Božský

Skvelé, bravúrne...len škoda, že neznalý dejín sicílskej Cosy Nostry si film neužije ako by potreboval. Film v podstate odkazuje na všetky významné politické vraždy od 78 až po 92, smrť Falconeho. Snáď by som dal iba jednu výčitku, a to, že film s informáciami od nie vždy spoľahlivých pentitov narába ako s pravdou, nanajvýš sporný bod je bozk Andreottiho s Riinom, ale dajme tomu. Už Buscettovo doznanie treba brať trošku s nadhľadom, keďže sám seba nie vždy líčil objektívne, ale skôr ako nejakého hrdinu v tomto zločineckom svete, čím však znevažovať jeho prácu s políciou, ktorej odhalil skutočne veľa nechcem. Ak sa vyznáte do politickej scény Talianska a hlavne zločineckej odnoše, je to skvelý sprievodca vo vysokých politických kruhoch v skvelom filmárskom remesle s podmanivým soundtrackom. (17.09.2013)

I řekl si jeden človíček v městě Neapoli, že na zemi panuje neklid a nuda. "Paolo Sorrentino, jméno mé", pravil, když chtěl změnit médium s názvem: film! a dodal, že nám to natře. Jal se udělat kinematografii Božskou. Proč zrovna Božskou, to uživatel neví. V roce dvacet deset je ale člověk náročný, nikoliv Božský. Ve filmech se dloube, byť jim za mák rozumí. Krom tohoto faktu a představě, že italská politika je pro mě dutost, nevědomí, klinická smrt, narkóza, jsem do Il Diva šel. Hrdině a připravenej, trailerem nabuzenej. S láskou a úctou ke všem lidem světa pravím, že to bylo psycho! Divák sluduje, nemrká, nepolyká, konstatuje a utváří si názor. Super! Pak začně podupávat nohou. Proč? Hudba byla výtečná! Pak si začne poposedávat. Tempo totiž diváka ničí. Následně do sebe vlije poslední zbytek čaje s rumem a vážným, nenuceným hlasem řekne: Božský to film a sepne ruce dohromady. Hereckým koncertem Toniho Servilla ovlivněn. Konec, tečka! 85% (25.02.2010)

Bezchybná režie (Sorrentino vypadá jako veliký talent), skvělý střih a kamera. Co se vizuálu týká, nemá Il Divo nejmenší chyby. Bohužel si sám trošku podráží nohy scénářem, který je zahlcen takovým množstvím postav, že se mi poprvé v životě stalo, že jsem se místy absolutně ztrácel v tom, kdo je kdo. Nebýt toho, že jsem nedávno viděl Falconeho, tak bych se orientoval ještě méně. Škoda, být to přehlednější, tak mám dojem, že koukám na kousek srovnatelný s nejlepšími Scorseseho filmy. 80% (11.12.2010)

Styl je naprosto úžasný, ohromující a dokonalý. Už jsem toho už viděl hodně, ovšem vizuální stránku s tolika kamerovými nápady, to ještě ne. Hudba je taktéž výtečná. Nyní se ovšem dostávám k jádru onoho problému a tím je naprostá nepochopitelnost příběhu. Kdo není odborníkem na italskou politiku, nemá šanci ty desítky jmen vstřebat. Opravdu hodně scén jsem nepochopil a glosoval je tichým "co to má...?!". Jediné co mi tedy zbývalo, bylo kochat se kamerou, hudbou a výtečným Servillem. Až Sorrentino natočí tímhle stylem něco "normálního", tak mu filmový svět bude ležet u nohou. (19.04.2010)

Těžce působivá forma dokáže prodat i poměrně nezajímavou látku. Aneb snímek Božský popisuje příběh jedné z největších politických osobností novodobé Itálie v takové formě, že i pro neznalce problematiky uběhnou necelé dvě hodiny bez nejmenších problémů. Ať již je tak výsledek jakýkoliv, vytříbená forma působí naprosto fascinujícím způsobem. (11.04.2011)