Bird

Přiznávám, že jsem na to koukal jen kvůli Clintovi. Bebop bych nepoznal, ani kdyby měl někdo tolik trpělivosti, aby mi zkusil vysvětlit, co to je, a filmů o feťácích už jsem viděl kvanta. Takže mi zbyly dobré herecké výkony (Forest Whitaker, Diane Venora, Michael Zelniker) na jedné straně a pocit, že je film zbytečně dlouhý, na druhé. (23.02.2018)

I když nejsem odborník na jazz a znám snad jen Louise Armstronga a Milese Davise, tak k jazzu určitý kladný vztah mám. Bird popisuje věrohodně pro mě doposud neznámý pochmurný příběh geniálního saxofonisty Charlieho Parkera. Forest Whitaker se s jeho postavou sžil naprosto dokonale. Skoro bych nepoznal, že na ten saxík nehraje on. Clintovi, jako režisérovi, ale musím vytknout, že zbytečně film natáhl a po necelé 3 hodiny se toho zas tak moc neděje. Kvůli té monotónnosti jsem se občas i zamotával do změny časových linií. Přitom příběh opravdu stojí za pozornost. Jen kdyby byl film trošku kratší a živější. (02.03.2017)

Já nevím.. Jak Eastwooda fakt můžu, tak tady mi to přišlo tak moc suše učebnicové a akademicky líbivé, až se z toho pocitově stal vlastně protiklad jazzu jako takového. Whitaker ve své roli nemá žádné charisma (fakt nevím kde se berou ty hlášky o jeho perfektním herectví). Postavy mezi sebou nemají žádnou chemii. Děj skáče tam a zpět v čase, ale protože se v žádné rovině neděje nic zajímavého, je z toho ve výsledku jen homogenní masa vaty, ve které Whitaker jakože extaticky mačká saxík a všichni ho pozorují a jakože orgasmicky prožívají každý tón..hahaha.. Je to zase jen další klišoidní povídačka o trpícím umělci která voyeurismus maskuje za studii. Parker byl asi pro svět hudby důležitý ale zfilmování osudu důležitého člověka, nedělá automaticky důležitý, kvalitní a zábavný film.. ani když to důležité nic rozpitvávám na dvou a půl hodinách. (14.07.2018)

Clint Eastwood si coby režisér rád vybírá ke zfilmování skutečné osudy výjimečných lidí (např. Nelson Mandela, J. Edgar Hoover, Frankie Valli či Chris Kyle). A Bird, příběh jazzového mistra Charlieho Parkera - byl v roce 1988 tím úplně prvním, který převedl na filmové plátno. Prvním a nezapomenutelným. Po mnoha letech jsem si tento dobový snímek připomněl a opětovně uznal jeho kvality. Mj. skvělý FOREST WHITAKER. (06.05.2016)

CLINT tentoraz len za kamerou bez camea,kde pred kamerou exceluje FOREST WHITAKER,ktorý pekne dávno dokazuje,že je talentovaný actor ako bol aj saxofonista Charlie„Bird“ Parker v zložitom životopisnom,extrémne dlhom snímku,ktorý nenudí,ale ak by bol skrátený zhruba o pol hodinu,výsledok by bol lepší? Clintova réžia je po celý čas sústredená a Forest predvádza pamätný výkon hodný zapamätania+Diane Venora ako jeho žena Chan Parker. Som rád,že som si pozrel netypického Clinta Eastwooda,ale zdokonalil sa,aby čoskoro prišiel snímok UNFORGIVEN. (23.08.2014)