Biutiful

Iñárritu musí být náramně veselý pán, který točí s veselými lidmi samé veselé snímky :-)) Ale jo, dalo se, bylo to vpravdě ze života, jestli se živoření všech zúčastněných vůbec životem nazvat dá, pravdou je, že takový film jsem schopná vstřebat tak jednou za pět let. Tak zas někdy, pane režisére... (19.12.2011)

Biutiful je chyba. Všetci totiž vieme, že správne sa to píše Beautiful. Rovnaké je to aj s Uxbalom. Je to čistá duša, robiaca chyby. Iňarritu spravil veľmi osobný príbeh. Namiesto šokovania a vypätých emócií prišiel s meditatívnym snímkom o zomieraní, dobre a odpustení. Santaolalla brnka na tú svoju gitaru a pomaly sa pred nami odohráva komorný príbeh bez výrazne silných scén - až teda možno na objavenie mŕtvych Číňanov. Namiesto toho film vrství rôzne emócie a vzťahy. Tie sa postupne vyvíjajú, alebo upadajú. Rovnako som bol veľmi spokojný s mierou niečoho nadprirodzeného. Zrkadlo ako miesto za ktorým sa skrýva toho viac, ako sa ľudskému oku javí, je tu využité veľmi originálnym spôsobom. Rovnako je veľmi dobre spracovaná aj línia duší a smrti. Možno sa nejedná o režisérov najlepší film, ale na konci zostane veľmi dobrý pocit, aj napriek ťažkej látke. A Javier Bardem podáva rozhodne jeden zo svojich vrcholových výkonov. (12.01.2015)

Biutiful s Javierem Bardemem, ktery ma rakovinu prostaty a par mesicu zivota plneho bolesti pred sebou, dve deti, zfetovanou manzelku, ktera mu zahyba s jeho bratrem. Zivot ve spinave a smradlave Barcelone, ve sklepnim byte, obklopen spodinou a problemy, ktere my si ani neumime predstavit. Krev, mrtvoly, smrad a lidska ubohost salaji z tohoto filmu v kazde minute! Byla to dobra volba!! Zadna romantika, zadna laska, zadna radost, zadny humor.. parada!!! ...presne jako moje nalada ;) (02.11.2010)

Biutiful není v první řadě dramatem umírajícího muže, který má jen pár měsíců, aby se vypořádal se světem. Pro mě je to hlavně zrcadlo moderního západního světa a současné Barcelony, která se tak trochu zrcadlí v postavě Uxbala. Silně duchovně založeného člověka, který miluje své dvě děti, které se snaží ochránit před jejich psychicky nemocnou matkou, přitom jim ale sám nedokáže dát všechno, co by potřebovali. Člověka, který si přivydělává obchodem s bílým masem, ale přitom má hluboce zakořeněné morální zásady a v momentě, kdy jeho vlastní svíčka začíná pohasínat, by nejraději dal všechno do kupy. Jenže velké chyby a hluboké rány se nedají napravit ze dne na den... Alejando Gonzáles Iñárritu natoči pro něj velmi netradiční film, žádné skládanky, žádné otazníky, jednoduchý přímočarý příběh, který se ale zabývá mnoha problémy najednou a místy lehce tápe a neví, čím být dřív. Jestli dramatem umírajícího otce, kritikou zkorumpovaného západního světa, nebo snad duchovním zamyšlením? Je to škoda, protože jednotlivé části filmu jsou výborné, ze spousty scén přímo mrazí, kamera i technická stránka, to je radost pohledět a navíc Javier Bardem je prostě herecká první liga. Ale dohromady ty téměř dvě a půl hodiny snímku působí značně nesourodě a kdyby byla stopáž poloviční, neřekl by asi film o nic víc, ani o nic míň, než říká teď. (01.07.2011)

Biutiful mi už dlouho strašil na disku a já ho pořád odkládal a odkládal. Měl jsem trochu strach, že bude možná příliš sentimentální a patetický a sladkobolný, a že mi tak pošramotí vzpomínku na poslední dva režisérovy geniální filmy. Ale kdepak, Iňárritu mě opět dostal. Biutiful sice není příliš epický, ale je hluboký, vážný i existenciálně syrový, a to mám rád. Je zdánlivě smutný a neradostný, ale jeho vyznění přitom vůbec není pesimistické. Postava Uxbala sedí Bardemovi skvěle, spolu s Antonem Chigurhem tvoří úžasný tandem a já začínám přemýšlet, koho vyšoupnu ze své top tenky, abych tam šoupnul tohohle chlápka... Nejpoetičtější moment filmu: Smrtihlavové nad Uxbalovou postelí. Největší překvapení filmu: Uxbalova mediumita a jeho rozmlouvání s mrtvými. A jedna nádherná věta: "Miláčku, to co vidíš, to nejsou hvězdy. To je tvůj nervovej systém." (29.12.2014)