Čtvrtý druh

Zkouška nedobrovolného spojení aneb interaktivní rozpolcenost na čtvrtou... Dost možná nejsme ve vesmíru sami, ale jestli tam doopravdy NĚCO je, pak na to budeme sami. Aby vše fungovalo přímočaře a znepokojivě, tak ona interaktivně dokumentární forma nesmí být samoúčelná, což mi právě u The Fourth Kind po většinu času připadalo, že tady to prostě prvoplánové je. Olatunde Osunsanmi podle mě zcela jednoznačně klade důraz na jednotlivé detaily, které ale ve výsledku poněkud nezapadají do jednoho kompaktního celku. Zkrátka "filmová" linka příběhu se s tou "dokumentární" jednoduše tluče jak děcka na pískovišti a v důsledku toho celková autenticita prostě pokulhává. Ne, záměr určitě nebyl špatný, ke kladům nepochybně patří nápaditá práce Lorenza Senatoreho s kamerou (bohužel už o dost méně povedený střih) i zvláštně (po)ruchová hudební kulisa Atli Örvarssona a pár nezpochybnitelně znepokojivých okamžiků. Na druhé straně nevěrohodná Milla Jovovich a ta mnohdy zbytečná "čtyřiadvacítková" obrazová mozajka. Zkrátka The Fourth Kind mohl být dobrý paranormální film, avšak když chcete až přespříliš, pak to všechno funguje jen napůl. P.S.: "Během roku 1976 několik dětí a mladých dívek nezávisle na sobě pozorovalo podivného opeřeného "sovího muže". Objevoval se blízko kostela v Mawnanu, malé vesnici na jižním pobřeží Cornwallu" (Karl P. N. Shuker, Atlas světových záhad, 1996) - všechno souvisí se vším. [final rate: 50%] (17.03.2011)

Ak sa radi bojíte a ešte lepšie, ak aspoň trochu veríte, že nie sme vo vesmíre sami, je pre Vás tento najnovší hororový počin povinnosťou. Olatunde Osunsanmimu sa po divácky neúspešnom režisérskom pokuse Within podaril tentokrát obrat o 180° a výsledok prinajmenšom určite nezostane bez búrlivých reakcií verejnosti, veď už teraz je internet plný diskusií o pravosti a nepravosti použitých materiálov a už to sa dá považovať za úspech, film o ktorom sa bude dlho hovoriť. Ktovie, čo by sme zistili, keby sa niektorí z nás nechali uviesť do stavu hypnózy. Ste si istí, že v noci spíte vo svojej posteli? (10.12.2012)

Soundtrack Atli Örvarsson: 1. Flight To Nome [3:09] ,2. Owolowa [3:58] ,3. Hypnosis [2:45] ,4. The Owl [2:53] ,5. Ashley [1:40] ,6. Completely Surreal [3:58] ,7. They're Not From Here [2:46] ,8. The Fourth Kind [2:45] ,9. Torn Apart [4:31] ,10. Abduction [4:27] ,11. Northern Lights [4:06] ,12. Conclusion [2:41], (14.06.2011)

Tenhle film se hrozně těžko hodnotí. Mám v sobě takový tok myšlenek a emocí, že pořádně nevím jak tohle zhodnotit. Po dlouhé době první film, u kterého jsem cítil zděšení. Na horory koukám často, jsou jedním z mých nejoblíbenějších žánrů, ale sleduji je kvůli strachu, zděšení nesnáším. Jako horor mě Čtvrtý druh rozsekal na kousky, bál jsem se jako malé dítě. Kdyby tvůrci nezařadili skutečné záběry do filmu, neuspěl by. Strach a hrůzu totiž nenahání hraná část, ale ta reálná, nebo spíše hraná podpořená reálnou? Těžko říct. Film šíří strach do myslí diváků nikoliv snad obrazem, který sledují ale podsouváním myšlenek. Největší hrůzu si tedy způsobí divák sám a to ve své hlavě. Málokdo by přijmul fakt, že se mu stává to samé jako obyvatelům alijašského městečka. Příjmout fakt, že nad lidmi je vyšší druh, který má špatné úmysly je hrůzostrašné samo o sobě. Film si mě podmanil a tento komentář je toho důkazem. Pokud mám dodržet odstup, tak se musím zamyslet nad hlavním prvkem - reálným záběrem. Těžko usoudit zda je skutečným. Těžko hodnotit zda by psycholožka přišla po dvou letech na setkání s režisérem nenamalovaná, mastná a s výrazem smrtky. Těžko hodnotit zda by vůbec chtěla spolupracovat. Největší otázkou tak je proč se vlastně nechala natáčet v roce 2002 a film byl zrežírovaný o sedm let později stejným člověkem, se kterým se bavila ve studiu. Film znesl spousty otázek, které se netýkají jeho děje, ale okolností při natáčení. Proto neřeším "šum při únosech", ale zda byl film realný příběh, podpořený reálným záběrem, nebo jeden velký fake začínajícího režiséra, který chtěl za každou cenu Blair Witch 2. Mimochodem, neznám žádnou policejní jednotku na světě, která by propůjčila záběry vyvraždění rodiny, pochybnému filmu o únosech mimozemšťanů. (psáno v době masivní reklamní kampaně, která tvrdila, že film je podle skutečných událostí a obsahuje real záběry) 70% 23.01. 2010 (23.01.2010)

„Človek neprestane byť šialený len tak, keď sa mu zachce. Je to s ním už nastálo.“ Najradšej by som tomuto klamstvu (z produkcie Joea Carnahana) dal kopanec medzi nohy a nie až 40%. Nie preto, že ma klame, ale preto, že ma klame veľmi amatérsky (tvorcovia si nevedeli - alebo im to bolo jedno? - overiť ani základné informácie, napr v Nome nemajú šerifa). Navyše v dnešnej dobe found footage rozširovať "normálne nakrútené" scény ako dokumentárne scény , tak to už je ozaj troška naivné. Atmosféra je v kombinácii s alajšskou výpravou celkom fajn strašidelná, vrátane pár scén, ale inak je to veľká bieda s nie príliš zaujímavým scenárom. Korunku tomu nasadzujú mizerné herecké výkony. Millu Jovovich som rešpektoval, kým sa na nič nehrala, ale teraz mi jej herecké scény (smiešny plač) pripadali až odpudivo. Viac v mojej recenzii na Recenzie.org: http://recenzie.org/agresivne-ufo/416-stvrty-druh-4o- (10.11.2010)