Biutiful

Iňárittu počtvrté a opět stejně a nebo spíše hůře. Další hra na příběhy, která potěší skvělým Javierem Bardenem, bezchybným vizuálem, syrovou atmosférou a minimalistickou hudbou. Bohužel divák velice rychle zjistí, že je film vlastně o ničem a při zjištění, že má skoro dvě a půl hodiny se spíše vyděsí než aby ho zajímalo, jak vše dopadne. (16.06.2011)

Ťaživý film, s veľmi hutnou a depresívnou atmosférou - to je presne to, čo mám na dráme najradšej. Takže v tomto smere je všetko na jednotku. Po obsahovej stránke ma zaujal viac ten rodinný život, problémy medzi Uxbalom, jeho ženou a ich deťmi. Opäť to chcelo trocha empatie, preniesť sa do toho špinavého bytu a do mysle chudáka Uxbala, ktorý aj keď stojí na hrane zákona a pred bránou smrti, stále je to milujúci otec, ktorý sa snaží všetkými možnými prostriedkami zabezpečiť svoje deti. Páčilo sa mi, že to nikdy nevzdal, to je obrovská vec. Čo je možno trocha na škodu, na atmosfére uberala sonda do Barcelonského podsvetia, aj keď aj tam by sa našlo pár smutných, dramatických momentov. Ale to je čisto len môj subjektívny pocit, čo sa tohto týka, mám radšej vzťahové, rodinné drámy ako krimi mafiánske podsvetie a veteš. Maximálna spokojnosť, najlepší Iňárritu. 85/100 (04.02.2015)

Letošek začal opravdu neradostně. Obával jsem se, jak dopadne nový Inárritův snímek bez přítomnosti jeho dvorního scenáristy. Že to bude odporná emocionální tortura a sociální exploatace hnípající se v utrpení bez jakéhokoli důvodu, že efektní, brilantně nastříhané scény budou bez jakéhokoli opodostatnění a že místo několika propletených linií budeme svědky retardovaného děje a absentujících postav, jsem nečekal. Zarámování celého snímku posmrtnou idylkou už patří opravdu do říše oligofrenie a jediný způsob, jak film vydržet do konce, je uspořádat s přáteli soutěž, kdo přesněji odhadne, po kolika kýblích utrpení přijde další poetický střih na kouřící tovární komíny. (30.01.2011)

Biutiful není v první řadě dramatem umírajícího muže, který má jen pár měsíců, aby se vypořádal se světem. Pro mě je to hlavně zrcadlo moderního západního světa a současné Barcelony, která se tak trochu zrcadlí v postavě Uxbala. Silně duchovně založeného člověka, který miluje své dvě děti, které se snaží ochránit před jejich psychicky nemocnou matkou, přitom jim ale sám nedokáže dát všechno, co by potřebovali. Člověka, který si přivydělává obchodem s bílým masem, ale přitom má hluboce zakořeněné morální zásady a v momentě, kdy jeho vlastní svíčka začíná pohasínat, by nejraději dal všechno do kupy. Jenže velké chyby a hluboké rány se nedají napravit ze dne na den... Alejando Gonzáles Iñárritu natoči pro něj velmi netradiční film, žádné skládanky, žádné otazníky, jednoduchý přímočarý příběh, který se ale zabývá mnoha problémy najednou a místy lehce tápe a neví, čím být dřív. Jestli dramatem umírajícího otce, kritikou zkorumpovaného západního světa, nebo snad duchovním zamyšlením? Je to škoda, protože jednotlivé části filmu jsou výborné, ze spousty scén přímo mrazí, kamera i technická stránka, to je radost pohledět a navíc Javier Bardem je prostě herecká první liga. Ale dohromady ty téměř dvě a půl hodiny snímku působí značně nesourodě a kdyby byla stopáž poloviční, neřekl by asi film o nic víc, ani o nic míň, než říká teď. (01.07.2011)

Javider Bardem předvedl neobyčejný herecký výkon, který ztvárňuje tělesně i duševně. Je to oddaný otec, trýzněný milenec, tajuplný syn, pouliční obchodník, prostředník s mrtvými, spirituálně citlivý, měšták se svědomím. To vše můžete vidět na nesmazatelně výrazné tváři Bardema. Uxbal putuje po ulicích Barcelony a snaží se dát svůj život do pořádku. Biutiful vyhrabává krásu v sutinách. Ruční kamerou a s poetickým okem zachytil Rodrigo Prieto neuprosný, ale strhující svět očima Uxbala. Tento kousek magického realismu se zdá být od Iñárritu a jeho spolu autorů dárek pro nás. Je to zajímavá kombinace pohledu na přistěhovatelské komunity spolu s fantazijním aspektem - mluvení s mrtvými. Jak budete film hodnotit závisí na vaší víře, konec Biutiful bude hodně znamenat pro věřící. (08.02.2011)