Tak dlouho tě miluji

Velice jímavý film, téměř až drásajícím způsobem. Dal by se rovněž jinými slovy popsat jako depka - krystalicky čistá filmová depka, která na senzitivním divákovi nemůže nezanechat stopy. Osobně jsem blízko domněnce, že je to právě tento tklivý pocit, který ve mně sledování téhle depky evokovalo, na němž tento film stojí a padá - a přitom - co je pozoruhodné - je to současně ten samý faktor, který jsem v pokušení tomuto filmu zazlívat. Přijde mi totiž, že tahle podívaná není k divákovi tak úplně fér. Dejme tomu, že většina lidí se asi celkem pozná v postavě manžela Juliettiny sestry, který na svou švagrovou hledí se směsicí nedůvěry, předsudků a (ne)oprávněných obav z toho, že by - coby vražedkyně vlastního dítěte - snad nedejbože mohla ublížit jeho dětem. A tenhle film jako by říkal - nene, ty povrchní pokrytče, všechno je jinak, a kdyby sis dal tu práci, zjistil bys, jakým peklem si tato žena prošla, a skutečnost prostě bývá složitější, než se na první pohled může zdát. A to mi - a to se na mě nezlobte - nepřijde dvakrát fér. Krajní zkušenost, kterou si postava Juliette prošla, je natolik ojedinělá, že mi osobně přijde lidsky pochopitelné to, jak se k ní většina postav ve filmu chovala. Čili empaticky chápu vnitřní pochody lidí, kteří se na postavu Juliette dívali s krajní podezřívavostí (sám bych se na jejich místě nechoval jinak), a naopak nerozumím motivaci postav, kteří s ní jednali vlídně. Tohle je opravdu výborně natočený film se vším všudy, samozřejmě, ale osobně si myslím, že je toho zde už moc, a mám problém to rozdýchat. Závěr je k nesnesení tísnivý - jakoby mě ten film otočil vzhůru nohama, třískal se mnou o zeď a sdělil mi, že všechno je jinak. Tenhle film je velmi zneklidňující podívaná, a mám-li si z ní něco odnést - kromě nepříjemné depky a hluboké skepse z tohoto světa - pak je to snad můj dojem, že není fér naložit na diváka takovouhle zátěž, nota bene s nepochybnými ambicemi zabrnkat na strunu divákova svědomí a (bez)předsudečnosti. Jsme jen lidi, krucinál - člověk by musel být obdařen geniální intuicí (nebo naivní nezkušeností, chtělo by se cynicky dodat), aby vzal Juliette bez ptaní na milost. Kdož jsi bez viny, hoď kamenem, chtělo by se dodat... (20.05.2012)

Naozaj senzitívny a emotívny film, aj keď spočiatku sa javil dosť chladne. Po celý čas si človek snaží držať od hlavnej postavy Juliette odstup, pretože snáď nikto nedokáže pochopiť ako môže matka nad vlastným dieťaťom vyrieknuť ortieľ smrti. Ale je to tak ako sa často deje aj všade okolo nás: Každý súdi naše rozhodnutia, ale nikto sa nepýta aké boli príčiny. A napokon je všetko tak ako povedala Juliette "Najväčším väzením je aj tak smrť vlastného dieťaťa." Film mal ale naozaj úžasnú gradáciu deju, aj keď miestami trochu zdĺhavú - hoci na druhú stranu, neviem ktoré z časti deju by som odstránil. Ale naozaj veľmi hodnotný film, ktorý zanechá na človeka určite dojem. A k tomu ešte tá nádherná hudba, ktorá ešte viac násobí tú jemnú melanchóliu tiahnúcu sa celým príbehom. (21.01.2014)

Silné drama o těžkém rozhodnutí, které není úplně pochopitelné. Předsudek a odsouzení, aniž byste chtěli a věděli pravdu. Výborná K. Scott. A určitě je hodnocení na místě. Já se v psychologických dramatech často hledám. Někdy mi sednou a někdy trochu tápu. Tenhle snímek nabízí spoustu emocí, akorát na můj vkus se probíráme konkrétním problémem hrozně pomalu a i když se do hlavní hrdinky dá vcítit, někdy jsou scény až moc zdlouhavé a místy nezáživné. (14.01.2016)

SPOILER. Film je nikoli zrovna neviditelným kalkulem, jak udržet diváka v příběhu až do konce pouhou otázkou: proč zabila? Že matka není jen tak ledajaká vražedkyně, to je zřejmé od prvních minut, jaký byl ale její důvod? A hned z toho máte celovečerní film… Rozuzlení mě zklamalo, čekala jsem pádnější důvod, sázela jsem na těžkou sociopatickou poruchu, kvůli které chlapec ostatním ubližoval, nebo něco podobného… Ale zavraždit dítě kvůli nemoci, která se mu stejně za chvíli stane osudnou? Takový scénář mi nepřipadá domyšlený. Nicméně – za to své hodnocení nedávám (to by asi nebylo ani na jednu hvězdu). Mně bylo ve filmu dobře pro civilní zobrazení všedního života v jedné rodině… Příjemné každodenní plynutí, drobné rozpeře a povahové rozdíly následované pospolitostí zítřejšího dne. S typickým francouzským šarmem a skutečným, lidským vztahem mezi dvěma sestrami, které jsou sobě navzájem oporou. Pravda, vizuálně herečky sestry nepřipomínají ani náhodou, rozdíl mezi nimi je ještě zvýrazněn strašidelně do červena namalovanýma, propadlýma očima Kristin Scott Thomas :) (12.12.2021)

Velmi emotivní film se silným příběhem. Tak bych krátce shrnul toto drama, které ve mně zanechalo docela silný zážitek. A jako čerstvý otec vnímám tento film o to silněji. Začlenění vězně do společnosti není asi nikdy jednoduché a okolí na něj pohlíží většinou skrz prsty. Velmi dobře je to znázorněno i ve filmu Boy A. (30.06.2012)