Matka

Tradične silný kórejský zástupca prináša poctivú drámu, ktorej k dokonalosti chýba snáď trocha emócií, s ktorými paradoxne kórejci problém majú iba málokedy. Väčšinou majú sĺz na rozdávanie...Hlavná predstaviteľka predvádza výborný výkon, ale smútok ani dojatie som napriek silnému príbehu nepocítil. Názov filmu možno zbytočne mylne navádza k myšlienke, že pôjde o srdcervúcu drámu, no v skutočnosti je to skôr mix drámy a detektívneho thrilleru. Možno som vraha prekukol priskoro, preto ma výsledok až tak neprekvapil, našťastie sa jeho odhalením príbeh ešte nekončí. Prekvapí skôr scéna, v ktorej matka neváha pre záchranu syna rozdrviť lebku hasákom...80%. (06.09.2012)

Jako by letošní Vary zachraňovala Korea a sázky na režisérskou jistotu. Po Žízni Park Chan-wooka Matka Bong Joon-hoa (Mutant/Host zapomenut). Zpočátku jsem se bál, protože filmy s podobnou tématikou moc rád nemám, a především postava matky mi svým chováním neuvěřitelně lezla na nervy, jinak filmu lze máloco vytknout. Natočen je pěkně, jistě, drží si určité napětí a nádech, herci skvělí, hudba rovněž a k závěru několik scén, ze kterých až mrazilo. 85 % (12.07.2009)

Čakal som trocha viac, ale nie som ani sklamaný. Téma je pútavá a rozpletanie príbehu až k celkovej finálnej pointe mi prišlo celkom zaujímavé, logické a reálne. Skôr ma nebavila forma, medzi podstatnými časťami filmu je nahádzanej až priveľa zbytočnej omáčky, navyše natočenej pre mňa nie až tak lákavou formou. Niečo bolo už dokonca na hranici trápnosti, škoda, pretože všetko ostatné bolo čertovsky dobré. 70/100 (23.03.2015)

Od tvůrce Pečeti vraha jsem čekala víc. Ono vlastně není filmu moc co vytknout, scénář je výborný, herecké výkony také, ale postrádala jsem napětí a atmosféru, která by mě paralyzovala. (28.08.2016)

Matka Bong Jun-hoa je žánrově neukotveným filmem vyprávějícím o matce snažící se očistit jméno svého retardovaného syna, který byl obviněn z vraždy mladé studentky, přičemž ani ona sama si není jistá tím, zda ten hrůzný čin opravdu nespáchal...stejně jako divák. Samotné pátrání je prodchnuté falešnými stopami a slepými uličkami, přičemž Bong Jun-ho si s divákem hraje stejně, jako to dělal Clint Eastwood v Tajemné řece – poskytuje množství vodítek, ale dále už není upozorňován na to, která z nich mají pro rozřešení případu větší váhu. Díky tomu si divák utváří vlastní hypotézy, které bývají s postupujícím dějem vyvracovány, či dále potvrzovány, což vyústí v několik zvratů, které díky skvěle vykonstruovanému vyprávění opravdu dokážou překvapit. ___ Ve filmu je rozvinuto více témat, vyprávění se nezaměřuje pouze na samotné vyšetřování, ale i na vztah matky se synem, nastiňuje sociální dilemata a v centru toho všeho jsou citlivě napsané a nejednoznačné postavy. V Matce se střídá hned několik nálad, komické situace se střídají s těmi čistě dramatickými a jak už je v korejské kinematografii zvykem, jako celek film působí naprosto kompaktně. ___Závěrečné rozuzlení přímo skvělé a povyšuje už tak precizní práci Bong Jun-hoa. (18.02.2010)

Matka mne nechala až příliš chladným. Snímek stojící na pomezí krimi a dramatu, který se pořádně nevydal ani jedním směrem. Vizuálně samozřejmě, jak už jsem si u korejských filmů zvykl, zdařilé, ale to mi nestačilo. (08.12.2011)

44th KARLOVY VARY INTERNATIONAL FILM FESTIVAL 2009 - Hooodně úchylný film. Myslím si že to pánové z Korei trošku přehnali s vážností filmu, někdy mě to připadalo spíše směšné než aby to bylo drama... - 50% (03.07.2009)

„Matka” a materinská láska, to sa k sebe určite hodí, alebo čo je zrelá žena, venujúca sa akupunktúre s kultúrou samých ihličiek, ochotná urobiť všetko preto, aby »očistila« meno svojho dospelého syna v koži večného dieťaťa, obvineného z obzvlášť závažného trestného činu - brutálnej vraždy dievčiny Moon Ah-jung, z Dievčenskej strednej školy Seorin, to jest z druhého ročníku a štvrtej triedy, za čo by mal niesť teda zodpovednosť práve Yoon Do-joon, ktorý tesne pred spáchaním tohto ohavného skutku popíjal v bare Manhattan, kde čakal na príchod kamaráta Jin-taea, ktorý sa síce vôbec neukázal, keď ju istý čas potom ešte i sledoval, a tak nemá dostatočné alibi preukázať svoju nevinu, kvôli čomu je naň zakrátko na to vznesená obžaloba, priznanie sa a väzobné stíhanie, s ktorým sa ale absolútne nedokáže zmieriť Hye-ja, jeho mama ? Začne sama vyšetrovať na vlastnú päsť, kedy sa postupne dozvedá, že zavraždená nebola žiadne «neviniatko» , rozplieta spleť tajuplných indícií so všelijakými vodítkami, ktoré ju postavia pred najťažšie rozhodnutie svojho, doterajšieho života ! Hneď v úvodnej sekvencii totiž pozorujem protagonistku tancovať na akejsi lúke, že nasledujúce sú už iba "retrospektívne" , kde sa takmer až v samom závere dozviem, čo jej de facto predchádzalo, samozrejme, že som dychtivo nepretáčal dopredu, ale trpezlivo som si počkal, čiže medzitým som sa zoznámil so všetkými postavami a prostredím, pričom › anekdota › na golfovom ihrisku Royal Palace Country Club, sa dokonca niesla v humornom duchu, za čo mohol jednoznačne čierny Mercedes-Benz so značkou 5293, ktorý skoro usmrtil jednu z postáv, aj so psom, ba ani k tomu nezastavil a ušiel, a preto sa tiež schyľovalo i k danej pomste, ktorá na seba nenechala dlho čakať... Priam, fantastické vysporiadanie sa so situáciou. / Režisér geniálneho filmu Parazit, to jest Bong Joon-ho, je tým typom tvorcu, ktorého by mal nadšenec filmu, poriadne spoznať od základov, teda od jeho rannej tvorby. To sa teraz následne aj stalo, keď som začal s Matkou z roku 2009. Už tu dosť vidieť, ako sa rád piplá so sústredenými zábermi, ktorými nás zároveň aj povedzme, zavádza, skrátka - hrá sa s nami, ale ešte nie som pritom u zrodu tohto brilantného rukopisu, ktorý na mňa čaká až o tri kolá naspäť. V 4. oscarovom triumfe, v podstate spojil všetko dohromady, s čím má bohaté skúsenosti, ale mňa najviac zaujíma to, ako si tento štýl vlastne osvojil. Idem na to trochu netradične, a to od konca na začiatok, aby som teda systematicky, políčko za políčkom, pozorne nasával talentované vízie výnimočného filmového autora, tým pádom sa jedná o autorské filmy. (26.11.2020)

Do třetí čtvrtiny filmu velice dobré. Ale co se nestalo, poslední půlhodina mě totálně semlela. Až na konci filmu si člověk teprve uvědomí neskutečnou vypiplanost scénáře. Když k tomu přidáme vynikající herce (tři hlavní postavy se předhánějí kdo zahraje lépe), kameru a hudbu, nemůžu hodnotit jinak než za pět. Po delší době skvělý korejský film, a to mě ze začátku vůbec nelákal. (19.11.2009)

V poměrně rychlém sledu jsem si dal Memories of Murder a teď i Matku. Jako první musím jednoduše ocenit to, že Pon Džun-ho je filmař od přírody. Cit pro různé detaily, ať už ve scénáři či ve střihové skladbě, celková konstrukce příběhu a schopnost vyprávět záběrováním. Můžete natočit dobrý film, ze kterého tohle cítit nebude, nikdy to ale patrně nebude ten poctivý filmový zážitek, který vás rozechvěje ze samé podstaty. Pon Džun-ho tohle podle mě umí a ukazuje to v obou zmíněných filmech. Samotná Matka pak trochu mění stavbu klasické detektivky (kterou jsou právě třeba Memories of Murder) a přenáší POV celého vyprávění na matku podežrelého. To přináší docela originální vnímání perspektivy příběhu, který postupem času pracuje i s nejednoznačností a dilematem, což je u podobných snímků vždy silný pohon diváckých emocí. Memories of Murder na mě svým temným vyzněním zapůsobily ještě o fous silněji, i tak je ale Matka kvalitním a v mnoha ohledech silným filmem. 7/10 (14.11.2019)

Matka a její syn, nevím co je na tom tak úžasné, možná jsem jen nepochopil a nebo to prostě není nic pro mě. (04.11.2021)

Joon-ho Bong je pre mňa jeden z najvýraznejších režisérov súčasnosti. Či už sa jedná o výber tém, alebo o to ako ich spracúva, je v mnohom neprekonateľný. Oproti nemu je inak výrazný a žánrovo pestrejší Ji-un Kim o triedu horší. Jeho posledný réžijný počin Matka síce nedosahuje tak silnej katarzie ako sa to podarilo v jeho Spomienkach na vraha, ale spôsob ako sa hrá s divákom je jednoducho skvelý. Necháva nás v neistote - hlavný hrdinovia sú psychicky a mentálne neistý vo všetkom čo robia a pritom sa snažia dopracovať k pravde. Potom už len ten povestný dážď, ktorý vystihuje atmosféru malého a chudobného mestečka, podfarbený skvelým výkonom Hye-ja Kim, vás dostane do kolien aj v tých menej vypätých scénach. Koniec a finálne rozuzlenie potom dodáva filmu úplne iný rozmer. Rozmer, ktorý spôsobí, že o filme rozmýšľame a uvedomujeme si aký má silný emocionálny presah. Existencializmus v tej najvýraznejšej podobe. Pre mňa výborná vec, ktorej z hodnotenia ubrala čisto moja filmová deformácia, pretože som koniec čakal už od polovice filmu. Ale je výborne spracovaný a vo svojej podstate je to aj tak bezpredmetné. Je to naozaj výborná vec. (17.07.2012)

Film bych rozdělil do dvou polovin. Ta první líčí úzký vztah matky a syna, který je obviněn z vraždy a tato pasáž se poměrně plouží a děj nikam neposouvá. Od půlky, kdy matka pátrá po skutečném viníkovi, nabírá na tempu s dosti znepokojivou atmosférou. Vesměs všechny postavy jsou nesympatické a spíš vyvolávají záporné pocity. Ukázka, kam je člověk schopen zajít pro své dítě, nahání hrůzu a vyvolává v určitých momentech až nechuť. Zvraty nakonec nejsou tolik překvapující, ale rozhodně fungují. Po první hodině sledování jsem byl otráven, nicméně se z toho nakonec vyklubalo solidní temné drama.......6/10 (05.06.2017)

Film o matce a jejím retardovaném synovi. Chvilkama jsem nevěděl na čem jsem- to nemyslím špatně. Bylo to dané tím, že o zvraty nebylo nouze. Skvěle zahrané hlavně co se týče role "matky". (09.11.2009)

44. MFF Karlovy Vary (10.07.2009)

Hluboce emotivní korejská tragédie matky a jejího mentálně opožděného syna, jenž dle mého skromného názoru chytne za srdíčko i největší cyniky - pokud ne, tak netuším, co by vás mohlo vyléčit. Zkrátka, velice doporučeníhodný film. Našel jsem tedy snímek, jenž budu doporučovat až přijde řeč na korejskou tvorbu. 90% (30.12.2012)

Bongovi filmy mě zatím moc neuchvátily, přijdou mi málo žánrově vyhraněné. U Matky jsem tento problém měl také, ale síla příběhu v druhé polovině toto negativum porazila. Začátek na mě trochu neosobní a roztahaný, o to je ale druhá polovina silnější s vynikajícím koncem. Takové filmy mě baví! (05.08.2014)

Jméno Džun-Ho-Pong v dnešním světě kinematografie znamená už fakt hodně, po úspěchu Parazita z roku 2019 by bylo ode mě hloupé se nezaměřit na jeho předcházející tvorbu. Dramata z Jižní Koreje mají většinou co nabídnout, takže jeho dílo "Matka" jsem si nemohl nechat ujít. Herecky opět neuvěřitelně zvládnutá záležitost, zejména Bin Won (známý z Muž odnikud) se popral s tou rolí mentálně zaostalého syna na jedničku. Trochu mě mrzí, že film nenabere ve druhé polovině rychlejší spád, ten náběh na poctivý thriller tam byl, ale tvůrci ho bohužel nerozvinuli. Jasně, ten konec tento slavný režisér uzavřel způsobem, že si asi nemůže žádný divák stěžovat. I tak to ale dnes na 4 hvězdičky nebude, třeba se zadaří příště (Vzpomínky na vraha čekají :D). 6,5/10 (20.09.2021)

Další z četných pohledů na téma "matka/syn", a také zde je v presu mezi synovskou láskou a nepřejícím prostředím. A tak jako obvykle prodělává matka i zde jistý vývoj (jistým směrem - z Mrs Marplové v plastových rukavicích, aby nezanechala vlastní otisky, se mění v brutálního zabijáka s hasákem). A kdyby nebylo akupunktury, kdo ví, jak by to všechno dopadlo... A morální poučení? Retardovaný bez matky bude na tom vždycky hůř než blbeček s matkou. (03.04.2016)

Nejspíš jsem mimoň, ale takhle dobrý hodnocení? Intro bylo vynikající, kamera se mi zamlouvala a kdyby to byl čistej thriller, tak svoje hodnocení určitě zvednu. Tohle bylo ale žánrově dost ( pro mě ) neuchopitelný. V příběhu jsem se s žádnou z postav neztotožnil a bylo mi dost jedno, jak to dopadne. Zápletka byla divná a některý místa dost zvláštní až úchylný. Korejci si mě timhle rozhodně nezískali. ( 44. KVIFF ) (15.07.2009)