Exotica

BEZDŮVODNÉ SPOILERY. Když slyším 'mozaika lidských osudů', dělají se mi osypky. Tenhle módní produkt devadesátých let mi nikdy nepřirostl k srdci, snad proto, že jsem vždy podezíral tvůrce z pokusu spletencem menších zápletek maskovat absenci něčeho bytelnějšího. A ideologická nadhodnota [vše se vším souvisí, jsme v tom všichni společně, všichni jsou si rovni bla bla bla] na mne dělá dojem o hodnotě nula. Pro mě, který rád nachází sexuální konotace v situacích, kde nejsou, bylo ale sledování filmu z prostředí erotického klubu, zabydleného kozičkami, podvazky a příslušenstvím, v němž jde nakonec o sex až v poslední řadě [zda-li vůbec a v kdo-ví-kolikrát destilované formě], poutavou, zvláštní podívanou. Hnětení dusné, snové atmosféry, použití mrtvých dětí [byť jich není plný autobus jako ve Sweet Hereafter] jako paliva příběhu, hra na předsudky [režisér provádí zlými očekáváními, aby mu později nepřímo sdělil, že je předsudečné prase] a dráždění spojky tempa vyprávění někde mezi jedničkou a neutrálem * tradiční to Egoyanovy postupy] mi velmi imponuje. Zatrolená mozaika ale trpí obvyklými symptomy, hlavně artificiálností za hranicí pravděpodobnosti, která v honbě za efektem sbližuje zdánlivě nesouvisící postavy bezmála do jedné domácnosti. Elias Koteas, mladší nepřiznaný bratr Roberta de Niro [asi...], se za dýdžejským pultíkem oblizuje úplně stejně jako v Crash, když jede okolo bouračky. Největší herecký zářez ale uskutečnil zpustlý, zdatně tlumeně trpící Bruce Greenwood. A samozřejmě nemohu vynechat zmínku půvabně rozepnuté košile „školačky“ Mii Kirshner. Asi jsem ještě nenavštívil dost striptýzových klubů, ale... Nevíte někdo o nějakém, kde se dívky svlékají na Leonarda Cohena circa I'm Your Man? (23.12.2012)

Mé první seznámení s tvorbou Atoma Egoyana, pro mne zatím neznámého režiséra, postupně nám divákům v dramatickém obsahu příběhu rozkrývá zvláštní, komplikovaně provázané vztahové vazby jednotlivých aktérů děje, to vše převážně na pozadí chodu zavedeného nočního striptýzového klubu s pojmenováním Exotica, právě v něm mladinká striptérka Christina k sobě citově připoutala hned několik osob, majitelku klubu Zoe, svého bývalého milence, moderátora striptýzové show Erica, i jednoho ze svých pravidelných klientů Francise, daňového kontrolora s tragicky narušeným životem, jež se obtížně vypořádává s vraždou své dcery a se smrtí manželky, skryté či jen tušené souvislosti se dramaticky odhalí v následujících složitých událostech, vyjeví se bolestné motivy jednání i nenaplněné temné touhy, vše co nám bylo zpočátku nepochopitelné, pak zřetelně vystoupí na povrch s rozuzlením Egoyanem opravdu bravůrně vystavěného vztahového spletence, rozhodně toto divácky náročnější dílo mohu jen doporučit a povzbuzený zážitkem se jistě rád podívám i na další Egoyanovu tvorbu. (30.07.2012)

Jedna z najúžasnejších ale aj najzvláštnejších filmových atmosfér, akú som doposiaľ zažil. EXOTICA je zo začiatku tajuplná, v myšlienkových pochodoch hlavných postáv a hlavne v ich konaní sa ťažko človek orientuje, ale ako sa blíži viac a viac ku koncu, pomali všetko odhaľuje aby mohla v záverečných minútach diváka absolútne potešiť – vo všetkých smeroch, ako to len niektoré filmy dokážu. Aspoň ja som to tak cítil. (07.06.2011)

Můj první film od Atoma a musím říct, že zajímavý. Nejvíc mne zaujaly samotné postavy. Až na jednu, jsem se u všech od začátku chtěla dozvědět, co v nich je. Postavy mají psychologický potenciál, který zde myslím nebyl úplně využitý. Na jednu stranu je vytvořeno napětí, jednak zvoleným prostředím, za druhé rolemi, které měly obě mladé dívky. Na druhou stranu není to napětí v závěru příliš vyvážené. Také provázanost postav mi místy přišla stylizovaná a chtěla bych vědět prostě víc. Tenhle film měl na mne ten efekt, kdy si začnu postavy dotvářet sama nebo si představím, jak by námět zpracoval někdo jiný, třeba David Lynch. To není ode mne hezké, když jsem dala 4 :-) a Atom Egoyan mi určitě stojí za další bádání po jeho tvorbě. (27.11.2012)

Existenciální skládačka, která není pro každého, já v ní ovšem spatřuji kouzlo snad ve všech dílech. Ať už je to hudba, herecké výkony nebo naprosto úžasný scénář, vše na mě působilo nevtíravě a zároveň neuvěřitelně přitažlivě asi jako to umělecké erotično klubu Exotica. Pro mě se jednalo o geniální zážitek, který mě naprosto a totálně zdrtil svojí prazvláštní magičností a existenciální tíživostí každého slova a noty. Wau a uf. (19.02.2011)