Radio Flyer

Působivý film o dětských snech a strastech. Tom Hanks v roli otce vypráví o svém dětství, o mladším bratrovi - snílkovi, o víře v zázraky, o tom, co dělá s lidmi alkohol, o slepé lásce, která dokáže odpustit doslova cokoliv. "Radio Flyer" jsem poprvé viděla někdy na prahu dospívání, přesto jsem si příběh dvou malých kluků ohromně užila, smála se jejich trampotám a brečela nad tím, čemu byli vystaveni (dramatická složka výrazně převažuje tu komediální). Fanoušky Toma Hankse je třeba upozornit, že v tomhle si slavný herec jen štěknul, příznivci Adama Baldwina si taky nepřijdou na své, ikdyž se v ději vyskytuje celkem často. Nejvíce prostoru dostali mladičký Elijah Wood a ještě menší Joseph Mazzello, těm bude divák urputně držet palce, a pro mě osobně byl oblíbeným hrdinou také jejich německý ovčák Shane. Podivný závěr filmu je třeba brát jako symboliku, nikoliv doslovně, ale to ať si každý divák přebere sám;-). Odletěl ten kluk nebo to celé dopadlo tak trochu jinak, jak naznačuje nalezená želva a některé věty Toma Hankse? Konec zkrátka není tak trapný a nesmyslný, když se nad ním člověk hlouběji zamyslí;-). Anebo si ponechejte iluze a smiřte se s pohádkovým happyendem, to už záleží jen na vás... 95% (04.11.2008)

Richard Donner byl nejen režisérem, ale téměř u všech svých filmů i producentem. To mimo jiné i z toho důvodu, že sloužil jako spolehlivý mediátor ambiciózních scénářů, které nechával zkušeně přepisovat do realizovatelné podoby. Rozcupoval šestisetstránkový scénář nějakého Maria Puza na Supermana, vykuchal scénář k Dickensovské adaptaci Scrooged i totálně překopal původní text Shane Blacka k Lethal Weapon. Pravděpodobně tím zabil některé odvážné tvůrčí vize (a třeba původní konec Smrtonosné zbraně, ve kterém mělo letadlo narvaný drogama nabourat do nápisu Hollywood, přičemž by zasněžilo celé Los Angeles kokainem, do čehož mělo hrát Sinatrovo Let it Snow, toho je prostě škoda), nicméně tím ale nejspíš zařídil, že některé náměty vůbec byly zfilmovány. K Radio Flyer byl povolán poté, co studio bylo velmi nespokojené s dosavadními výsledky natáčení, které bylo svěřenu autorovi scénáře a režijním debutantovi David M. Evansovi. Ten původně dostal režijní stolici společně s obřím honorářem díky tomu, že právě tento jeho scénář se stal předmětem přetahování mezi Warnery a Columbií, protože zástupci obou studií z něj byli úplně hotový. Vítězná Columbia pak po deseti dnech pod ním zvedla židli a dohodila flek veteránskému Donnerovi, který zahrál svůj signature-spell, tedy překopal celý scénář, vyhodil koho nemusel (včetně celého původního obsazení), snížil počet trikových sekvencí a k tomu zvýšil budget téměř o 100%. Evansovo jméno u režiséra je tu tedy dle mě chybně, protože ve výsledném díle z něj nevidíme ani odraz.___________ Výsledný komerční a kritický neúspěch filmu podle mě přišel z důvodu, že se film nedokáže plně rozhodnout mezi tím, jestli bude předměstským dětským dobrodrůžem (feel-good scény dětských her, komediální momenty) nebo smutným snímáním domácího násilí z dětské perspektivy. Vzhledem k tomu, nakolik je americká společnost na téma násilí na dětech citlivá, je výsledný flop pochopitelný. Já osobně považuji za poměrně depresivní i klasická osmdesátková chlapecká dobrodružství typu ET apod., takže jsem nebyl v žádném šoku, naopak jsem obdivoval, nakolik pečlivě je tentokrát vykreslena neutěšenost prostředí, ve kterém titulní děcka vyrůstají. Stejně jako ve většině jiných filmech tohoto typu vycházejí z finančně zkoušených rodin, které na ně nemají kvůli práci čas a jejich dobrodružství vycházejí z toho, že sami doma nic nemají, tak jim nezbývá než prozkoumávat okolí a dávat věcem nový kontext. Radio Flyer ovšem přichází s inovativním (a naprosto perfektním) prvkem, kdy onen dětský úhel a kontext je ve skutečnosti v závěru transformován na realitu. Pro přízemně uvažující publikum nemůže existovat menší satisfakce, ale pro ty, co jsou si vědomi toho, že pravda nikdy nesmí překážet v cestě dobré historce, nebudou mít problém akceptovat, že realita nikdy nesmí překážet v záchraně života. Cinefilní zkratkou: pokud máte rádi Zvětšeninu, nemůžete nemít rádi tento film. (05.02.2021)

Suverénne remeslo (od réžie cez hercov, kameru, strih až po Zimmerovu hudbu) má na svedomí niekoľko veľmi pôsobivých scén. Veľká škoda, že to nevie náladovo chytiť tú správnu atmosféru medzi vzletlým detským dobrodružstvom a dosť krutou sociálnou drámou. V jednotlivostich veľmi silné, no vcelku trošku rozbité. Ale stále dobrý film a Donner je šikula. 7/10 (12.11.2020)

Krasna,aj ked smutna zalezitost z devatdesiatych rokov minuleho storocia,ktora vyrozprava pribeh dvoch chlapcov-bratov o ich snoch v detskom svete,ktory je este farebny,nie ako ten dospelacky,herecke vykony oboch mladikov su skvele,taktiez sa mi pacil ich psik,ktory bol neskutocne mudry a verny,pri sledovani filmu som sa vratil spat do svojich detskych cias a verte mi,ze to su tie najkrajsie chvile zivota...:-) (24.08.2022)

Len ten kto to zažil vie plne doceniť krásnu, no smutnú myšlienku tohto filmu. Nie je nič horšie, ako násilie a alkohol v rodine, vždy tým najviac trpia len deti. Málokto si uvedomí, že matka je v tomto prípade ešte vinnejšia ako opilecký tyranský otec, pretože pozerať sa na zlo a nezasiahnuť, alebo len naivne dúfať, že sa to zlepší, je často ešte horšie. To bolí viac, hlavne v tej duševnej rovine. To je prípad aj chlapcov vo filme, ktorí si z tohto trápenia urobili svoj vlastný detský svet a hlavne si stanovili cieľ, za ktorým potom išli - únik od toho všetkého. Koniec ma však nemilo prekvapil. Tak málovravné, nereálne, idealisticky karikatúrne a dramaticky odbité, až ma to mrzí. Je to obrovská škoda, pretože 2/3 filmu sú jedna krásne-smutná a zaujímavo naratívne vyrozprávaná dramatická lahôdka. 65/100 (15.12.2016)