Vítejte v KLDR!

Dokumentaristka Linda Jablonská má zaostřeno převážně na extrémní části politického spektra, ať už jde o příklon k extrémní levici či pravici (viz její předchozí dokument Kupředu levá, kupředu pravá), což je přístup velmi sympatický, v dokumentu Vítejte v KLDR! se fenoménem názorů neslučitelných s demokratickým pluralismem zaobírá rovněž. Vítejte v KLDR! je snímek analyzující a vzájemně propojující dvě významové roviny - primárně přibližuje podstatu jednoho z posledních pohrobků totalitního komunistického státního systému a sekundárně (a tak trochu překvapivě) reflexi fenoménu západní ,,zážitkové" turistiky. O tom, že prvá stránka snímku je záležitostí divácky vysoce atraktivní, netřeba pochybovat. Skanzen komunismu nabízí vizuálně sám o sobě dosti nosného materiálu, stačí se jen autobusem projet po liduprázdné dálnici. Zapojení českých turistů do mechanismu státní propagandy je pochopitelné a očekávané, orwellovské hraní rolí a předem striktně nalajnovaná trasa a scénář ,,zájezdu" je též dobrým úhelným pohledem, kdo zažil minulý režim, dobře ví...stačí vzpomenout na rozzářené první máje... Výtky, že Jablonská nevytěžila ze svého záměru maximum, neobstojí, svědčí spíše o tom, že takovýto divák neměl pozorné oko. Stačí si všímat maličkostí, ať již vyplynou samovolně z filmových obrazů (nepřišlo vám divné, jak málo, respektive vůbec, je mechanizovaná práce lidí na polích - lidé ve 21. století obdělávají lány ručně bez koní, strojů, mechanizace; když je kvůli českému zájezdu odkloněn proud chodců na protilehlý chodník, nikdo se nezastavuje, nemá tendence se shlukovat, dívat, co se děje, všichni tupě jdou dál a nezajímají se o okolí; na projíždějící autobus téměř nikdo nemává, i když musí být z podstaty velmi nízké hustoty dopravy velkou atrakcí...), nebo jim jde Jablonská naproti (jeden z turistů se záměrně prochází tak, aby byli vidět příslušníci veřejné bezpečnosti ukryti za prvým rohem; zdůrazněn je postřeh, že nikde není k vidění žádná čerstvě rozestavěná stavba atd.) Trochu problém je ovšem s druhou významovou rovinou dokumentu - přejdeme-li fakt, že předražený zájezd de facto přímo podporuje totalitní systém a dotuje cennými devizami jeho děravý státní rozpočet, čímž prakticky napomáhá k prodloužení jeho trvání (což se v mnohem pokročilejším stádiu děje i v případě Kuby atd.), musíme si položit řadu nejen etických otázek. Jaké má zážitková turistika limity a etické hranice? Co vypovídá o klientech cestovní kanceláře pořádající zájezdy na klíč do KLDR a přeneseně i o nás? Účastníci zájezdu nevycházejí z takovéto reflexe právě lichotivě (i včetně faktu, že Linda Jablonská si zájezd prakticky zorganizovala jen pro potřeby svého natáčení) - vyjma turisty francouzského původu nespatříme téměř žádnou názorovou rezistenci, většinou se řeší otázky vlastního dobrého bydla a dostatku slivovice, což mi v kontextu s realistickým marasmem dožívajícího komunistického ghetta přišlo minimálně nevkusné. Bodří Moravané se chovají jako poslušné turistické stádo a tady je paralela dokumentu Vítejte v KLDR! nejsilnější - stádnost je nejlepší cestou, jak ovládnout masy a nastolit systém potlačující demokratické principy a náš národ ji má stále ještě v krvi a pod kůží. Bohužel... (22.02.2010) (méně) (více)