Ať vejde ten pravý

Jsem dojat a zahajuji humanitární (vlastně spíš vampiritární) akci "Solidarita s upíry". Ehm. Celkovou nelogičnost příběhu (např. po Eli nikdo nepátrá ač jí viděli na místě činu i v baráku) ponechme stranou a zamiřme rovnou k tomu hlavnímu. Asi je v pořádku zabíjet, když vás to vlastně vnitřně strašně netěší, stačí, že jste zamilovaní. a já tu jinakost nechápu, protože jsem zapšklý, he. Nechutnost či estetizace násilí, to jsou třeba důvody, proč nemám rád asijské animáky. Tohle bylo něco dost podobného. Obahojoba zvrhlosti jako pouhé jinakosti nebo jak si to mám vykládat? BTW ta fascinace tvůrců krví byla dost zvrhlá sama o sobě. (11.01.2009)

Arma-Goddamn-Motherfuckin-Geddon. Tomas Alfredson má v hlavě speciální radar, který mu umožňuje rozpoznat, zda-li to co pravě natočil je a nebo není kontroverzní. Asi chce svoje děti ochraňovat před perverzí. Naneštěstí nám nemává před očima krucifixem a neroznáší morální ponaučení, které by měli člověka dovést k osvícení nebo nedejbože navést k překonvertování do satanského klubu mladých, kde všichni nosí šátky s lebkama a ob týden si ochutnávají svou krev. Neb film možná svádí přirovnat ke Stmívání (wtf?), jeho kvality a především atmosféra je , už jen tím, že je příběh situován do Švédska, podstatně bombastičtější. Člověk při sledování, ani nijak nezaregistruje, že některé scény jsou strašidelné až běda. Bývá to tradicí, že si to uvědomíme ve chvíli, kdy jsme osamoceni ve svém domě a nebo když jdeme večer do sklepa pro brambory a nesvítí světlo. Låt den rätte komma in je ten případ, který vyvstane ve vaší hlavě jako první. Pochybuju, že někdy zavítám do bazénu v nočních hodinách : ) Celkově to drží pohromadě, což je super, když většina hororů dnešní doby je ke konci mentální (scénář psaný na záchodě a herci jednolití...vždyť to znáte...). Švédsku palec nahoru a těm, kteří po závěrečných titulcích byli přinuceni jít parkem po dvanácté hodině večerní...no, tak to upřímnou soustrast :) (23.05.2009)

Scénář: John Ajvide Lindqvist .. Deprimující osmdesáté léta, mrazivé Švédsko, krvelační upíři. Zvláštní žánrová směsice laskavé dětské romantiky a churavých nechutností. Silné v táhlém, atmosferickém podání - kulhající v drobných nelogičnostech a občasné povadající sugestivnosti. Nic excelentního, ale pořád působivější než dementní Twilight. 70%. (17.01.2009)

(1001) Vůbec mi nedělalo dobrý pocit se na to dívat. Stejný pocit nepříjemna, jako když vidím jakoukoli adaptaci knihy "Pošťák vždy zvoní dvakrát". A dále tomu nerozumím. Buďto jsou skuteční jenom hlavní hrdinové a potom nedává smysl, proč jsou tam scény s obyčejnými lidmi bez hlavních hrdinů, a nebo jsou skuteční i obyčejní lidé a potom nedává smysl vůbec nic. Pozitiva: Vždycky ocením, když něco končí začátkem. Líbí se mi komentář k sexualitě. (14.06.2015)

Zasadenie upírskej tematiky do reálneho prostredia chladného severského sídliska je originálny a sľubný ťah. Keď však scenár ignoruje logické zákonitosti onej reality (neexistujúce reakcie okolia na udalosti – žiadni vyšetrovatelia, žiadna sociálka), prvotné nadšenie nahrádzajú rozpaky z bullshitovania diváka. A nachádzať poetiku v ‘čistom, na obojstrannej osamelosti založenom vzťahu’ dvoch dvanásťročných deciek, z ktorých jedno sa zabáva bodaním kudly do stromu a druhé vysávaním krvi z okoloidúcich dospelákov, je mimo moje emocionálne obzory. Výborné tu nakoniec zostáva iba zasadenie vizuálnych efektov do reality (zoskok z lavičky, výlez po stene nemocnice). (26.01.2012)