Sister
Režie:
Vít PancířScénář:
Vít PancířKamera:
Martin ČihákHrají:
Verica Nedeska, Jakub Zich, Perla Kotmelová, Ivana Stejskalová, Přemysl Bureš, Jáchym Topol, Filip TopolVOD (1)
Obsahy(1)
Film na motivy románu Jáchyma Topola s hudbou Psích vojáků. Hlavní hrdina Potok pracuje v malém divadle jako výtvarník. Je mu kolem třicítky a jeho život se neubírá v podstatě žádným směrem. Svoje okolí i sám sebe pozoruje s opovržením. Jeho bezcílný život se změní teprve v momentě, kdy potká Černou. Zamilovaná dvojice uniká z města. Nevyhnutelně však znovu naráží na lidskou vypočítavost, mělkost a nevkus. Potok se propadá do dřívější skepse, která vede až k totálnímu rozpadu jejich vztahu. Černá ho opouští a zoufalý Potok pomalu dochází ke smířlivějšímu postoji ke světu, kde už ale není místo pro velkou lásku a temnou romantiku. Oproti stejnojmenné literární předloze Jáchyma Topola, která se odehrává během tří let po roce 1989, film časové určení opomíjí. Soustředí se na vnitřní konflikty hrdiny, které jsou nadčasové.
Vít Pancíř, experimentální filmař, animátor a tvůrce videoklipů kapely Psí vojáci, začal před pěti lety pracovat na scénáři k filmu Sestra podle románové předlohy Jáchyma Topola. Samotné natáčení trvalo rok a vznikalo podle přesného scénáře, který prozrazuje jasný tvůrčí záměr režiséra. Bratři Topolové měli k Pancířově práci důvěru díky předchozí spolupráci. Vít Pancíř se nechtěl pokoušet o přesnou rekonstrukci. Důležitější bylo zachovat ducha a celé vyznění románové Sestry, což předpokládalo vhled do Topolova myšlení a přitom vlastní autorský přístup filmaře. Nejen generační spřízněnost, ale jak říká Jáchym Topol i určité „zvichřené vnímání“ Víta Pancíře stojí za vznikem svébytného filmového díla, které přijímá jak autor předlohy, tak autor hudební složky Filip Topol. Vít Pancíř vybral z knihy jen básně a čtyři sny, které si navzájem vyprávějí Potokovi přátele (Potokův sen o Osvětimi, Sen o Bohlerovi a bezprizorních dětech, Žralokův sen o Cikánech a Potokův Vlčí sen). Exaltovanost textu vyvážil civilními obrazy, takže divák není zahlcen přemírou symbolů a odkazů. Zdůrazněním milostné zápletky a upozaděním dobového kontextu je filmová Sestra sdělná i pro ty diváky, kteří nepatří k „topolovské“ generaci. Ve stejném duchu byl i počet postav omezen v podstatě na ústřední dvojici, kterou ztvárnil Pancířův spolužák z VŠUP Jakub Zich a herečka Verica Nedeska, která na sebe výrazně upozornila ve filmu Ivo Trajkova Velká voda nebo Náhradní díly Damjana Kozoleho. (MFF Karlovy Vary)
(více)Videa (4)
Recenze (88)
Film jsem viděl v rámci doprovodné akce jihlavského dokumentárního festivalu "Živé kino". I když to bylo zadarmo, sedělo nás v hospodě, kde se to promítalo, asi sedm, zbytek (většina) šel na pivo. Trochu mě také zarazila úvodní hláška Marka Hovorky (ředitel festivalu), že skoro všichni Topola četli, ale málokdo ho dočetl do konce. Nepovažuju se za člověka bez rozhledu, Topola jsem nečetl a tenhle výrok mi přišel dost intoušskej stejně jako veřejná projekce pro sedm lidí. Ale k filmu. Napadají mě Sedmikrásky (trochu hyperbola). Ne kvůli nějaké podobnosti, ale kvůli tomu, když si vzpomenu, co o nich říkal můj učitel na film: "Něco takového nemá nikde obdoby." A vždycky když je něco jiné a svébytné, prostě originálnější než ostatní, tak je to něco, co má význam i kvalitu a stojí za pozornost. To je Sestra. Celý film na mě nějak zvláštně depresivně působil, i když jsem nestíhal vnímat to, co jsem potřeboval, protože toho tam je přehršel. A taky pokud někdo předkládá divákům něco jinak, je to nepředvídatelné a zpočátku je těžké se zorientovat. Není to film na jedno zhlédnutí. Je to film, velký film, ale také film, na který přijde při promítání sedm lidí... ()
Sestra patří k nejlepším knihám, co jsem kdy četla. Moc podobností filmu s knihou bohužel nevidím. Pro mě naprosto chybí mystičnost, kterou je děj prodchnutý, syrovost, naléhavost. Ikdyž mám Filipa Topola ráda, jeho hlas ani způsob přednesu mi k tomu nesedí. Snaha asi byla, každý si knihu v hlavě promítá jinak. Alespoň hlavní představitel docela odpovídá. ()
Sfilmování pro mě zásadního románu, jsem si představoval poněkud jinak. Z tohoto ,,pokusu" jsem neměl vůbec nic. Kdo je David, kdo Bohler, Potok atd? Útržkovitě a nepochopitelně slepené útržky z románu bez jasné souvislosti a dějové linky. Nezávislost a tím i levnost filmu neprospěla vůbec. Je mě jasný, že román patří do kategorie ,,nesfilmovatelných", ale to byl například Pán prstenů před pár lety taky. Lepší scénář a delší minutáž a o pár korun víc na výpravu, ještě jenou přečíst a půjde to. Tohleto mě jen přimělo vytáhnout a oprášit starý desky Psích Vojáků a opět si je dostat do hlavy. Takže to vlastně smysl mělo :-). ()
Díky bohu, že čtení Sestry nemá s touhle statickou ilustrací vybraných pasáží nic společného. Mrtvý film, zatuchlý svými postupy, svou plytkostí, svým klouzáním po výjevech z knihy bez jakéhokoliv kontextu. Ukázka toho, jak neadaptovat postmoderní literaturu. PS: K pobavení ze zajímavostí: "Sám režisér přirovnává snímek s dvěma filmy Alaina Resnaise Loni v Marienbadu (1961) a Hirošima, má láska (1959)." Ha-ha-ha. ()
Velmi experimentální film, i když asi adekvátní své knižní předloze. Sestra je těžko stravitelná, undergroundová výpověď vnitřního pnutí s hudbou Psích vojáků. Zpočátku jsem byl lehce zklamán, protože experimenty užívající jazyku takto silně, osobitě vnitřního, tedy často pro ostatní zakódovaného a nesrozumitelného, ztrácí při prezentaci svou působivost a hodnotu. Ovšem citovaná pasáž na cikánském večírku mě dostala a vyšvihla tento určitě nadstandardní, ale i nesrozumitelný film do poloh mnou oblíbených.. ()
Galerie (9)
Zajímavosti (7)
- Jedna z knih podpírajících na konci filmu zrcadlo, je předloha filmu – román "Sestra" Jáchyma Topola. (WernerDMZ)
- Narozdíl od stejnojmenné literární předlohy Jáchyma Topola, jež se odehrává během tří let po roce 1989, snímek přesné časové určení opomíjí. (hippyman)
- Bylo vytvořeno 11 kopií filmu. (hippyman)
Reklama