Brúðguminn
White Night Wedding
Obsahy(1)
Jónova první žena tragicky zemřela, nyní se pedagog ve středních letech chystá oženit podruhé – se svou někdejší, o něco mladší studentkou. Hladkému průběhu svatby však zabraňuje množství okolností, jež přinášejí nejednu komickou situaci a napomáhají i charakterizaci hrdinů, kteří se v předsvatebních dnech na osamělém ostrově vyrojili. Nikoli slavnostní ceremonie, ale to, co jí předchází, přináší nutkání k sebereflexi i zlomová rozhodnutí. Komedie s tragickými akcenty inspirovaná postavami Čechovovy hry Ivanov využívá rovněž stereotypy „svatebních filmů“. Událost nahlíží z pohledu mužských hrdinů, pouto mezi nimi pomáhá tmelit i samotný film. Kamarádské popichování i partnerské hašteření probouzí spíše smích než obavy, černé ladění humoru však snímek jasně vymezuje jako neselankovitý a neomylně ho zasazuje do oblasti severských kinematografií. (MFF Karlovy Vary)
(více)Recenze (77)
Chaotický film o tom, ako nevychádzajú životné sny ma vôbec neoslovil. Neviem, či to spôsobuje nezvyklé striedanie dňa a noci alebo vždy prítomný chľast, ale máloktorý film na mňa pôsobil tak cudzo, ako tento. Jediným svetlým bodom pre mňa bol pohľad na pekné farebné domčeky rozhádzané v nevľúdnom prírodnom prostredí ostrova.. ()
Tohle není romantická komedie! Snad nikdo, kdo by chtěl něco takového natočit, by komické scény z posledního dne před svatbou neprokládal scénami z konce předchozího manželství nastávajícího ženicha. Ty jsou totiž několikrát méně k smíchu než Hitchcockovo Psycho. A taky by film uzavřel tou připravovanou svatbou a neukázal nám, co přijde po ní. Takže tu máme spíš severské drama s humorem, který díky těm kontextům poněkud hořkne na rtech.Co to tedy je? Jestli existuje něco jako oddechový film pro přemýšlivější diváky, tak bude vypadat nějak takhle. ()
Možno by sa mali všetci lepšie, keby sa do nich nestarala tá nastávajúca svokrička, možno by sa Aničke nič nestalo, keby neprestala užívať lieky, možno by Jónovi bolo lepšie na duši, keby to mal trochu upratané v hlave a nebol taký sebec ... možno. Najlepšie postavičky vo filme jednoznačne Jónovi kamaráti a nevestina sestra. Videné v rámci Challenge Tour 2015 : 30 dní so svetovou kinematografiou. ()
44th KARLOVY VARY INTERNATIONAL FILM FESTIVAL 2009 + 36. LFŠ UH 2010 - FOKUS: ISLAND - Islandské komedie (Brúdguminn / WHITE NIGHT WEDDING / Svatba za bílé noci) - Spíše bych film přirovnal k průměrné komedii s několika geniálními okamžiky. Čekal jsem mnohem více... - 75% ()
Islandské snímky snad nemůžu hodnotit hůře jak za 4*... Každopádně varování- pokud se chystáte do toho praštit, tak se na Svatbu za bílé noci radši nedívejte. Možná byste si to pak ještě rozmysleli :-). Jako byl Smích racků záležitost spíše žen, tak Svatba za bílé noci (a že je fakt bílá) je oproti tomu mužská věc. Neviděla jsem sice Pařbu ve Vegas, ale už teď si troufám říct, že Islanďani to umí rozbalit mnohem působivěji. Miluji ten jejich osobitý humor, komické scény, které kolísají mezi tragédií a fraškou, že téměř do konce nevíte, jak vše dopadne... Mužští představitelé jsou jedna perla vedle druhé, ať už se jedná o manžela hoteliérky, který chtěl zpívat v opeře, či bohémského svědka, který v den svatby ztratí jednu botu a málem propásne obřad, kde má zároveň hrát na varhany... ()
"Můžeme něco uvařit, přečteš mi své básně, zahraju na piano, můžeme se válet v rose..." hmm, Islanďani si ten život ale umí vychutnat, jen to někdy přeženou s alkoholem, ale co dělat v pustině o deseti lidech, za občasných návštěv turistů? No přece golfové ostrovní hřiště a sem tam nějakou tu svatbu, za bílé noci prý bývají nezapomenutelné... S úsporným počtem herců, které Island nabízí, a s kterými se pokaždé potkávám, jsem se cítila jako doma, ke komické tragédii mně hrála příjemná hudba, do chechotu racků šumělo moře a mně bylo prostě fajn (asi, že se mě to netýká:-)) ()
Tak tady mě Island opravdu překvapil. Parádní kamera, skvělá hudba, sympatičtí herci. Kormákur si s žánrem pěkně pohrál a sladil všechno tak, aby bylo všeho tak akorát. Nic nepřebývá, nic nechybí. Navíc je velmi zábavné nahlédnout do stylu života a humoru tohoto zajímavého národa. [LFŠ 2010] ()
..ani po 20minútach som sa nechytil a nič nepochopil...teda okrem toho katastrofického ftáka, ktorý bol dúfam umelý, inak posielam na Island ochrancov zvierat...:-))) .-(((( ()
Svatba za bílé noci je atypická komedie ( i když na zvyklosti ze severských filmů, nic neobvyklého) od zajímavého režiséra Baltasara Kormákura. Nejedná se čistě o komedii, ale spíše o drama s lehce černohumorným nádechem komedie. A to je přesně to, co mi dost vyhovuje. Příběh není nikterak rozvinutý, byť se trochu zmateně pohybujeme ve dvou časových rovinách ve kterých se dá lehko ztratit. A někdy mi trvalo delší dobu než jsem se zorientoval o co jde. Přesto je to skvěle cynické a čas od času i vtipné drama, kdy hlavní hrdina si bere o 20 let mladší bývalou studentku, avšak těsně před svatbou si není jist, zda to byl opravdu tak dobrý nápad. Není zde nouze o zajímavě napsané postavy, kdy jedna je divnější než-li druhá, ale také na krásné záběry ostrova o pár domech kompletně za bílého dne. Možná, že dalším shlédnutím své hodnocení zvýším, za tím však pouze tak. 6/10. ()
Ámen, Enšpígle, ámen. Lépe bych to neřekl :) ()
Já jsem se teda neskutečně bavil..Kormákur dokáže velmi dobře k sobě postavit vážný děj a komické situace a to dělá ze snímku nádhernou podívanou, nemluvě o krajině, retrospektivních epizodkách a dechberoucí hudbě..5* a dlouhodobý zážitek.. ()
Je to asi jen můj problém, ale nedokáži fandit nesympatickému hlavnímu hrdinovi, který si najde milenku z řad svých studentek zrovna když ho manželka, právě procházející těžkým obdobím, nejvíce potřebuje. Jediný moment, kdy jsem s empatií k této postavě neměl problém bylo vcelku rozumné odmítnutí sňatku s novou milou a následný pokus o sebevraždu (neúspěšný). Hvězdičky jsou taky za nečekaně pesimistický dovětek po "vynucené" svatbě. ()
Film se odehrává na ostrově Flatey (placatý ostrov), kde opravdu vše vypadá jak ještě před sto lety. Trajekt, co tam jezdí, opravdu nestaví, ale jen vyhodí lidi, a zase jede dál, proto ta scéna s botama. Film získal na výročním ocenění na Islandu sedm cen Edda a suverénně tak vyhrál. Bavila jsem se výborně, prolínání tragických a komických linií filmu opravdu sluší, a Hilmir Snær se opět svlékne. :-) ()
Do čtyřech hvězd tomu něco chybělo anebo snad byl navíc ten neseverský happy end ;o) ()
SÍLA ()
Poetická obrazivost včetně mnoha kouzelně surreálných scén vybízí diváka ke vstřícnosti k osudu hlavního hrdiny, jímž je pedagog mechanicky vykládající etiku, dávno zmizelou z jeho vnitřního života. Při sledování se nabízí myšlenka, že pokud je tohle komedie, jak asi vypadá islandský horor, ale neodbytně mi tane na mysli, že ty rozdíly nebudou nijak markantní. Chvílemi se zdá, že té deprese je až moc, jako by byla na objednávku, závěrečná část však naštěstí zase podpoří středoevropanovy iluze o životě na kouzelném ostrově. Jenom škoda, že mi během té emocionální sinusoidy byly sympatické pouze dvě postavy, navíc vedlejší – hrdinův tchán a vikingský přítel, tlustý ožralý noční pianista. ()
MFF KV 2009 Na závěr Varů jsem jako poslední snímek viděla právě White Night Wedding. Snad za to mohlo prostředí Puppu, ale film se mi zalíbil hned od začátku. Konečně něco, při čem jsem se nemusela při večerní/noční projekci přemlouvat, abych neusnula. Hned na úvod mě ohromila ta nádherná příroda, i kdyby byl film o ničem, zřejmě bych si vystačila s pozorováním přírody, domů, zátoky, moře... no prostě nádhera. Příběh byl zajímavý, za nejlepší část považuji závěr, kdy se Jón žení po dlouhé diskuzi ve vodě. Divák se chce smát, jenže zároveň si uvědomuje, že to nejhorší, co se může stát, je, že se vezmou (což pak dokazuje následující scéna). Každopádně film donutí k zamyšlení, scénař rozhdodně není špatný a některé scény opravdu povedené. Jednoduše mě film zaujal svou originalitou a zvláštním příběhem, kdy nevíte, jestli se smát, nebo postavy upřímně litovat. ()
No, jsou tam pořádní bláznivci, na tom Islandě! ()
Puvabne horkosladky. A nektery sceny, v cele s "veceri u piana", jsou proste dechberouci. ()
Opět jedna skandinávská filmová tragikomická perlička. Stále se snažím přijít na to, jak to ti skandinávci dělají, že ať na co ve filmařině sáhnou, to jim dost vychází. Ale hlavně i přepjaté scény vždy vycházejí nesmírně přirozeně s notnou vnitřní dávkou humoru. Vřele doporučuji, pokud jste film nestihli v rámci MFF KV a dostane se do běžné distribuce:-) ()