Užívej si, co to jde

K Woody Allenovi chovám určité názorové sympatie. Především plně sdílím strach ze smrtelnosti. Pro Woodyho přijde zubatá s kosou pravděpodobně o více než půl století dříve, ale i v takhle útlém věku se umím parádně vydeptat při představě, že mě jednou také čeká to nekonečné nic. Narozdíl od určité názorové shody, mě Woodyho filmy ve většině případů nebavily. Tento snímek ovšem nebyl tím většinovým případem. Zcela bez debat se jedná o jeho zatím nejvtipnější komedii, která byla mým očím dopřáta. Smál jsem se hodně a smál jsem se často. Úsměv na tváři mi malinko ztuhl, když jsem si uvědomil, že se v nezanedbatelném procentu věcí hlavnímu hrdinovi podobám. Společně nesdílíme pouze genialitu, ale do značné míry i pohled na svět. Když si odmyslím pár detailů, jako že třeba stále zvládám spinkat po tmě, tak byl Boris celkem reálným obrazem mě samého za 80 let, když si zkusím trošku fandit. Vynikající snímek pro všechny, kteří se nebojí podívat na svět jiným způsobem, než přes růžové brýle. (04.12.2016)

Užívej si, co to jde je v podstatě dost zlomyslný film. Woody Allen coby ateista a typický městský liberál v americkém prostředí výrazně posunutý doleva byl odjakživa na kordy se sociálními konzervativci, náboženskými fundamentalisty a vůbec s těmi, kteří v Americe tíhnou k opačné straně politického spektra. V řadě filmů se tohle jeho vidění dá zřetelně vystopovat a tu a tam si neodpustí nějakou tu jízlivost. Tohle je ale první film, kde svému pohledu podřizuje vše a náboženští svatouškové tu od něho sklízí pěknou nakládačku. Woody si s nimi vyřizuje účet z doby, kdy probíhal jeho rozvod s Miou Farrow a bolestné tahanice o děti. Tehdy konzervativní tisk dost nechutným způsobem probíral jeho život a bulvár si s rozkoší smlsnul na detailech jeho partnerské nevěry. V tomto snímku, který má v podstatě hodně jednoduchou zápletku, líčí Allen, jak se ve svobodomyslném prostředí New Yorku rychle rozpouští slupka pokrytectví typické jižanské konzervativní rodiny. Matka v sobě objeví skrytého bohéma s uměleckými sklony a sexuální hyperaktivitou, počestný tatík sobě i svému okolí přizná homosexualitu a dcerunka se spustí s Allenovým alter egem v podobě zapšklého morouse ztvárněného Larrym Davidem. Woody Allen si tady střílí i sám ze sebe, protože jeho ztělesnění je přímo symbolem životní skepse a pohrdání společností. V rámci toho, co hyperaktivní Woody stvořil v poslední dekádě, jde o jeden z nejlepších snímků, ze kterého je cítit energie typická pro Allenovo mládí. Celkový dojem: 85 %. (30.08.2014)

Jednu velkou mezeru v mém filmovém "vzdělání" tvoří neznalost Woodyho Allena. Užívej si, co to jde je teprve jeho druhý snímek, který jsem viděl, ale když to vezmu kolem a kolem, možná je to tak lepší. Nemusím ho porovnávat s Allenovými staršími díly, rozebírat, nakolik vykrádá sám sebe a kolikrát jsme už tohle viděli, ale rovnou můžu dát pět hvězd za nejvtipnější a nejinteligentnější komediálně-romantickou podívanou (minimálně) od dob Lásky nebeské. Vskutku paráda s neodolatelným hlavním hrdinou. Víc takových Borisů Yellnikoffů! (17.08.2011)

Má-li někdo pocit, že točit "kopie" či obměny na allenovský způsob je snadné, měl by být vyveden z omylu. Tradiční protagonistovu úlohu v tomto filmu přebírá Larry David, zjevem i projevem připomínající režisérovo neurotizující herectví. Jeho projev ve srovnání s Allenovým není podle mého názoru agresívnější, ale dospělejší (méně chlapecký, více výbušný, o poznání samolibější; je otázkou, nakolik se na tomto pojetí podílí Allenovo režijní vedení); jako kdyby odrážel naši dobu hodnotového rozvratu, který zahrnuje i rezignaci na slušnost. Pod touto vystupňovanou žlučovitostí se skrývá až dětsky bezradná zranitelnost, ale také věcnost a náhle znovu objevená zodpovědná dospělost muže z dolního patra střední třídy. Překvapivě dobrý a Davidovy kreace výborně rozvíjející je výkon mladičké Evy Woodové. Osobitá a výrazná láska - skutečný hluboký cit - , který se mezi oběma rozvíjí, mohl vést - ale nevedl - k velkému a působivému dílu. (Viz Davidův vstup popisující překvapivě věcně jeho pocity po ročním atypickém manželství) Okamžikem vstupů Melodyiných rodičl se dílo allenovsky zalamuje do charakteristického idylizujícího konce, který není špatný ani nepřirozený, na druhé straně však přece jen méně překvapivou allenovskou tematiku odsouvá potenciál hluboké mezigenerační lásky, tj. tóny, které nalézáme např. v MADISONSKÝCH MOSTECH nebo v také komediálně laděných filmech Alana Aldy. Od Woodyho Allena bychom měli a mohli očekávat víc než mnohokrát použitou a stále, byť nápaditě masku zraněného, ne zcela dospělého jedince, který se před vnějším světem opakovaně zachraňuje vědomým pádem do neurotické dětinské sebestřednosti. (19.02.2012)

Ztrácí na stará kolena Woody Allen talent, ztupil se břit jeho vtipů? Chtěl bych věřit, že ne, ovšem na důkazu Whatever Works tu svou víru založit nemohu. Vztahová taškařice plná bizarních postaviček, jež se na obrtlíku stávají někým úplně jiným pod tlakem těch nejtupějších myslitelných okolností, nenaplňuje mou představu kvalitního filmového zážitku. Zamilovaný druhomízní misantrop, gerontofilní, hormony ovládaná nána a humor založený na tom, že on ji uráží a jí se to líbí. SPOILERY. K tomu bigotní křesťanka proměněná v rebelskou běhnu, tradicionalistický macho citlivým gayem, dva intelektuálové dělící se o jednu fuchtli, fyzik milující vědmu, protože je hezká a spadl na ni při pokusu o sebevraždu. KONEC SPOILERŮ. Whatever works. Doslova. Jenomže: "It's not working." (15.12.2009)