Deník nymfomanky

Má povinnost před očekávaným snímkem Nymphomaniac od démonického režiséra Lars von Triera. Deník nymfomanky je televizní erotický film, nic víc. Ale co mě překvapilo, že posledních dvacet minut filmu je jiný, připadá mi, že to točil jiný režisér, daleko lepší záběry i chování postav. Deník nymfomanky je nefunkční porníčko. (26.11.2013)

Nádhernej film, totálně mě dostal. A to se mi přitom nelíbila hlavní představitelka... O erotiku tady šlo až až... Mám pocit, že jsem pronikl o kousíček hlouběji do způsobu ženského myšlení. A vzhledem k tomu, že o něco takového dlouhodobě usiluju, se mi ten film musel nutně líbit. A to nemluvím o tom, jak to bylo zmáknutý filmařsky. Už jen ten úvodní záběr! Super! (20.06.2014)

V rámci genderu: nepovažuju holku spící se spoustou kluků za děvku, čímž bych ji v opačném případě odlišil od obyčejně bodrého moravského kurevníka. I když je smutný (nebo možná ani ne), že hlavní hrdinka se jí nakonec vlastně stejně dobrovolně stane (aha, právě proto to moc smutný není). Tomuhle soft pornu ale bez přihlédnutí ke všemu ostatnímu vytýkám dost podstatnou věc - je to o ničem, nuda, postavy jsou šeredný a nedozvěděl jsem se o anatomii nic novýho. Hvězda navíc za fakt, že jsem hulvát, a při sledování jsem totálně "vypnul", aniž bych se soustředil, co tím ty ženy (možná) chtěly říct. (31.10.2013)

Nevzpomínám se, kdy mě naposled nějaký zahraniční film tolik urážel a přemýšlel jsem nad důvodem, proč byl zakoupen do české kinodistribuce. Pokud se chci podívat na výbornou psychologickou adaptaci zkoumající zakoutí lidské sexuality, sáhnu po Hanekeho PIANISTCE, jejíž hlavní hrdinka alespoň nějakou motivaci má a její chování je jednotné. Pokud se chci podívat na film, ve kterém je svůdná hlavní hrdinka, která si podrobuje muže a i vyprávění, přičemž tělo stojí v centru všeho a má společenský i politický a jiný význam, zvolím jakéhokoliv domácího Verhoevena (např. KEETJE TIPPEL), ale i toho zahraničního (např. SHOWGIRLS či ZÁKLADNÍ INSTINKT). DENÍK NYMFOMANKY je ukázkou nefunkčního filmu, ve kterém je množství erotiky, ale ta není ani vzrušující, ani odpuzující a nijak zvlášť se neliší od televizních soft-porn, a nefunkční adaptace, protože se nevypráví obrazem, nýbrž slovem a každá, opravdu každá, byť sebebanálnější myšlenka o uvědomění se musí zopakovat. Neobstojí to jako péčko, jako klubový film, jako feministický manifest (na ten je to hrozně tezovité, 95 minut si vystačí s myšlenkou "když má žena mnoho mužů, je kurva, když má muž mnoho žen, je macho") a navíc si to hraje na umění. Hodnocení tak neodráží maloměšťácké pohoršení, ale zpruzenost nad hloupým dílem, do kterého si s chutí kopnu. (20.02.2009)

Tak u tohoto filmu se opravdu musím zastat toho hrozného mužského pokolení. Stejně jako bylo řečeno, žena není kurva, jen proto, že měla hodně chlapů, tak i chlapi, kteří chodí do bordelů určitě dokáží být věrní, když se jim podaří najít tu pravou, třeba jen nemaj zrovna čas hledat, nebo maj zrovna pifku na opačné pohlaví, jako měla hrdinka, to je jako kdybych pronesla jednou kurva na vždy kurva, ale lidi se postupem času mění a vyvíjí někteří k lepšímu no a s jinejma to jde pořád jen z kopce. Nicméně, tenhle film byl tak nějak oploštělý. Téma muži versus ženy, kde ale ženy jsou vždycky ty hrozné chudinky, kterým je ubližováno a muži jsou ti hrozní hajzlové, kteří jen ubližují. Všechno viděno pouze z ženského pohledu, navíc z pohledu ženy, která vypadá i se záměrně chová jako kurva a pak se cítí dotčeně, když jí to někdo vmete do ksichtíku. Asi jsem tak nějak od toho filmu čekala víc, ve smyslu, že z pohledu nymfomanky a ještě prostitutky v tom bude takový nějaký nadhled a ono to bylo jako z telenovely, jeden hajzl mi ublížil, tím pádem je hodíme včechny do jednoho pytle a šmitec. (07.12.2012)