Ondine

SPOILERY: Šikovný balanc na ostří nože mezi realitou a pohádkou se podařil udržet až téměř do konce filmu (i když Colin se na rybáře fakt nehodí a Alicja tu hrála často jen reklamu na spodní prádlo). Poklidné, ale přesto zajímavé a lahodící vyprávění mi kladlo zásadní otázku - je, či není Ondine ta, za níž ji chci mít? Ale konec téhle pohádky je otřesný (ocenil bych méně jednoznačnosti)...stejně, jako kdyby pohádka o Popelce dopadla tak, že Popelka začne prince podvádět (po tom, co začal princ chlastat jak ruský geroj) se zbrojnoši a porodí deset parchantů s jedenácti chlápky... anebo kdyby se Sněhurka stala luxusní a drahou prostitutkou z dovozu v trpasličích dolech. Takhle by pohádky končit neměly. Ale tohle vlastně není pohádka.... (02.09.2010)

Ondine jsem ověnčil "jen" třema, ale nezáleží na počtu, spíš na dojmu. A ten je zvláštní. Respektive odlišný, osobitý a hlavně strašně krásný. Nedávno jsem vyštrachal svou starou - a především bizarní, slohovku "O mém snění". Bylo tam něco o lodi vyrobené z víček a smrti způsobené golfovým míčkem. Chci říct, že jsem při tom nálezu, stejně jako u Ondine, vycítil závan sentimentální nálady. Tu nesnáším, ale dává najevo určitou náklonnost k daný věci. A Ondine možná není průlom v Neilově životě, není to pohádka, ale má giganticky přátelský rozpětí křídel. Syracuse tam byl ostrovem sám pro sebe, a proto se někdy rád nachlámal, jeho počínání jsem chápal (např. útěk od majáku). Je to stará dobrá životní paralela. Kámoš. Cítil jsem to. Z plátna! (Aero - Praha, já a sestra :) (23.07.2010)

„Misery is easy. Happiness you have to work at..“ Bylo, nebylo, za devatero horami a devatero řekami Tullamore Dew vytáhl Cirkus Farrell z moře selkie (panna to zjevně nebyla a to nejen kvůli absenci ploutve v dolní polovině těla).. Vtisknutí problematické irské duše, islandská pohlazení, nevhodně zvolený „pošmourno“ filtr a klíč Hanse Christiana Andersena, že není krásnějších pohádek než těch, které píše život sám. A kdyby Neil Jordan více využil divákovu představivost, žili by všichni v mém srdci šťastně až dodnes.. (03.04.2017)

Ondine, ondine. Veľmi nešpecifický (ťažko zaraditeľný) a netradičný film, čo sa týka jeho poňatia, ale zároveň aj tématom, ktorý ako keby priplával zo samotnej duše Neila Jordana. Režiséra, ktorý vie zatlačiť na ľudské city, a so všetkou dávkou umu vyrozprávať (zas a znova) jednoduchý, z ľahka plynúci a predsa vo vnútri veľmi silný príbeh (viz. Interview s upírom). __ Za hlavné klady filmu považujem herecké výkony, krásne upršané prostredie Írska, hrátky medzi rozprávkovou fantáziou a tvrdou realitou. Spoiler: Bohužiaľ s veľkým smútkom musím znížiť hodnotenie o jednu hviezdu, "vďaka" príliš uzavretému koncu, ktorý nenecháva žiadny priestor na polemizovanie o rozprávkovej časti filmu. Koniec No aj tak sa jedná o mierne nadpriemernú záležitosť.. a na jedno zhliadnutie rozhodne stojí.. (25.09.2010)

Rozprávka od N. Jordana ...Hovorím si, že aj keď film nejaký megaúspech nezaznamenal, nemôže to byť až také zlé, no nakoniec žiadna sláva. Neil Jordan urobil dobre, že príbeh vyrozprával v krásnych írskych scenériach, čo snímku spolu s pohodovou hudbou značne pomáha. Problém je , že príbeh je strašne plytký a už od polovice začína byť nudný. Je dosť nezáživné počúvať 100 minút dookola dialógy o tom istom a pokladať dookola rovnaké otázky, na ktoré nie a nie dostať odpoveď. Jordan sa v závere rozhodol ísť tou priblblou holywoodskou cestou, ktorú rovnako nevkusne použil aj v thrilleri The brave one a pokazil tým celý, sľubne rozbehnutý film. Aj keď záver vyznieva logicky, v porovnaní s predchádzajúcimi pokľudnými minútami mi to tam akosi nesadlo. Možno by som bral radšej tú rozprávku...ale poctivú, Írsku. Prečo tri hviezdy? Za prvú polovicu filmu, hudbu, Farrella a krásne Írsko, ktoré mám rád. 60% (22.07.2011)