Obsahy(1)
Erotická tragikomedie o stárnoucí ženě, která chce vrátit čas. 55 letá Tamara má už dost mužů své generace, které vidí jako neustále rozumující, zatrpklé a zbavené všech ideálů. Podává si inzerát: Zralá, mírně zvrhlá žena, hledá chlapce od 18ti do 24 let. Přihlásilo se jí 650 chlapců….Od té doby nic jiného nedělá, než třídí inzeráty, vybírá si chlapce a setkává se s nimi. Záhy zjistí, že jim nahrazuje matku, učitelku sexu, léčitelku duše. Dokumentární film o babičce, která se musí vyrovnat nejen se stárnutím… (oficiální text distributora)
(více)Recenze (27)
LFŠ 2009: Jedním slovem zklamání. Myslím, že se slečna/paní režisérka měla jasně rozhodnout, co vlastně chce natočit, protože výsledný hybrid hraného filmu a dokumentu (pry tam byly asi dva autentické záběry) byl špatný. Myslím, že udělat normální hraný film a do titulků hodit známé "Podle skutečných událostí" by bylo nejlepší a nejmíň násilné řešení. ()
Dokument (místy zřejmě spíš hraná rekonstrukce), který je zajímavý hlavně jako svérázný sociologický výzkum. Jací lidé odpovídají na podobné internetové inzeráty? Zejména ti, kteří by v reálu sbalit holku nedokázali. Ztracené případy - slaboši i hulváti. Digitální kamera má problémy s tmavými scénami, kontaktní zvuk je občas na hranici srozumitelnosti a místy to vypadá, že hlavním hrdinou filmu je Tamařin kocour... ()
Škodolibý voyerismus bez sdělení, roztěkaný, řemeslně nezvládnutý – neobratná kamera, roztahaný střih, mizerně sejmuté dialogy. Ať si lámu hlavu jak chci, nenacházím tam jedinou pozitivní věc… Vlastně přece: klučina, co na začátku ohledává klávesy rozladěného piana takovým způsobem, že by Cale záviděl – ten tam sice spadl z úplně jiného filmového vesmíru, ale tu jednu hvězdičku si zaslouží. ()
Podle mého názoru by dokumentární film měl rozvíjet diskuzi a pochopení mezi různými společenskými vrstvami. Pokud je takový film o člověku, který vybočuje z "normy", pak je strašně důležité, aby téma nebylo zjednodušováno a jeho zpracování příliš nerozdělovalo společnost na dvě skupiny: ti, co se na výsledný dokument dívají a vsugerovávají si, že vedou hodnotnější životy než lidé zobrazovaní, a pak ti, kteří jsou natáčeni a často slouží jako jakési loutky pro pobavení publika, které si tímto potvrzuje svou vlastní důležitost. Mám takový dojem, že přesně tímhle směrem Babička jde. Hrdinové zde jsou opravdu jen jakési postavičky, které slouží k našemu pobavení. S tímhle dokumentárním přístupem prostě nelze souhlasit, protože namísto služby společnosti a jejímu stmelování jí naopak rozděluje na "lepší" a "horší" vrstvy - což je největší zlo. Podobně omezeným filmem je taktéž opěvovaný studentský film 59-184-84. ()
slovenský dokumentárny film už niekoľko rokov vykazuje svoju životaschopnosť a je spomedzi všetkých jej zložiek najúspešnejšou časťou slovenskej audiovizuálnej tvorby - to dokazuje nielen kvantita projektov, ktoré majú každoročne premiéry (či už v kinách, televíziách alebo na festivaloch), ale aj kvalita, rôznorodosť (a aktuálnosť, dôležitosť) tém i prístupov; jednou z najvýraznejších (a ak sa to dá tak povedať) aj "najkontroverznejších" postáv súčasného slovenského dokumentárneho filmu je zuzana piussi; film babička, ktorý vznikol v českej produkcii, je inscenovaným, hraným dokumentom, ktorého inscenovasť je paradoxne na asi dvoch miestach, kedy "presiakne" (a nemá to nič spoločné s faktom, že niektorých "hercov" je možné rozoznať aj mimo kontext filmu ako hercov) nad dokumentárnosť - a to som ja osobne človek, ktorý má filmy balancujúce na pomedzí dokumentu a hraného filmu veľmi rád; i napriek tomu mierne provokatívny a v konečnom vyznení smutný príbeh človeka, ktorý odmieta dospieť (prípadne - snaží sa znova regresívne vrátiť do mladosti), ktorý hľadá spoločnosť a snaží sa zahnať samotu, ktorá prichádza s vekom, no robí to nesprávnym spôsobom a hľadá na nevhodných miestach, takže si neuvedomuje, že skutočné naplnenie a isté "šťastie" má v podstate na dosah ruky, ktorý, možno mierne hendikepovaný svojou zvláštnou záľubou v sexuálnom apetíte a preferenciách (aj keď môžeme spochybniť, či táto "záľuba" je pôvodná, implikujúca rámcový problém, alebo iba "získaná" a možno "vytvorená", takže ju vytvoril ako z núdze cnosť samotný problém, ktorý existoval už pred ňou), predsa len nevie pochopiť, že si takýmto životným štýlom viac škodí - a nemá to nič spoločné s názormi spoločnosti na také niečo, ale so strácaním sebaúcty a s postupným odcudzovaním sa svojim blízkym, na ktorých, na rozdiel od anonymnej verejnosti a jej mienky, skutočne záleží... autorka/režisérka ostatne na to, ako máme vnímať jej vnímanie hrdinky a problematiky odkazuje už samotným názvom tohto vydareného "dokumentu"; ()
Reklama