Galimatyáš

Jeunet má lidi opravdurád a rád ukazuje jejich dobré stránky. Roztomilou hravost, vynalézavost, bizarní dovednosti, spontánní přátelství, lásku. I taková ztracená existence jako Bazil v Jeunetově světě najde spřízněné duše a odplatu za všechny křivdy. Více než pařížské Dannyhho parťáky zatápějící dvěma zbrojovkám mi Galimatyáš připomněl moderní pohádku, kde se nemáte ptát na logiku (kde sakra vzali tak promyšlený plán B?), ale užívat si ohňostroje nápadů, příběhových kliček a neskutečně sympatických postav. Název filmu může navodit pocit, že vás čeká bordel nebo příliš rozvětvený příběh. Kdepak, Galimatyáš má hlavu a patu, vše tu má vlastní smysl. Amélii sice Jeunet nepřekonal, ale citit se budete podobně příjemně. A přiznejme si, kolik se dneska točí takhle optimistických a rozjuchaných filmů? (02.12.2009)

Takto vypadá v mých myšlenkách typický francouzský film - trochu netradiční, avšak lze najít mnoho podobných snímků, především francouzských a často se stejnými jmény v tvůrčím týmu (ano, první co Vás napadne, tohle je film J-P Jeuneta, který světu dal Delikatesy a Amélii, především u druhého filmu mnoho lidí "objevilo" Francii), mile komický, ovšem nečekejte zábavu k popukání, plný zvláštních postav, většinou na okraji společnosti, kteří jsou něčím speciální, často mají umělecké sklny, stejně jako celý snímek se snaží tvářit jako "nadupaná umělecká perla". Ano, umělecký, to je to slovo, která charakterizuje Galimatyáš perfektně. Někdy až moc umělecký na úkor diváka, jindy tak akorát. (31.05.2011)

Jeunet ma par skvelejch filmu, ale tenhle se radi spis k jeho slabsim. Dej je sice docela fajnovej, particka looseru a bezdomovcu, nicmene kazdej vynikajici v nejakym oboru se rozhodne znivit dva velky vyrobce zbrani tim, ze je postvou proti sobe. Coz jsou fajnovy plany a dobry ochcavky. Skoda ale je, ze Jeunet moc nevedel, jestli chce natocit nejakou kriminalku nebo komedii, ve vysledku to ma od obojeho neco, postavicky vas pobavi, ale zase se nebudete valet smichy po zemi a akce se berou vcelku vazne, i kdyz s nadhledem. Co se tyce obsazeni, to je fajn, potesil me obzvlast muj oblibenec Pinon. Vizualni stranka je taky fajn, ale ty zluty barvy by nemuselo bejt tolik. Celkove solidni 100 minutova zabava, ale nic, co bych mel potrebu videt znovu. Lepsi 3*. (19.12.2010)

Tvrdě anachronický (a anarchistický) slap-stick s typickým jeunetovským obludáriem, co tropí voloviny. Potřeba režiséra točit hraný film jako animák je pořád poměrně kouzelná, stejně jako to, že samotná kamera je často samostatným komickým aktérem. Snad akorát škoda toho zastřešujícího tématu. Bohatě by mi stačilo, kdyby protagonista heistoval akorát srdce elastičky než dvě zbrojařské korporace, což je téma, které působí i přes veškerou snahu zkrátka trochu vytrženě z toho pískoviště, kde se zbytek filmu odehrává. (09.09.2020)

Je to bláznivé, trhlé, šílené a přesto vše geniální filmařské řemeslo. Podpis a styl Jean-Pierre Jeuneta je opět na sto procent patrný, jako minimálně tak pro mě chytlavý. Technicky vypiplané do nejmenších detailů s propracovanýma postavama. Hlavníma i vedlejšíma. Sice o stupínek méně propracované, než Příliš dlouhé zásnuby, ale to ať vezme čert. Bavil jsem se, radoval a přesto to nebyla trapná fádní komedie. Musím přiznat že tomuto stylu filmu o trochu více tíhnu, ovšem i díky tomu chápu ty, jenž jej hodnotí i odpadově. Nesedne to každému, mě to však vzalo tam kde mělo. Tady nejde ani tolik o realističnost, jako o umělecký prožitek. A ten zde pro mě hrál velkou roli. 80% (09.08.2014)