Mlčení Lorny

Môj názor na Dardenovcov sa vďaka tomuto filmu výrazne zlepšil. Doteraz som ich považoval za tvorcov nudných moralizovačiek (páčil sa mi iba Syn), ktoré sú vhodné iba na to, aby zbierali ceny na festivaloch. Aj toto bolo natočené "ich" typickým štýlom, ale Lorna ma zaujala, viem sa do nej vcítiť, a hoci som sa v istých momentoch nudil, film ako celok ma oslovil. Sám neviem prečo - možno som len o nejaký ten rok starší. (31.03.2009)

43rd KVIFF 2008 - OPEN EYES - Otevřené oči - I když mi hlavní hrdinka k srdci určitě nepřirostla (svým chováním a vystupováním), tak film naopak docela ano. Za zmíňku ještě (nebo hlavně) stojí otevřený pesimistický (a neočekávaný) konec... - 22. 3. 2010 - 75%, AUDIENCE AWARD - Divácká cena deníku Právo (Divácká cena: 1234) - 1.92/524 (23.08.2009)

Novodobá forma prostituce, děvčata z chudých zemí se neprodávají na ulici, prodávají se jako nevěsty. V podstatě jde o to stejné. Pasák určuje, co bude vhodné, na soukromí je málo prostoru. Proč Mlčení? Lorna přece mluví a je i dost výmluvná. Mlčí, když by měla mluvit? Je uzavřená? Prakticky nic se nedovíme o jejích motivech. Ano, má chlapce, chtějí spolu podnikat, chybí jim peníze, ale proč právě takto? Co jí vedlo, aby překročila danou hranici? Pro mě jedná naprosto iracionálně a nezodpovědně, ale její tklivá neotřelá krása je působivá. (27.02.2020)

Přece jen mi ta základní plán scénáře filmu - skrývání emocí - přijde trochu na efekt. Je rozdíl mezi lidmi, kteří emoce nemají - Fabio či Sokol, a lidmi, kteří emoce skrývají za masku netečnosti - Lorna. A pak jsou lidé, kteří si o emoce těch druhých hlasitě říkají - Claudy. A právě vědomí, že Claudy měl možná jediný sílu se ze začarovaného kruhu dostat (ovšem to už se nikdy nikdo nedoví), uvolní v Lorně něco do pohybu. Bohužel film sám by mohl být o dost kratší, protože ty dlouhé záběry na mlčící Lornu sedící v autě a skrývající emoce přece jen pokouší trpělivost diváka. (04.03.2012)

Skličující, ale ne beznadějný film; až nepříjemně skutečné drama, které se nesoustředí jen na sociální otázky - jakkoliv věrohodně je v něm svět přistěhovalců v "blahobytné Belgii" zachycen - ale především na lidské charaktery, na zápasy v duši. Sledujeme tichý přerod albánské imigrantky Lorny, pro niž se druhý člověk, feťák Claudy, jehož si vzala kvůli občanství, postupně stává z věci člověkem, ne prostředkem, ale cílem. Utkvělo mi v srdci nekolik krásných okamžiků: například nečekaná milostná scéna (byť trochu příliš dlouhá), kde je sex mnohem spíše projevem sebedarování než chtíče. Ocenění poroty v Cannes za scénář však moc nechápu. Film v poslední třetině příliš dějově zrychlí a zhoustne, takže divák ukolébaný pomalým rytmem vyprávění najednou lapá po dechu, přemýšlí, co se to vlastně na plátně stalo a příběh se mu mírně odcizí. Zkratkovitsot začne vadit. Navzdory tomuto nedostatku si minimalismu bratří Dardennů cením - podivuhodně pravdivě a bez kašírování totiž spájí sociální výpověď s duchovnem. Dával-li bych zlatou palmu, pak za režii. Jako jiné dardennovské filmy, ani Lorna nepotěší, nepobaví, neposkytne únik... kdo jí však bude ochoten věnovat pozornost, mnoho si odnese - přinejmenším jednu užitečnou jizvu navíc. Ale Bohu díky za takovéto chirurgické zákroky na duši, pomáhají člověka léčit z jedovatého opojení, do něhož se v multikinech - chrámech eskapismu - často tak ochotně vrhá. (23.02.2009)