Džúsannin no šikaku

Eichi Kudo bol rebel. Maly velky reziser, ktory zostava znamy a pre japonsky film dolezity hlavne kvoli svojej samurajskej trilogii 13 Najomnych vrahov, Velka ´zabijacka´ a 11 samurajov. E. Kudo bol sam potomkom samurajskej rodiny, ale ako lavicovo orientovany rebel, samurajstvo neznasal. Paradoxne, vacsina filmov, ktore natocil boli samurajske jidai geki. E. Kudo pracoval pre studio Toei a napriek japonskemu tradicnemu NEindividualistickemu pristupu sa dokazal odlisit. Podobne ako Kinji Fukasaku, ktory sa odlisil tym, ze v case samurajskych filmov zacal pre Toei tocit drsne kriminalky. E. Kudo spociatku natacal bezne, zabavne samurajske filmy, no neskor doslova presedlal (ako male dieta vyrastal na konskej farme a neskor vo svojich filmoch ako prvy reziser presadzoval konske akcne sceny) na socialno kriticke drsne samurajske dramy. 13 assassins boli propagovane ako rework Kurosavovych 7 samurajov. 13 samurajov sa vydava na samovrazdenu misiu zabit nepoctiveho panovnika, shogunovho brata. S kurosavovym filmom zdiela Kudo realizmus, ale na rozdiel od socialnej vypomoci a spravnej ludskej moralky 7 samurajov, je 13 Vrahov skor o samurajskej poctivosti a potrestani narusenia samurajskeho kodu. Zaverecna bitka je vsak rovnako ako u 7 samurajov, chaoisticka, komplikovana, drsna, neuroticka, realisticka. Rebelskou tematikou a kritikou japonskej poslocnosti, ako aj samurajskou temou pripomenie Kobayashi-ho Seppuku, ale Kudo, aj ked rebel a umelec, presadzuje skor rucnu kameru a chaotickejsie ponatie, nez graficky dokonale zvladnuty vizual statickych kamier Kobayashiho. Kudo je experimentator na pode velkeho studia (v 60. rooch to este slo), nie majster majstrov. Napriek tomu jeho samurajska trilogia patri medzi tie najzaujimavejsie japonske samurajske filmy. (20.06.2007)

Víte, Hirajamo život člověka je prý nepředvídatelný, nikoliv však život bojovníka. Žije, když v boji myslí na smrt. Umírá, když v boji myslí na život. Právě si říkám, jak poctivý jsem byl na cestě bojovníka. ----- Je správně žít, jen užíváním si? Po dlouhé době mne me kinematografické cesty znovu zavedly do dalekého Japonska a opět to byla trefa přímo do černého. Výnikající příběh, který je komplexně vysvětlen v první polovině, užíval jsem si každé jméno, každý detail, každou intriku, mělo to spád a druhá polovina, která se věnuje hlavně přípravě a bitvě v Očisai je nádherná ukázka partyzanského boje (ploty, klády, kopí, sláma) a ukázkou skvěle realistické choreografie. A samozřejmě o herecký výkonech ani nemluvě, jsem zvědavý jak se vyrovná s odkazem svého staršího bratříčka prodloužená verza remaku z roku 2010. Šimada Šinzaemon j badass!!! (02.09.2017)

Nebýt novodobého remaku od Miikeho tak by 13 Assassins a zbytek Kudoovi volně související revenge trilogie upadly v zapomění. Byla by to nesmírná škoda poněvadž tato trojice filmů (spolu s The Great Killing a Eleven Samurai) je ukázkovým představitelem japonské nové vlny 60. let, okatě cílené proti dobovému establishmentu, skryté pod politicky korektnější alegorickou rouškou období Edo. Nejde však jen o dobové paralely, celá trilogie je totiž ukázkou mistrovské filmařiny. A to i přesto, že v době svého vzniku byl 13 Assassins považován za lacinější kopii Seven Samurai. Podobnost je jasná, ale není vůbec na škodu, obzvlášť díky několika zásadním rozdílům - např. už jen tím kdo stojí proti komu. Kudo možná nedosahuje nadlidských kvalit akademicky dokonalého Kurosawy, ale divákům má i tak spoustu co nabídnout. První věcí je duel dvou stratégů a poměrně značná role taktizování a plánování. Konkrétně třeba použití hned několika map je velmi působivé. Druhou věcí je Kudoův talent pro skvělé zobrazení skutečné přírody. Nic proti kulisám a interiérům, ale zasazení děje do skutečné krajiny dává samurajským filmům tu správnou šťávu. Obzvlášť, když hraje důležitou strategickou roli v ději a divák se v ní díky použití map může snadno orientovat. Těžko se to popisuje, ale v praxi je to skutečně působivé. Závěrečná vřava patří rozhodně k těm rozsáhlejším a akčnějším nenechá diváka vydechnout. 9/10 (24.02.2015)

Nezdieľam nadšenie kolegov, prvý z "atentátnickej" trilógie ( príbehy sú úplne samostatné ) sa vyznačuje predovšetkým siahodlhými dialógmi a prípravami na samotný atentát. Pravdou je, že ak príde k záverečnému vyvrcholeniu v poslednej polhodine filmu, ide o sympatický nárez. Podobné samurajské filmy sa vyznačujú skvelými choreografiami súbojov, v tomto prípade je to skor rúbanica skrz-naskrz. (24.02.2014)

První film Kudovy excelentní "atentátnické" trojice. Panoramatická kamera servíruje jeden lahodný záběr za druhým, i herci malých rolí se předhánějí ve výkonech. Jak je pro trilogii typické, celý film je spíše dějový, zběsilé akce se člověku dostane až v závěru - finální řež je neuvěřitelně propracovaná a oku lahodící, dokonale zakomponovaná do prostředí vesnice. Z herců vynikají např. Chiezo Kataoka, Ko Nishimura a samozřejmě také Tetsuro Tamba. Tento styl jidaigeki-chambary je pro mě očividně to pravé. (30.11.2008)