Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Prosinec 1945, ženský benediktinský klášter v Polsku. Jedna z řeholnic hledá pomoc u lékařů z francouzské mise Červeného kříže. Mladá stážistka Mathilde Beaulieu se rozhodne porušit pravidla a začne benediktinky pravidelně navštěvovat. Záhy zjistí, že mnoho sester je po opakovaném znásilnění ruskými vojáky těhotných, jiné mají příznaky pohlavních chorob. Konvent je tak postaven do těžké situace: má přijmout odpovědnost mateřství nebo opustit děti zrozené z hříchu? (Film Europe)

(více)

Videa (3)

Trailer 1

Recenze (80)

Frajer42 

všechny recenze uživatele

Spoilery! Velmi pozitivně oceňuji myšlenku filmu a taky to, co byla mladá stážistka ochotná riskovat pro pomoc několika sestrám, neboť se zde prý vychází ze skutečné události. Nezbavím se ovšem přesvědčení, že se to dalo naservírovat divákům mnohem příjemnějším způsobem. Velmi záhy se prokeclo, že benediktínky nechodil v noci navštěvovat na lože Duch Svatý, nýbrž nadržení ruští vojáci. A mnohdy jim dokonce zanechali v těle nějakou tu památku na večerní jednostranné radovánky. Dost dobře nechápu, jak pro někoho může být sexuální zážitek uspokojující, když se odehrává bez výrazného zapojení toho druhého, ba dokonce proti jeho vůli. Proti gustu ovšem žádný dišputát. Klášter se velmi rychle proměnil v porodnici a divák celou stopáž sledoval, kterak rodí jeptišky, což mě asi po druhém porodu jaksi přestalo bavit. Čekal jsem něco trošku jiného. Očekával jsem přehlídku hrůzností, hnusu a nekonečného prznění nebohých jeptišek. To vše se odehrálo dávno před dějem tohoto snímku. Divák byl vhozen do děje až posléze, aby sledoval pouze následky, což nebylo ani zdaleka tak zajímavé, intenzivní a poutavé, jak to býti mohlo. Značné zklamání. ()

Vyhy 

všechny recenze uživatele

Bál jsem se, že bude příběh zaměřen čistě jen na pomoc Mathildy, ale dostal jsem plnohodnotný, mrazivý a drsný zážitek. Film zvedá skutečnost, že takto to nějak mohlo být. Také se zvyšuje úroveň filmu skvělými hereckými výkony. Dal bych i čtvrtou hvězdu, kdyby nebylo konce, který mě sice potěšil, ale nejsem si úplně jist, zda by to takto dopadlo ve skutečnosti - ale možná ano, což by bylo moc fajn, žel svět je krutý... ()

Reklama

Oktavianus 

všechny recenze uživatele

Kam stoupne sovětský (a ruský) voják, tráva neroste. Dokonce čtyřicet let. Však to známe. Žádný osvobození, jen prostě ve východní Evropě vystřídali Němce, to je celé. A Poláci to taky dobře vědí. Jestli na mě z filmu sedl nějaký dojem, byl to především zmar a beznaděj. Lokace zimního Polska působí neskutečně nehostinně, atmosféra je studená a na všech je vidět, že se ve svých rolích nacházejí proti své vůli. Snaha hlavní hrdinky i přes strach vůči všudypřítomným sovětům místy připomíná sisyfovský zápas. Lou de Laâgeová je navíc skvělá. Situace na hraně i chvíle nudy a stereotypu ve stále stejných večerech na francouzské základně, které zpestřuje jen trocha alkoholu a nezávazný vztah s postarším doktorem, s nímž se stýká ani ne tak kvůli citům, jako spíš aby zahnala strašnou samotu a prázdnotu, kterou všichni cítí, zahrála skvěle a maximálně uvěřitelně. Nicméně... trochu jsem se nudil. Bohužel. Snad za to mohla velká citová odtažitost chladného příběhu, snad motiv osudovosti a vědomí povinností, které jde proti realitě a mě jako katolíka trochu štve, žese matka představená zachovala tak, jak se zachovala, protože by ostatními sestrami musela být suspendována. Na druhou stranu, v situaci tak vypjaté, těsně po válce, která v některých ohledech ještě neskončila, kdo ví, jak tomu ve skutečnosti bylo. ()

angel74 

všechny recenze uživatele

Nadmíru drsný příběh odehrávající se během druhé světové války za zdmi jednoho benediktinského kláštera v Polsku. Znásilnění může být pro mnohé ženy i doživotním traumatem, co ovšem prožívala řeholnice po takovém brutálním aktu, to si zřejmě většina z nás bezvěrců vůbec nedokáže představit. Další neméně významný problém nastal v poválečném období. Jak asi přijímala společnost tyto zhrzené ženy, které navíc přišly do jiného stavu? Rozhodně se nejednalo o procházku růžovým sadem... Když už se některé benediktinky víceméně dokázaly srovnat se svým osudem, tak jim v tomto filmu až nelidsky zatápěla matka představená tím, že jejich děti záhy po porodu v podstatě obětovala Bohu. Jde zcela jistě o silné téma, v Agnus dei po všech stránkách výborně zpracované, které vyvolává spoustu otázek, jež se dotýkají naší temné minulosti. ()

Anderton 

všechny recenze uživatele

Nie sme svedkami príčin, ale následkov a pravdupovediac mi niečo podobné vidieť stačilo vo Wajdových Popoloch raz. Čo ale teraz, keď sa už raz stalo a už sa neodstane? Dá sa nájsť šťastie v hrôzach vojny a dokonca nájsť to šťastie v tom, že nás postihlo nesmierne utrpenie? Situácia je našťastie zmiernená tým, že sme pár mesiacov po vojne a tak sa dá predpokladať, že tri krát bolo konečné číslo. Na Poľsku si vybili počas vojny zlosť ako Nemci, tak Rusi aj Francúzi a o to smutnejšie je, že sa to týkalo aj poľských žien a mníšok. Takéto veci si treba pripomínať a ak sa o tom nakrúti film, treba si ho pozrieť. Poviem to takto priamočiaro a na rovinu. ()

Galerie (38)

Zajímavosti (2)

  • Scénář filmu je inspirován mj. životopisem francouzské lékařky Madeleine Pauliacové, která od dubna 1945 působila na „osvobozovaném" území. (Zdroj: Kino na hranici)
  • Název filmu Agnus dei je latinsky, znamená „Beránek Boží“. Toto přirovnání pochází z Janova evangelia, podle něhož Jan Křtitel po setkání s Ježíšem pravil: „Hle, beránek Boží, který snímá hřích světa (sator)

Související novinky

Kino na hranici/na Granicy 2016

Kino na hranici/na Granicy 2016

09.04.2016

Těšínská mezinárodní filmová přehlídka Kino na hranici, která se každoročně koná na přelomu dubna a května v Českém Těšíně a polském Těšíně, je zdrojem podnětů ve filmové komunitě zemí Visegrádské… (více)

Reklama

Reklama