zaměřil více na Hypatii než na roztržky mezi náboženstvími. Dobré herecké obsazení, zajímavý vývoj (jsem asi nevzdělanec, ale já o Hypatii nic nevěděla - tento obor mě nikdy moc nezajímal). Ze všeho nejvíc mě zklamala nevýrazná hudba a taky bych za tu délku filmu (zbytečné zdlouhavé protahování) režiséra občas trefila kamenem.. (09.03.2012)

Obdivuhodně silný a krásný film o tom jak se poznání mění v bahno. Neuvěřitelné jaký krok zpět mohlo lidstvo udělat. (08.01.2013)

Absolutní souhlas s komentářem Galadriel. Takže nemá smysl to psát znova. (18.08.2013)

Veľmi odvážny pohľad na boj medzi racionálnou vedou verzus náboženskej doktríny. Tento film je neuveriteľne smutný, pretože zobrazuje davy náboženských extrémistov, ktorí ničia nahromadené vedomosti, čo sa stalo mnohokrát v priebehu dejín a mnohými spôsobmi tak brzdilo náš pokrok. 7/10 (27.07.2021)

Už dlouho nepamatuji film, který by mě tak uchvátil, dostal do jiných dimenzí, totálně převálcoval. Přiznám se, že jsem řval jako želva a můj nízký tlak se se zvýšil natolik, že mě bolelo u srdce, ještě dlouho po skončení filmu. Nebudu filozofovat, udělali to jiní, zcela souhlasím s komentářem dzej dzejem, i s Tebou Janorybo - fyzickou bolest jsem u filmu ještě necítil, Agoro, resp.Hypatie, dostala jsi mě! (16.03.2010)

Jde o moc v první řadě, zase...a náboženství je pouhý nástroj, zase. (23.07.2010)

Ze začátku to má nakročeno na velice dobrý film ale pak se to strhne do jedné roviny a nic nového se neděje. Je zde sice krásně ukázáno, že církev měle větší moc než-li hodnostáři a parlament ale chtělo by to trochu více akce a přidat i veldejší děj.... takhle to bohužel sklouzlo na 55% (03.08.2010)

Hyperbola (sic! - jde o křivky) toho čím Agora selhává je scéna, kdy se za dohadujícími se postavami nalézá kapitolská vlčice. Tato socha má nejasný původ. Dlouho se věřilo, že je etruského původu a pochází z 5. st. ante, ale radiouhlíková metoda odhalila, že ve skutečnosti byla možná ulita ve 13. st. n. l. Jisté je jen to, že malí Romulus a Remus byli přidáni až v 15. st. Ve filmu se ovšem vinou ke své adoptivní matce i ve století 4. Co to znamená pro Agoru? Že její problém není zmatečná historičnost zápletky (to soudný člověk nemůže vyčítat žádnému historickému dílu), ale její plochost. Postavy jsou kráčejícími tezemi, způlky ještě nedůslednými a jediné co samu Hypatii chrání od úplné odpudivosti, je to že je žena (a tak se dost dobře nemohla účasnit politického života římské obce). Její rezignace na cokoli co se netýká její vášně pro bádání a ušlechtilost, která ale neshledává problematické otroctví (které pro křesťanství problémem bylo). Proti ní jsou postaveni křesťané jako ti, kteří vítězí proto že dokáží být krutější a neúprosnější než všichni ostatní (ve stylu takřka stalinských čistek - nejdříve se zbavíme těch, pak těch, pak...). Nic proti zaujmutí (i třeba nespravedlivého) zaujatého postoje ve věci šíření křesťanství v antice, ale na jaké pozici by se v rámci nefunkčního fikčního světa Agory postavit? (30.12.2010)

Filosof hledá řád a jednotu v mnohosti, protože mnohost v řádu a toku bytí se nazývá život, zatímco náboženský fanatik chce, aby všechno bylo Jedno beze stopy diference, což znamená ničit život, neboli zabíjet, zabíjet, zabíjet. A když to dělá ve velkém, může se stát i svatým. Problémem filmu je Hypatia, která je spíše jen mužskou projekcí ženy filosofky (A byla tu Jedna, která nám mužům filosofům rozuměla), jakousi vysněnou hrází proti dnešním orgiím ženského materialismu beze stopy duchovnosti (Sex and City či Ženy v pokušení). Ovšem i český filosof Pavel Floss si našel mezi středověkými učenci podobnou postavu, která předběhla svou dobu. Naštěstí jsou scény s Hypatií jako filosofkou krátké a jsou spíše mezihrami mezi dokonale natočenými drastickými důsledky náboženského fanatismu. (04.06.2011)

"Ty nepochybuješ o tom, v co věříš, ty nesmíš. Já musím." Konflikt víry, která zaslepuje, a racionality, která otevírá oči. Zajímavá a dobře vykreslená interpretace historie. Myslím, že Agora jen dotahuje do krajnosti skutečnost, kterou jsem měla tu "čest" vidět na vlastní oči. Co dokáže s člověkem udělat slepá víra, je neuvěřitelné. Jak se i v dnešní době v křesťanských církvích manipuluje s "poslušnými ovečkami" je zarážející. Dnes sice nelétají vzduchem skutečné kameny, ale i ty pomyslné dokážou napáchat hodně škody. (07.12.2011)

Doba pokresťančeného Egypta vo velkovýpravnom spracovaní snáď asi ani nikdy sfilmovaná nebola. Už len za zasadenie príbehu palec hore. Dve hlavné línie sú harmonicky vyvážené, aj keď línia stretu rôznych náboženských kultúr, fanatizmu a pachtenie po moci na úkor tých druhých dominuje. Línia filozoficko-matematická je ale taktiež o plnení vlastných snov. Iba škoda, že je historicky nepravdivá, od A po Z vycucaná z prsta. Záver zaujímavý, rovnako ako celý snímok. (15.04.2016)

Možná po skouknutí za nějakou dobu dám plno ale teď eště ne. Skvělá kamera, silné 4* (15.02.2010)

Zas jednou ukázka toho, jak byli (a jsou) lidi blbí. Tenhle film je o tom, jak si poměrně civilizovaní lidé jenom kvůli náboženství dokážou zkurvit život (vede je totiž většinou ke smrti). Z historického hlediska je film natočen výborně a člověk se tam dozví něco jak o jejich tehdejším myšlení, tak i o způsobu života. Dvě části - náboženská a vědecká, se tam snaží se nějak prolínat, ale stejně mě to moc nebralo. PS: agora znamená asi náměstí, resp. na wiki shromaždiště uprostřed starověkého města... To v Libině nemáme... (25.04.2010)

Bez nadsázky historický politicko-náboženský thriller skvěle zachycuje komplikované a vůbec ne mírumilovné vztahy mezi křesťany, židy a vyznavači antických božstev ve staré Alexandrii. Díky zručné režii se epický příběh s ne zrovna dynamickým rozpětím několika let neroztahuje, drží pohromadě a zůstává napínavý, i když místy také velmi komplikovaný. Rachel Weisz v hlavní roli (post)antické filozofky je vynikající. Je i její zásluhou, že Agora nenásilně ale účinně připomíná známou pravdu o tom, jak zaslepení fanatikové dovedou bránit vědeckému bádání i ubližovat obyčejným lidem. (12.07.2010)

Veľmi to pripomínalo niektoré motívy ktorým sa venuje Umberto Eco vo svojich románoch. (04.08.2010)

Křesťané nesnáší židy. Židové nemají v lásce křesťany. Jednou vyprovokují nepokoj jedni, potom druzí a já po hodině vlastně nevěděl, proč to začalo a ztrácel se mezi tím kdo je kdo. Na historické filmy mám slabost, s vyjímkami, když tam příliš neřeší náboženskou tématiku. Agora je tím doslova pohlcena. Poslouchat dvě hodiny, který bůh je falešný mě přivádělo k neuvěřitelné nudě. Sama Rachel Weisz to se svou milou britskou angličtinou zachraňovala, stejně jako celá filmová výprava. (17.10.2010)

Téměř jako vždy skvělá Rachel Weisz. Film je citlivě a chytře natočen. 80% (10.03.2011)

Samozřejmě, že to není historicky přesné. To nikdy žádný film být nemůže. Obzvlášť o postavě, o níž se toho dneska zase tolik neví. Otrok David je pochopitelně zcela smyšlený a Hypatie neměla takhle "klidný" konec, ale o to ani tak nejde. Z filmového hlediska jde o výborný zážitek, kdy Rachel Weisz jako Hypatia hrdě vyjde na ulici, ačkoliv ví, že to není bezpečné. Velké lokace či interiér knihovny mi na chvíli vyrazil dech. Není to ani tak o obviňování křesťanství, jako spíš o tom, co dokáže síla davu, která se nechá strhnout jedním člověkem, toužícím po moci nebo fanaticky v něco věřícího. Křesťan, pohan, žid, všechno jedno. Všichni si ve jménu něčeho vyššího chtějí žít svoje životy a ti druzí jim v tom překážejí. Hypatia tady není úplně hlavní hrdinkou, spíš jednou z účastnic, a hlavní postavou je svým způsobem otrok David. Za hodně zajímavý tah ze strany režiséra považuju záběry na Zemi z ticha a tmy vesmíru, tu a tam ukazující maličkost naší planety, kde se odehrávají války a boje o něco, co možná není a kdy už ani nikdo pořádně neví, za co bojuje. A mezi tím jedna žena, které je to vlastně jedno, protože si chce jen studovat své hvězdy a věnovat se myšlení. Jenže myslet není dovoleno a ještě dlouho nebude. A vesmír to zvenku jen tiše pozoruje... Plný počet nedám proto, že chybí nějaká delší dějová linka, kdy přecházíme jen od jednoho zaslepeného boje k jinému, a mírně přepísknuté stopáži. Jinak ale za silné čtyři. (13.03.2011)

Pokud film "Quo Vadis" ukazuje křesťaství v té nejčistší a nejkrásnější podobě, Agora je jeho pravým opakem. Ovšem o křesťanství jako takové tam vůbec nejde. Ten film ukazuje zvěrstva páchaná bez ostychu lidmi schovávajícími se za náboženství, za víru, která má být pouhou duchovní podstatou a ne nástrojem k zabíjení, ukazuje poměry ve starověku, otázky otroctví, předsudky ohledně vzdělaných žen, ukazuje jistou formu pravdy, kterou jiné příběhy naopak popírají. To vše je na plátno převedeno s bravurou, přehledně a elegantně, navíc je to protkáno vědeckou rovinou, která je snad ještě zajímavější než ta omáčka okolo křesťanství. Proč by to takhle doopravdy nemohlo být? Film je to zkrátka povedený, zcela jiný než jiné historické počiny z této doby, nehledě na to, že Rachel Weiszová je tu krásná jako vždycky. 77% (05.12.2013)

emotivní náhled na dobu, kdy se naplno rozjela konzumace drogy jménem Ježíš, která uživatelům decimovala rozum a duši a pomohla lidem najít ten posvátný dar ničit samo sebe ve jménu zmatku, slepoty a strachu. to samé lidstvo, které se nedokáže čistit jinak než válkami. to samé lidstvo, kde omámený hlupák stojící pohodlně na té "správné" straně dostává plné právo nazývat vzdělanou dobrosrdečnou ženu, která mu nic neudělala, kurvou, což lze pozorovat bez problémů i ted na kdejakým rohu, omamné látky jsou už dnes jiné, lidé jsou ovšem pořád stejní.. (m)agora je snímek s tahem na branku, který je výrazně posilován vizuálnem a příběhovou linkou v pozadí, která dává prostor pro poměrně silné momenty. (závisle na rozpoložení bych asi dokázal i jednu hvězdu přidat..) (23.09.2014)