Povolání: Reportér

Divácky nejvstřícnější Antonioni jakého znám a asi i nejepičtější - Tassílie, Londýn, Mnichov, Gaudího Barcelona i jiné Španělsko... Lehce stravitelný lehce kriminální děj filmu je ovšem samozřejmě trochu ozvláštněný osobitým režisérovým stylem, postavy zvláštně jednají, zvláštně se chovají, vedou zvláštní rozhovory, ale nic, co by nepřekousl nebo nepochopil i průměrný "novák" (i když by to pro něj byla nejspíš zdlouhavá nuda). Z celého filmu mám nesmazatelně do paměti vrytý jeho předposlední, nekonečně dlouhý záběr, ve kterém kamera záhadně projde zamřížovaným oknem z hotelového pokoje na dvůr, záběr, na který jsem si naposledy vzpomněl nedávno díky Iñárritovu Birdmanovi, záběr, který je mi záhadou dnes stejně jako už někdy před dvaceti lety, záběr, po jehož (nejspíš triviálním) vysvětlení schválně nepátrám, abych si ho v mysli uchoval jako slastně záhadný. (06.02.2015)

Že by Antonioni studoval Cimrmanovu teorii šrapnelů? Vždy, když to už je moc prázdné a bezúčelné, si postavy stoupnou vedle sebe a pronesou nějakou metaforu, zcela jasnou a očividnou, která musí zase chvíli fungovat jako motor dalším poloprázdným scénám. Někdo to považuje za chabou berličku (ty metafory mají z děje vyplývat, ne být vyřčeny nahlas), jiný za vrchol filmové poetiky (nádherně rozváděné myšlenky). Na mě to působí kus od kusu... zde spíš dobře. Ale dobře v rámci toho, jak Antonioni natáčí. Potenciál filmu, který mohl odvyprávět zajímavý příběh, mi přijde nevyužitý. Chtít "odvyprávět příběh" od Antonioniho je ale marné, je mi jasné, že o to mu nejde. 3 a 1/2 (30.11.2012)

Jeden z filmových restů, který jsem měl. Antonioniho Zvětšenina na legendárního Jacka Nicholsona prý udělala velký dojem, byl tak rád, že spolu mohli spolupracovat na tomhle pomalém, minimalistickém a odosobněném kousku kombinujícím realitu a imaginaci. Novinář David využije náhodné smrti obchodníka se zbraněmi a rozhodne se vzít na sebe jeho úlohu. Prchá před svými problémy přes polovinu Evropy, aby mu nová identita přinesla další. Nicholson dokázal oživit postavu, která je (při vší úctě k tvůrcům) jen matně načrtnutá, výsledek upoutá jen velmi sporadicky, děj je nesouvislý, jiskření mezi ním a (v reálném životě expřítelkyní) Marií Schneider krapet mdlé. Za mě rozpačitý zážitek. (07.07.2019)

Chytí, nepustí a hlodá a hlodá a hlodá. Dozrieva v obraz, ktorý čím je jasnejší, tým je strašnejší, ale už to nezastavíte... Opil som sa v snahe nájsť tie správne slová a teraz si utieram slzy (doslova). Vyprahlé, bez cieľa, unavené, stratené. Bez ozajstnej vôle, bez záblesku nádeje. Svinsky kurva brilantne zrežírované. A tá Schneider, to zjavenie, na čo tam bola? Aby to už vôbec nešlo rozdýchať?! Sartre, Camus a spol. by si lebedili, ja sa plazím do kúta, kde v prenatálnej polohe s palcom v puse strávim dnešnú noc. Ale inak vďaka - vďaka za takýto zážitok! [100%] (21.03.2007)

Jedna z lepších rolí Jacka Nicholsona, jeden ze snadněji uchopitelných Antonioniho filmů - pokud ale čekáte klasické krimi drama, tak Vás tento (krásně!) rozvláčný film asi hodně zklame. Absence dramatického oblouku je zde zcela účelová - "Povolání: Reportér" operuje tichem a prázdnotou tak, že - samozřejmě pokud přistoupíte na pravidla hry - se ke konci dostává do meditativní atmosféry. Neříkám, že by mě tenhle film nadchnl jako celek, ale jako v každém Antonioniho díle jsem si opět našel okamžiky, které mě dokonale dostaly - tady to byl především dlouhatánský nájezd přes pokoj ven na sluncem rozpálenou ulici, během kterého proběhla kulminace celého příběhu. Krása. (15.12.2012)