Tak dlouho tě miluji

Velmi emotivní film se silným příběhem. Tak bych krátce shrnul toto drama, které ve mně zanechalo docela silný zážitek. A jako čerstvý otec vnímám tento film o to silněji. Začlenění vězně do společnosti není asi nikdy jednoduché a okolí na něj pohlíží většinou skrz prsty. Velmi dobře je to znázorněno i ve filmu Boy A. (30.06.2012)

Velice jímavý film, téměř až drásajícím způsobem. Dal by se rovněž jinými slovy popsat jako depka - krystalicky čistá filmová depka, která na senzitivním divákovi nemůže nezanechat stopy. Osobně jsem blízko domněnce, že je to právě tento tklivý pocit, který ve mně sledování téhle depky evokovalo, na němž tento film stojí a padá - a přitom - co je pozoruhodné - je to současně ten samý faktor, který jsem v pokušení tomuto filmu zazlívat. Přijde mi totiž, že tahle podívaná není k divákovi tak úplně fér. Dejme tomu, že většina lidí se asi celkem pozná v postavě manžela Juliettiny sestry, který na svou švagrovou hledí se směsicí nedůvěry, předsudků a (ne)oprávněných obav z toho, že by - coby vražedkyně vlastního dítěte - snad nedejbože mohla ublížit jeho dětem. A tenhle film jako by říkal - nene, ty povrchní pokrytče, všechno je jinak, a kdyby sis dal tu práci, zjistil bys, jakým peklem si tato žena prošla, a skutečnost prostě bývá složitější, než se na první pohled může zdát. A to mi - a to se na mě nezlobte - nepřijde dvakrát fér. Krajní zkušenost, kterou si postava Juliette prošla, je natolik ojedinělá, že mi osobně přijde lidsky pochopitelné to, jak se k ní většina postav ve filmu chovala. Čili empaticky chápu vnitřní pochody lidí, kteří se na postavu Juliette dívali s krajní podezřívavostí (sám bych se na jejich místě nechoval jinak), a naopak nerozumím motivaci postav, kteří s ní jednali vlídně. Tohle je opravdu výborně natočený film se vším všudy, samozřejmě, ale osobně si myslím, že je toho zde už moc, a mám problém to rozdýchat. Závěr je k nesnesení tísnivý - jakoby mě ten film otočil vzhůru nohama, třískal se mnou o zeď a sdělil mi, že všechno je jinak. Tenhle film je velmi zneklidňující podívaná, a mám-li si z ní něco odnést - kromě nepříjemné depky a hluboké skepse z tohoto světa - pak je to snad můj dojem, že není fér naložit na diváka takovouhle zátěž, nota bene s nepochybnými ambicemi zabrnkat na strunu divákova svědomí a (bez)předsudečnosti. Jsme jen lidi, krucinál - člověk by musel být obdařen geniální intuicí (nebo naivní nezkušeností, chtělo by se cynicky dodat), aby vzal Juliette bez ptaní na milost. Kdož jsi bez viny, hoď kamenem, chtělo by se dodat... (20.05.2012)

Docela mě to zklamalo. Jedná se o drama, kterým se divák musí vyloženě prokousávat, snažit se dostat na tu správnou vlnu, ale mně se tohle prostě nepovedlo. Zhruba od poloviny film ztrácí tempo, množí se scény, které jako by nebyly dotažené do finále nebo mi z nich zkrátka nic neplynulo.. Oceňuji, že se zbytečně netlačí na pilu a přesto má příběh uvěřitelnou hloubku, nicméně mě nedojal a na konci jsem si musel skoro oddychnout. (21.04.2009)

Postava Juliette v podání vynikající Kristin Scott Thomasové mě doslova a do písmene smetla.. Ona se ocitla na velmi kruté životní křižovatce a zvolila cestu, z níž není návratu, svědomí tu tíž nedokáže unést.. Vyměřený trest přijala beze slova a sama sebe trestá též, mlčením.. Její filmová sestra Elsa Zylbersteinová mě příjemně překvapila, ta snaha z její strany byla patrná a lehce uvěřitelná.. Krásné, leč velmi smutné psychologické drama.. (23.01.2021)

Velmi pěkný a smutný snímek s příjemnou hudební složkou. Narozdíl od většiny přítomných bych chtěl vyzdvihnout herecký výkon Elsy Zylberstein, jež je Kristin Scott Thomas rovnocennou hereckou partnerkou, nepředvádí-li dokonce ještě srdnatější výkon. Silné téma k zamýšlení, Philippe Claudel potvrzuje pověst znamenitého vypravěče. (20.06.2012)