Rudá kapela

Snímka, odhaľujúca slabiny (silu?) režimu a silu (slabiny?) filmových vyjadrovacích prostriedkov. S humorom a napätím pracujú tvorcovia tak obratne, že intenzitu zážitku neviem prirovnať k žiadnemu z dosiaľ videných filmov a musím priznať, že až pri sledovaní Červenej kaplnky som úplne pochopil, ako môže na perách zamrznúť úsmev. Výborne zmontovaný materiál ohromnej sily. A že je pomerne jednostranný? Ako by mohol byť iný? (16.09.2010)

Spíš zajímavé než zábavné. Sice jsem se nezasmál, ani nic nového nedozvěděl, ale jsem za ten bližší a bezprostřednější vhled rád. Dokument se každopádně docela dlouho jaksi plácá na místě a nic moc z toho. Problém tkví v tom, že cokoliv co si dánští komedianti pro severokorejce připraví, bude severokorejci zrevidováno a upraveno tak, aby to režimu vyhovovalo a komici se prostě musí (často v úplných blbostech) přizpůsobit, když jsou sami bezmocní uprostřed totality, jejímž hlavním znakem je (z definice) snaha státu zasahovat co možná nejvíce do života, chování i myšlení všech lidí pod pohrůžkou smrti/násilí. Z podstaty věci je to velmi křečovité, protože člověk může být usmrcen třeba jen za to, že si sedne na fotku "vůdce" (píšu v závorkách, protože žádný z Kimů není a nikdy nebyl vůdce, nýbrž to všechno byli/jsou paraziti na lidech mocensky znevýhodněných). Komedie sice je slabé místo všech diktatur, ale zde pro ni jaksi nebyl prostor - spíš to bylo a stále je bizarně smutné, protože severokorejci vám změní celé vystoupení, nedovolí vám se volně procházet, ani s nikým svévolně mluvit. Přesto ty Dány nechali, aby si vše natáčeli, čímž se diktát KLDR obnažil takřka do naha. Ačkoliv jsou komedianti ve svém působení značne limitovaní, tak právě toto mluví skoro za vše. Jako divák bych rád věděl mnohem více: Kupříkladu o jejich jejich severokorejské průvodkyni, paní Pak... (23.02.2023)

Vůbec to není komedie a ničím to nepřekvapí. Režisér trollí všechno kolem sebe a kope tím do dost snadného terče. Příště mi ukažte něco, co o Severní Koreji nevím. Borat odhaluje svět v jeho nahotě a je to srandovní, Mads jenom kolaboruje, na oko zpytuje svědomí a neodhaluje o Severních Korejcích nic navíc, oproti tomu, čím se hrdě prezentují sami. A zábava chybí. Velmi se divím, že si toho diváci Červené kapely nevšimli. (19.12.2014)

Bláznivý nápad uskutečněný v ještě bláznivějším státě, který ukázal zrůdnost severo-korejského režimu mnohem intenzivněji, než náš přeceňovaný dokument Vítejte v KLDR. Pochodová scéna byla natolik absurdní, že jsem nabyl přesvědčení, že se musí jednat o montáž. Nejednalo a o to šíleněji pak celý film vyzněl. 90% (19.12.2014)

Moc pěkný dokument o tříčlenné expedici + kameraman do KLDR, kde chtějí nechat místním ochutnat trošku dánské kultury. Mají připraveno absolutně debilní až urážlivé komediální divadelní představení. Není tedy divu, že mají Korejci obrovskou touhu ho celé předělat, aby vyhovovalo režimu. Co si tedy Dánové připravili je kompletně škrtnuto a hraje se podle korejských regulí. Vzniká tak dokonalá sebereflexe a Korejci si tak nevědomě podkopávají nohy. Jeden z herců je tak trošku retard, kterému není absolutně rozumět, takže ve své dánštině má jako jediný právo říkat, co si v danou chvíli opravdu myslí. Vážně moc pěkný pohled pod kůži korejské diktatury, která opravdu nahání hrůzu. Všemožné oslavy tamějších nesmyslů, kdy se naplní lidmi jindy absolutně prázdné město vážně pozvedne chloupky po celém těle. Režimu se zcela dokonale vydařilo vygumovat kompletně celému obyvatelstvu hlavy. Především režisér vážně ví co chce a nebojí se v KLDR napáchat i pár velmi vtipných eskapád. Já se bavil a tím nemyslím pouze bavení ve smyslu smání se. (11.09.2014)