Walk Don't Run

Poslední snímek, v němž hrál Cary Grant, je variací na Veselou tlačenici s Charlesem Coburnem z roku 1944 a lze jen litovat, že se jím hlavní protagonista (v roli britského aristokrata a průmyslníka) s filmem rozloučil, protože snad v každém záběru doslova září a ústřední hrdinka, majitelka bytu, stejně jako její budoucí nápadník odehrávají své party v jeho stínu. Ani Grantovi slabší spoluhráči ale film nepotápějí, protože ten je vystavěn na zdařilém a zábavném scénáři, který zvlášť vtipně absorbuje japonský kolorit. Přesto bych přál tomuto mistrovi sebeironie nějakou jinou a pozdější příležitost k ukončení kariéry než tuto trochu zblázněnou komedii, a nemuselo by přitom jít o romantického milovníka – jak prokázal například v Hitchcockově geniálním thrilleru Na sever Severozápadní linkou nebo ve válečném filmu Dalmera Davese Směr Tokyo, dokázal věrohodně zvládnout i typově jiné postavy. (27.11.2021)

Myslím, že to, že je Walk don't run mojím 33. filmom s Carym hovorí samo za seba. Nech už bol za plátnom akokoľvek nepríjemný a podivný, či už preferoval chlapcov (a veľa chlapcov jeho) alebo slečny a nechal si platiť za svoj podpis...no, ehm, to posledné som asi mohla vynechať. Aj tak ho žeriem v úplne každom filme - obrazne povedané, hlavne si to nepredstavujte. Budem sa opakovať, keď poviem, že bol stvorený do úloh komediantov, prišla som vďaka nemu uleteným, romantickým filmom znovu na chuť a nikto po roku 1966 ho v komédiách nevie prekonať. A mohla by som pokračovať. Naozaj netreba utekať, tento film je pozvoľný, jednoduchý, miestami decentne vtipný a úplne to stačí. Ak vás zastihne v správnej nálade, budete veľmi spokojní. Cary sa nemohol rozlúčiť elegantnejšie. (01.01.2017)

Příjemná komedie staré školy, kde hraje legenda Cary Grant ve své poslední filmové roli sympatického dohazovače jednoho amerického olympionika Steva, kterého si oblíbil (ba přímo se v něm viděl) a jedné pořádkumilovné dívky, u níž pobývá (přes její počáteční odpor) během své obchodní cesty, kdy kvůli právě probíhající tokijské olympiádě (1964) je ve městě nedostatek volných pokojů. Filmu jsem dělal české titulky (na titulky.com), a tak si ho užil i trochu detailněji. A musím konstatovat, že je to taková milá, nenáročná a klasická oddechovka, prozářená charizmatem Caryho Granta, který působí velice svěže, jakoby si vše skvěle užíval a vše ho bavilo. Jeho průpovídky jsou podané s noblesou zkušeného harcovníka, který tentokrát dává dohromady ty mladé. Vše probíhá ve skvělém prostředí Tokia s jeho úžasně jinými obyvateli, což je také plus. Najdou se tu klasické klišé a postavy typu nepříjemného až nesnesitelného úředníka alias snoubence ústřední dívky či hloupého ruského agenta, ale i spousta detailů a replik, které jsem si užil. Ať už se jednalo o úžasně naplánovanou ranní rutinu, návštěvu v japonské rodině, olympijský běh či dvojici japonských capartů, kterým snad chyběl jen popcorn kinových diváků... Škoda, že Cary Grant tímto zakončil svoji filmovou kariéru, protože tady je ve formě a klidně mohl natočit další podobné oddechovky. (30.07.2011)

Perfektní zvedák nálady a pro mě jeden z těch filmů, na které náhodou narazíte, zakoukáte se a velice mile vás překvapí. Jako obrovský fanoušek Caryho Granta jsem v závěrečné scéně uronila nějakou tu slzu, neboť se jedná o rozloučení tohoto kouzelného, sebeironického a šarmantního pána se světovým filmem. Ách jo :) Zde jej nevidíme v typické romantické roli, ale v roli sympatického sira Rutlanda, který v Tokiu během Olympijských her pomáhá puntičkářské a příliš organizované upjaté dívce a mladému trochu zvláštnímu olympionikovi (a architektu), aby si uvědomili, že se do sebe vlastně zakoukali. Scéna s ranním časovým rozvrhem, která zde byla mnohokrát zmíněna, mě také velmi pobavila. Stejně jako Caryho lezení po balkonéch a oknem vystřelené gaťata :) :) pozn. herec jež hraje mladíka je Jim Hutton, otec Timothyho Huttona (který hrál třeba ve Francouzském polibku). (02.11.2016)

Cary Grant byl fešák, pravý gentleman a neskutečný elegán. Zřejmě si toho byl dobře vědom, proto přestal účinkovat ve filmech ve svých 62 letech. Měl v sobě evidentně dostatek soudnosti a chtěl, aby si jej diváci jako krasavce pamatovali. Vůbec se nedivím, že ve svých dřívějších filmech vyvolal spolusledovatelce průtrž mračen v nohavičkách. Osobně jsem měl co dělat, aby během sledování nebyla zpochybněna moje heterosexualita. Pokud se vám krví projíždí nějaké to promile, tak je tento film dobrou volbou. Příběh je zajímavý a nekomplikovaný. Dlouho jsem žádnou podobnou starší průměrnou komedii neviděl, takže jsem tento film uvítal. V pozadí je zřejmě i nějaký politický kontext, neboť divák přeci jen nevidí často tančit černouška na ruskou národní hudbu, kterou hrají rákosníci. Taktéž mě snímek utvrdil v tom, že sportovní chůze je teploušský sport. Pokud budete někdy hledat něco intelektuálně nenáročného na zlepšení nálady a zároveň budete toužit vidět poslední film herecké legendy minulosti, tak poté je Walk Don't Run tou správnou volbou. (01.01.2017)