Ten kluk

Britský Zločin a trest v duchu neorealismu. Stejně jako Dostojevského Raskolnikova i titulního „Boy A“ tíží břímě v podobě zločinu a i pro něho je navázaní heterosexuálního vztahu (v klasickém filmu doplňující příběhová linie ovlivňující tu hlavní) příčinou obratu v jeho životě/povaze. Boy A je převážně intimním dramatem s psychologicky propracovanými charaktery, kterým samozřejmě dominuje ústřední antihrdina perfektně zahraný Andrewem Garfieldem táhnoucím prakticky celý film. Hlavní linku obohacující flashbacky postupně odhalují podstatu hrdinova zločinu, zatímco filmová současnost dále rozvíjí jeho trest, který pobytem ve vězení rozhodně neskončil, neboť cejch kriminálníka se těžko smazává. Tento film je velmi působivým příběhem člověka snažícího se znovu socializovat a jako takový funguje skvěle. (10.02.2010)

John Crowley není zrovna poutavý vypravěč..... Silný příběh chlapce, jehož rodiče stáli nejspíš za starou bačkoru(ani v nejmenším tím nechci zlehčovat rakovinu..) a nejlepším kamarádem se stane narušený puberťák s potlačenou agresí, kterého znásilňuje vlastní bratr, není zas až tak silný, když se u něj nudíte, protože vás víc zajímá druhá dějová linie(proč byl vlastně "Jack" vězněn). Tu vám servírují pouze zkratkovitě. Vím že se tu hraje na silný kontrast špatného a dobrého, ale ta "osudovost" mi připadala příliž okatá. V momentě, kdy si každé vyrčené slovo našlo svůj protipól, film skončil...jaké překvapení. Námět byl zajímavý, zpracování mě nijak neuchvátilo. (24.09.2008)

Hodně zajímavý film. Nezvyklé téma, které proti sobě staví jednu a tu samou osobu v přítomnosti a minulosti. A ačkoli to přítomné já se se svým minulým já vcelku úspěšně vyrovnává, společnost krátkozrace soudí člověka za čin, který udělal před x lety jako dítě, v podstatě jako někdo úplně jiný. 8/10 (07.06.2012)

Dokáže se člověk zbavit své nálepky z dob dávno uplynulých, nebo je jejich trvanlivost nekonečná? Mám-li se ptát sama sebe, zda-li věřím, že se člověk dokáže změnit, že dokáže přijmout své provinění a nést následky, že v sobě dokáže najít tu sílu a postavit hranici mezi tím, co bylo a tím, co je, pak musím odpovědět, že nevím. Nevím, jestli člověk dokáže být tak silný. Nicméně John Crowley a Mark O´Rowe zadaptovali novelu Jonathana Trigella a ukázali mi obraz onoho silného jedince, který se snažil začít znova. Eric Wilson už neexistuje, jeho tělesné schránky se zmocnil Jack Burridge - mladý milý hoch, který si našel práci, přátele, dívku. Vypadá to, že našel klid a štěstí ve svém novém začátku, ale stín minulosti zatemnil pokojnou budoucnost... Příběh "napraveného mladíka" je natočen velmi citlivým způsobem. Nevíme, co Eric/Jack provedl, epizody z dětství se postupně prokládají s dějem současným, čímž je utvářen prostor k tomu, abychom na Jacka pohlíželi jako na Jacka, tedy bez předsudků, neovlivněni vědomím toho, kým "byl". Andrew Garfield se své role zhostil dokonale, věřila jsem mu každý nervózní úšklebek i každou slzu. A v napětí jsem očekávala, kterým směrem se příběh bude ubírat... a závěr mě dostal. Byl to sen? Nebo realita? Byl to film, samozřejmě. Ale výborný. Boy A mě tak vtáhl do své atmosféry, jako už dlouho nic. Nijak mi nehrál na city, nijak ve mně nevzbuzoval lítost... oslovil mě svou lidskostí. A to hlasitě. Tohle se mi vážně moc líbilo... nezapomenutelně. (20.11.2008)

Flashbacky pozvolna odkrývající co a proč (jen hlas, láhev a dým z cigarety brilantně vykreslily absenci otce jako vzoru) se prolínají ze současností, která poukazuje na obtížnost začlenění a vzhledem k povaze společnosti i nulovou možnost rehabilitace dětského zločince. Crowley mě docela otrávil vedením kocoura Garfielda, který mluvou, obličejovou mimikou a řečí těla měl za každou cenu vzbudit soucit a lítost. Bez téhle tendenčnosti by mi A Boy přišel mnohem zajímavější.. (12.10.2017)