Muž, který lže

Robbe-Grillet hněte psychedelicky snovou plastelínu v rozporu s mými schopnostmi vnímání světa. Jsem ochotna připustit, že tento film by mohl být vysoce umělecký. Ale je umělecký tak moc, že bych si při jeho sledování mohla zlomit vaz při zaklánění hlavy, abych dohlédla až k jeho vrcholu. Podivné těkání herců před bílým pozadím, jejich procházení různorodými dveřmi a občasný nekonzistentní dialog skutečně nepatří k mým šálkům jakéhokoliv nápoje. (30.01.2013)

Muž, ktorý luže je názov, ktorý nám povie o filme úplne všetko. Dôvod prečo sa tak deje a prečo ten muž neustále luže sa nedozvieme. Vo filme prevládajú krásne obrazy umocnené ešte aj strihovou skladbou, ale výsledný dojem je aspoň pre mňa rozpačitý. Film je plný odkazov a obrazov a citácií a využíval rôzne štýli ale emóciu som z toho necítil a na zmysel, alebo myšlienku tam bolo tých vecí veľa. Ako slovenský experiment s formálnou a príbehovou stránkou je to výborné, ale chcelo to niečo viac. Niečo podnetné, niečo prirodzenejšie. Všetky pózy a klamanie diváka mi prišlo po chvíli iritujúce a následne nudné. Jeden z tých príkladov, kedy forma zvíťazila nad obsahom vo všetkých smeroch. (31.05.2012)

Být ještě mladým intelektuálem, tak si tento film prožiji, ale dnes... Film velice vizuálně šedesátkový, formálně stylizovaný a jánevímjak inovativní, ale pro mne již po půlhodince nepřehledný a trochu nudný. Asi moje chyba, že se snažím hledat smysl a neužívám si jej jako čistý vizuál. Možná někdy příště.... (10.06.2012)

Tento film z francouzsko-československé koprodukce je jedním slovem zvláštní. Alain Robbe-Grillet v tomto snímku důsledně popírá konvenční vypravěčské postupy, rezignuje na dějovost ve smyslu logického sledu událostí, uvádí diváka protikladnými pohledy na věc do rozpaků a ve výsledku ho dokonale mate. Hlavní postavou je Boris "Ukrajinec" Varisa (Jean-Luis Trintignant), který má snahu vyprávět svůj příběh, ale s každou scénou vyvrací svá předchozí tvrzení a balancuje mezi zcela protikladnými polohami. Popírá vlastně i sám sebe, když se v samém úvodu filmu představuje jako Jan Robin, z něhož se vyklube Borisův domnělý přítel. Film je komplikovaný a divák se vlastně ani v závěru nedoví, co je lež a co pravda. Robbe-Grillet si hraje s těmito hádankami opravdu důsledně, přechází z reálného prostředí vesnice do představ Borise a zase zpět, aniž by k identifikaci tohoto přechodu dával více indicií než je nezbytné. Muž, který lže je vzdáleně jakýsi Kafkovský příběh, který stylem velice připomíná Resnaisův film Loni v Marienbadu (ke kterému Robbe-Grillet napsal scénář). Muž, který lže je náročný snímek, který není vhodný k sobotním večerům... Pokud se ale divák nechá přemluvit k Robbe-Grilletově hře na hádanky, pak lze v tomto filmu najít nesporné kvality. (02.10.2006)

Fakt jsem si přál, abych tomuhle udělil aspoň hvězdu, ale je mi líto. Zmatený děje ve filmu, pohrávající si s pozorností diváka s užitím různý symboliky mám většinou rád, člověk se snaží komplikovanej příběh rozlousknout a tím se nenudí, ale tady to jaksi nefunguje jak má a to hned ze dvou důvodů. Za prvý šíleně topornej Jean-Louis Trintignant, svojí roli na tom jistě sehrál i monotónní dabing Ladislava Chudíka a za druhý nudně prezentovaný story dvou partyzánů, který se sice postupně skládá jak puzzle a hlavní myšlenka důvodu lhaní hlavní postavy by celkem ušla, ale zpracování je extrémně nezáživný. Chápu, že zde chronologie nemá záměrně řád, ale tvůrci si mnohdy vymysleli absurdní scény jen aby děj ještě víc zamotali, avšak zamotali se do toho pravděpodobně nakonec sami. Zkrátka je zde znatelně vidět improvizovanej scénář dopisovanej přímo na place, nebo předchozí večer v hospodě. Opět je zde přehršle tupejch keců, nebo bezvýznamný čumění kamsi či na nějakou z dalších postav, pár vnadných hereček a to je asi tak všechno. Již nikdy více. (06.11.2016)