Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Jamal
    ****

    Určitě zajímavý příběh, který tak se nebojí "odtajňit" jestli to tak můžu nazvat druhou - pozitivní stranu Islámu, kde si lidé normálně pomáhají a kde se snaží začlenit do společnosti. Bohužel je dnes Islám spíše propagovanej (jak filmově tak v médiích), jako náboženství války a terorizmu. Bohužel tomu napomáhají extremisti, kteří si čtou Korán podle sebe. Bylo zde přesně vidět, jak může být tato posvátná kniha muslimů zneužita pro terorizmus a jaké to má následky pro ostatní bezproblémové občany s muslimskou vírou. Tento příběh mi docela připomínal svojí nevinnou ale důležitou a dobrodružnou rolí Forersta Gumpa, ale také svým "vzhledem" Milionáře z chatrče, který byl shodou okolností také muslim, a který byl natočen také v USA/Indie koprodukci. Opravdu zajímavý film a na konci mě pobavil vzhled pana Obamy, :)(16.7.2012)

  • Herr_Flick
    ***

    Začnu od konce: Barrack Obama [zde si představ můj hlasitý smích]. Já sice nevím, jak by měl vypadat takový autista, ale toto? Rainmano-Ježíš? Ani mi nevadilo, jak pan režisér skáče z extrému do extrému, mírumilovní muslimové, zhovadilí amíci, zhovadilí muslimové, muslimští amíci a mírumilovní zhovadilci. Ani mi nevadily drobné nedostatky při Khanově růstu a chování. Problém mám s nadsázkou při Khanových heroických projevech, která filmu ubírá na věrohodnosti. Vždyť každý blbec by tu vodu dostal ven tisíci jednoduššími způsoby a co teprve ty záplavy? Velmi vážné téma, které jsem nakonec nemohl brát úplně vážně. Takže nejzásadnější otázka zní: Je nadproporční momma Jenny neuvěřitelně obézní černá žena nebo neuvěřitelně černá obézní žena? My name is Otto Flick and I’m not a total dickhead! 65%(20.2.2012)

  • Tuax
    *****

    Nějaký čas trvalo, než jsem tomu podlehl, ale v druhé polovině už jsem to jen hltal a užíval si toho filmu. V okamžiku scény s kostelem a apelací na lidskost jsem se rozbrečel jako už dlouho ne, hodně silně, to fakt asi ani už nepamatuji. Sem tam běžně ukápne slza, ale takový slejvák? :) V tomhle směru to na mě fungovalo perfektně a tak nemohu jít níže než na maximální hodnocení. Jelikož já ve svých hodnoceních hodnotím pocitově a tohle mě prostě hodně zasáhlo. Ze všeho nejvíce z toho na mě vyčnívá lidskost, ve švech možných variacích. Emoční pračku mám rád, když to k filmu sedne, když je to slušná chemie a zde to bylo pro mě perfektní. Chápu, že to není pro každého. Sharukh Khan nejvíce těží ze své postavy v jiných rolích mě tolik zatím neoslovil. Ono už pár těch indických filmů jsem viděl a ty jejich role, nějakým způsobem postižených jsou tak vymykající se, že kam se na to hrabou hvězdy Hollywoodu i Evropy. Tam jsou jen výjimky, ale tihle mě naprosto dostávají. Kajol byla fajn, ale rád bych ji viděl v něčem, kde bude mít více prostoru. A hodně moc nechápu jak to Indové dělají, že filmy mají přes dvě hodiny a nenudí a pořád je na co koukat a na našem kontinentu a za mořem se točí hodně devadesátiminutových nud, mnohdy bez nějakého obsahu a plných prázdnoty. Jako jsou v tom věci, co mi úplně nesedly, co se mi nelíbily, ale to vše tentokrát přebíjí pozitivní dojmy, takže netřeba je ani vyjmenovávat a jen si dál užívat ten požitek z viděného. 10/10(16.10.2013)

  • Sandiego
    ****

    Další indická směs, která dokáže i s notně provařeným kořením vytvořit podmanivou směs. Jmenuji se Khan pracuje s klišé nejtěžšího kalibru - Aspergerův syndrom činí z postavy bezelstného génia, skrze jehož obsesivní a doslovný přístup k problémům jsou řešeny problémy nejen USA, ale i celého světa, jeho až roztomilá svéráznost rovněž dává vzniknout velké lásce, kterou nezničí ani rodinná tragédie, a posléze přeroste v jeho statut "miláčka" nejen indické komunity, ale i celého amerického národa. Rovněž jde o dílo zcela prodchnuté ideologií rasového a hlavně náboženského smíru, snahou i přes tragické události vrcholného neporozumění znovu vystavět narušené vazby a vše ukončit v ideálním obraze všelidského sjednocení, který se neobejde bez velkých slov a morálních apelů. V tomto pohledu není nouze o emotivní momenty, které bez potřebné rafinovanosti přímo útočí na divákovy city a neváhají se zvolit zbraně nejtěžšího kalibru (smrt synů a truchlení matek, tradiční vesnice zničená hurikánem, nespravedlivé náboženské útoky). Nedivím se, že skoro tříhodinová nálož obdobných křišťálově průhledných a účelných momentů následujících v rychlém sledu za sebou může někoho znechutit. Současný indický film však má sílu dodat jim podmanivý háv, prodchnout je vyváženou rovnováhou mezi civilismem a živelností, hlubokou tragikou a zcizující ironií. Film tak rozhodně nepůsobí otravně, s postavami se lze díky řadě intimizujících i psychologických momentů velmi dobře ztotožnit, nepřistupovat k nim pouze jako k otrockým prostředkům úsilí dojít k velkému poselství. Navíc obraz Spojených států v indickém pohledu slibuje opravdu neotřelou podívanou, která každou chvíli vytváří dojem obrovského "tavícího kotle", což má jistě i kvality společenské reflexe. Některé spontánní momenty podpořené i prací uvolněné kamery a nečekaných hudebních směsek vnesou něco z bollywoodského náboje, aniž by tím diváka vytrhávaly z prožitku velkého příběhu, dalece přerůstajícího hlavní postavy. Právě díky těmto přednostem film upoutává pozornost po celou sáhodlouhou stopáž a úvahy o tom, že dílo přímo vnucuje svůj postoj a účelně manipuluje s reáliemi a vztahy postav, jsou záležitostí až pozdějšího vystřízlivění po "prohýřené noci", na kterou se jen tak nezapomene.(14.8.2013)

  • jerry12
    ****

    85%. Stylisticky, čistě jako audiovizuální dílo, pouze mírně nadprůměrné. Někomu by se mohlo zdát, že toho hollywoodského sentimentu je tam na bollywoodské kulturní zvyky chvílemi až moc. V čem je My Name Is Khan výjimečný je skutečnost, že boří mýty. Ale ne jen tak ledajaké. Boří společenská dogmata, předsudky, jimiž jako ovečky následujeme zmanipulovaná média stojící na základech amerického imperialismu. Dějově šablonovitý Forrest Gump, který se snaží formálně zahrát na city divákovi hendikepem hlavního hrdiny, což však nemusí být jen na škodu; zde to naopak funguje velmi pěkně, a to proto, že Khanova nemoc v něm vytvářela nutkání chovat se přirozeně. Khanova persona, maska vytvořená společností, sociálními zvyky a vnějšími vlivy, byla plochá a strohá. Jeho chování naznačovalo symboliku skutečnosti, že čirá lidská přirozenost je v jádru dobrá. Proto je My Name Is Khan výjimečným filmem. Nikoli jako film, ale jako motivační prvek, který jednoznačně a svědomitě říká lidem "dost" a úspěšně zastavuje předsudky, kterých jsme všichni tak plni. Islám není teroristickou organizací, je pouze vírou, náboženstvím, relativně mírumilovným, které si pouze pár jednotlivců a skupin vyložilo špatnou cestou. Dokážete si to připustit? Doufám, že ano. Jinak by tento krásný, inspirativní snímek neměl žádný hlubší význam. Ale on ho má, a proto se nestane pouhým dalším rádoby dojákem. Snímek, který dělá přístupným i za normálních okolností nepřístupné téma. Snímek, který střídá nálady, aby vyvolal pocit vlastní nekonečné omylnosti v názorech na zdánlivě paradigmatické záležitosti. Snímek, který působivě probouzí sebereflexi i v těch, v nichž jsou škatulky silně zakořeněny. Pane prezidente, jmenuji se Khan a nejsem terorista. Díky za ten zážitek.(12.7.2014)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace