Triangle

„Ešte raz sa ospravedlníš a hodím ťa cez palubu.“ Od detstva ma fascinuje záhada Bermudského trojuholníka a režisérove horory mám relatívne rád (METRO, IZOLÁCIA, ČIERNA SMRŤ). Toto bolo ale drastické sklamanie, ktorému zlomil väz nepochopiteľný, chaotický a zmätený scenár, ktorý NIČ nevysvetlí a nechá rozčarovaného diváka v podobnom stave, v akom váš pes nechá krtka, ktorého vyhrabe zo zeme a vyhodí na slnko. (27.05.2011)

Podobná hříčka s časem jako Los Cronocrímenes (ne, není to spoilerování pointy, toto je ve filmu jasné velmi brzo; a ani ten čtyřminutovej trailer nevyžvanil úplně všechno), podobné prostředí jako Death Ship a podobně diskutabilní rozuzlení jako v Dokonalém úniku. A rozhodně to stojí za pozornost, protože Christopher Smith se každým filmem znatelně zlepšuje (i když mně se hodně líbilo již Metro) - tentokrát jsem v několika chvílích uvažoval dokonce o pěti hvězdách (když se odehrávalo první kolečko). Zas tak skvělé to nakonec nebylo, ale pocit po sledování mám veskrze pozitivní - ačkoli to bude chtít ještě minimálně jednu projekci, abych se ujistil, že ten film dává smysl... Několikrát jsem se při sledování přistihnul, že cítím podobně bezútěšnou "psycho" atmosféru jako u epizody Akt X Dead Calm. (23.11.2009)

Nádherně schizofrenní a halucinační příběh, který jako kdyby vypadl z pera pana Kinga. Přiznám se, že ze všech těch časových smyček nejsem úplně moudrý, ale je mi to fuk, neřeším to, prostě se mi to líbilo a dobře se mi na to koukalo a basta. Filmu byl možná inspirací Nietzsche se svou problematickou myšlenkou "věčného návratu téhož", nebo to byl možná jen spotřební brak a příležitost pro jednu hezkou bloncku ukázat se v tílku. Každopádně ale skvělá relaxačka před spaním, kterou mi pokazily jen dvě věci. Zaprvé - ruční kamera v rukou nějakého škubajícího se dementa, kvůli které dávám hodně slabé čtyři, i když jinak bych šel o hvězdu výš. Narazit to prase na kůl. Zadruhé - onen vládce větrů Aeolus, Římany (a Američany) zparchantělé jméno řeckého Aiola, nebyl otcem Sísyfa, to byl zase jiný Aiolos. Ale koho to dneska zajímá, že jo... (27.04.2015)

Podobně jako u Ingrid:) tak při bleskovém výskytu temného mračna ve mně nejprve zatrnulo; a posléze dolehl i ten tísnivě-tíživý pocit, který se ještě přiživil vstupem na parník AEOLUS. I čím hlouběji se Jess propadala do časové smyčky(připomínající čubičku honící se za vlastním ocasem).., a rotující chvílemi, až do extremismu fata morgány. Shrnuto, podtrženo.. Po smyslu nepátrám a o přestěhování se „Bermudského trojúhelníku“ nepolemizuji. (02.04.2010)

Jessie (Melissa George) se se svými přáteli vydává na jachtě na otevřené moře. Ztroskotají však a spásu naleznou v podivném parníku z třicátých let bez posádky, který se objeví jako na zavolanou. Jenže po nalodění na něj se začnou dít zvláštní věci. Jessie se tady vyskytne ve dvou verzích, jako hodná a zlá, a všechny vyvraždí. Jessie se ocitla uvězněná v dokola se opakující smyčce, ze které není úniku, ale není jasné, jestli je blázen, nebo se jí to jen zdá, anebo je parník prokletý. Stoprocentní odpovědi se v závěru stejně nedočkáme, ale přesto jsem byl po celou dobu solidně napnutý, protože film nabral pěkné tempo, nebyl ukecaný a vládl vynikající režií Christophera Smithe, který si také napsal scénář. Jeho režie snese ta nejpřísnější měřítka, a pokud je coby scenárista slabší, režijně si může troufnout na cokoliv a klidně na další (mysteriozní) horor. Melisse George jsem její zápornou verzi věřil trochu méně, ale její kladná verze byla překvapivě zajímavější. Nebylo vůbec snadné z té tajuplné smyčky vybřednout, protože režisér sám si na sebe svým scénářem tak trochu ušil smyčku, ale zvládl to v pohodě a předvedl, že je schopný natočit originální horor s předivem tajemna, který uplyne jako voda. Hrozí však, že se divák ve filmu postupně mírně ztratí, což ztíží orientaci v ději. Tedy trochu zamotané, překombinované, ale v konečném vyznění rozhodně zajímavé. (11.02.2011)