Muži, kteří nenávidí ženy

Filmová adaptace megaslavné detektivky Stiega Larssona se úplně nepovedla. To, co na papíře vypadá zajímavě a originálně, náhle na filmovém plátně dostává nádech lacinosti. Mám rád pomalé filmy a ještě více detektivky, dokonce i ty temné, ale tohle je doslova nuda u Vangerů. Mimo neobvykle pomalého tempa a extrémně dlouhé stopáže je tahle detektivka prošpikována všemi myslitelnými schematismy hollywoodských temných béček, nechybí nezbytný naprosto neomylný hacker (tady samozřejmě v přechýlení s klišovitou vizáží gotické rebelky), který musí být snad v každém americkém thrilleru, stejně jako tak zprofanované citáty z Bible a jejich o to více podivuhodné propojení se sériovými vraždami, umírání při autonehodách s nezbytnými flashbacky, zachránění před smrtí rukou sériového vraha sekundu před usmrcením, bezradná policie, psychopat, kam se podíváš a tradiční sluníčkový happyend to vše tak nějak mile zvrhle završuje. Překvapivě tuctový severský snímek. Ta dlouhá zima a nedostatek slunce dělají své... (12.02.2011)

První díl z takzvané "Millenium trilogie" mě vcelku potěšil hlavně věcí, kterou miluju na "severských filmech". Ta téměř až chladná reálnost. Např. vidíte scénu, kdy si detektiv prohlíží fotky zavražděných žen a vás (teda alespoň mě) vůbec nenapadne, že to jsou všechno jen dobře namaskované herečky. Podobné scény jsou v dalším skvělém filmu Let the Right One In, ale to už trochu odbočuju. The Girl with the Draggon Tattoo je působivým, místy až dokonalým filmem. Hlavní představitelka (Noomi Rapace) je bez nadsázky dokonalá. Už z jejího pohledu poznáte, že její postava není jen nějaká jednoduchá emařka, ale že pro vše, co dělá, má důvod. Nicméně film jako takový je poměrně dlouhý. A vy, jak se na něj koukáte, najednou zjišťujete, jak to skončí asi půl hodiny předtím (a to, aniž byste kdy četli knihu, nebo něco o tomhle snímku). Navíc, i ten začátek je dost nezáživný (ale chápu, proč tam musel být). Takže, shrnuto podtrženo - snímek je určitě nadprůměrný, nicméně nevyhne se pár hluchým místům a dokáže vás navnadit na zbývající dva díly. Jsem zvědavý, jak se tato trilogie vyvine. 80 %. P. S. A z připravovaného remakeu mám docela strach, i když jej režíruje někdo tak skvělý, jako je Fincher. Uvidíme, co z toho vzejde. (06.02.2011)

Knihu mám rozečtenou, film byl první... ač se v komplexnosti nemůže a nechce vyrovnat Larssonovu molochu, atmosférou a zpracováním patří do první ligy. Oplev je vynikající stylař, který sice točí polopaticky, ale s citem pro logiku i tempo. Velmi, ale opravdu velmi se mi líbí, jak scénář chytře posunul Mikaela od sebevědomého svůdníka k uzavřenému podivínovi – duet Rapace / Nyqvist je díky tomu pro účely filmu naprosto excelentní. Apropos, Noomi je neobyčejně charismatická a Lisbeth trefila dokonale. Prostě vše, co filmu chybí "knižního", má velmi kvalitní filmový ekvivalent. Výsledkem je nakažlivá a chytlavá detektivka... sice postrádá onen sociálně kritický rozměr předlohy, ale ve svém žánru se pohybuje zcela suverénně. Pro Finchera strašně těžká výzva... (20.07.2010)

Neubráním se srovnání s Fincherovou verzí. Svět Millennia v přepisu Opleva je méně okázalejší, ale až překvapivě je natolik vynalézavý, že americké verzi mnohokrát nezbylo, než některé scény doslova ocitovat společně s typovým castingem (ať už záměrně nebo ne). V této verzi je poněkud logičtější provázání Blomkvista s případem Harriet, je zde prezentován mnohem přehledněji rodinný strom Vangerů, ale sám Blomkvist je méně charismatický a jeho vztah se ženou jako by ani neexistoval. Lisbeth Salander je mnohem více dospělejší, celkově zralejší a není to taková hračička. Této podobě Lisbeth více odpovídá její nový kurátor, který je v mnohém nechutnější a nebezpečnější. V Blomkvistově linii chybí roztomilý vztah s kočkou v chatce na ostrově Hedestad a Lisbeth nám nedopřeje příliš ze svého lesbického románku na jednu noc. Švédští Švédové zkrátka nejsou tak éteričtí jako ti Američtí, což se nejvíce podepisuje na postavě Martina (sic Stellan je Švéd). Zásadní změnou je vodítko k biblickým odkazům. Způsob, jakým dojde ke sblížení mezi Lisbeth a Blomkvistem je odlišný jen v delikátních detailech, což je příjemné. Nicméně setkání s rodinou Vangerů v nemocnici, které je u Finchera vymazlené, nahradilo suché makiavelistické blábolení. Švédský film je dále mnohem méně tolerantnější k nacizmu, chybí postava archivářky, nicméně klíčová katarze spojená s Lisbethinou minulostí je výrazně surovější a realističtější. Kontrastně pak australská kapitola je jak z jiného světa, stejně jako Lisbethino naloadovaní majetku v závěru poněkud méně zapadá do celého obrazu. A pointa? Ve švédském filmu, který se jmenuje Muži, kteří nenávidí ženy, je poslední záběr na zamilovaného muže (!), zatímco v americké se hlavní hrdinka nového věku potýká se zlomeným srdcem. Ehm. (12.01.2012)

De facto celou dobu ten film balancoval na hranici mezi čtyřkou a pětkou, ale ten závěr mi jinak dost dobrý dojem malinko pokazil, proto "jen" za 4*. Jinak musím říct, že mi to ani nepřipadlo tak dlouhé, mělo to místy krutě mrazivou mysteriózní atmosféru a hlavně to mr. Oplev precizně zrežíroval. Duo Nyqvist - Rapace se na place (hele, rým) pěkně doplňovalo. Jsem zvědav na další dva díly. (03.12.2013)