アニ＊クリ15
Scénář:
Satoši KonHrají:
Džódži Nakata, Takeši Maeda, Akira Nakagawa, Kotomi Jamakawa, Juka Terasaki, Kódži Seki, Mako Hjódó, Šintaró Óhata, Minami Momoja, Kóiči Sóma, Nozomi Masu (více)Obsahy(1)
Patnáct různých tvůrců anime (Ani*Kuri je zkratka slov „anime“ a „creators“) vytvořilo sérii patnácti krátkometrážních filmů, kterým je společná pouze stopáž jedné minuty. (yenn)
Recenze (15)
Pro někoho je minuta prostě krátká, takže do ní nestihne vtěsnat potřebný obsah. Takové klipy pak nemají pointu - viz např. Project Omega nebo Project Mermaid (ano, Mermaid dělal Mamoru Oshii, to na tom ale nic nemění) - nebo ji lze tušit jen v náznaku. Některým komediálně laděným kusům se "podařilo" totéž - Attack of Higashimachi 2nd Borough o třech želé E.T. zahajujících invazi na Zemi, Hiroshi's Alien Invasion o úniku průzkumného minirobota z pokoje nic netušícího pubescenta mají nápad, ale zdaleka nejsou tak vtipné jak si možná autoři myslí. Kromě těchto je tu zastoupena i řádka dalších velmi svébytných "seriózních" animací, které ovšem jaksi taky nemají pro mě pochopitelný obsah a jsou jenom WTF - viz Yurururu o pracovním dni anime kreslíře, Blaze Man o CGI boji Aztéků či koho s asi démonem, Sancha Blues o tom jak jsou různí lidé pro chamtivého prodavače stejní, Okkakekko o hrůzném, ale ASI neškodném robotovi hrajícím si s dětmi, a hlavně Supaatsu Taisa, což je prostým způsobem kreslená asiparodie na eposy o hrdinných samotářských válečnících, která je alespoň vtipná svým atypickým scénářem. Takový kompletně podezřele ostentativně CGI Gyrosopter je potom výkladní skříní kategorie "o ničem, i když už jsem si přečetl, o čem to je". Plochým videem k tklivé teenagerské písničce anebo možná titulkovou sekvencí k srdcervoucímu seriálu pro děvčata (řekl bych, že o lásce k jiným děvčatům) jménem Beyond The Tears naštěstí končí ta slabší část, ale jak vidno, jedenáct z patnácti prezentovaných kusů to má maximálně za 60% a průměr v téhle skvadře dělá procent 45, a to není pro kompilaci plnohodnotných ukázek z díla zajímavých tvůrců úplně dobrá vizitka. Naštěstí jsou tu ještě dětsky naivní a roztomilý sedmdesátkový Wandaba Kiss od Atsushi Takeuchiho, jako bič řízná parodie na pohádky o princeznách/magických bijcích od Mahiro Maedy (80%) a zcela seriózní lehce zasněný Satoshi Kon (nechť odpočívá v pokoji, bude nám chybět) a jeho osmdesátka Good Morning. Nejvyšší ocenění, a to devadesát procent, dávám Makoto Shinkaiovi a jeho Gathering Of Cats, protože je jednak neskutečně chytlavé (to zlověstné "ňaňaňaňaňa" si nejde nezapamatovat) a humorné, a druhak potvrzuje můj dojem o podřadnosti kočičího druhu:) Tahle čtveřice pozvedla průměrný výsledek jednoho minianime na 54,6%, takže celku dávám tu šedesátku. Nicméně to posledně uvedené kvarteto - které ovšem budete muset buď vyzobat z celého "programu" nebo najít nějak izolovaně (s čímž přeju hodně štěstí) - za vidění rozhodně, rozhodně, rozhodně stojí. ()
Směsice různorodých krátkých snímků je velmi chaotická a pro nějaké představení autora je délka snímků příliš krátká... Myslím, že jednotlivé příspěvky měly být o něco delší, aby to celé mělo nějaký smysl a dokázalo vám to utkvět v hlavě. Pár dílků mě ale přece zaujalo, a to především Satoshi Kon a Makoto Shinkai - díky krásné animaci a taky proto, že v nich je narozdíl od spousty jiných jasně vidět nějaký záměr, myšlenka, nápad... V jejich případě dokonce i kratinká délka stačila. ()
Krátkometrážní film považuji za jeden z nejtěžších formátů. Zejména za to může fakt, že prostě do tohoto času nestihnete narvat všechny detaily a všechny podkresy týkající se k příběhu. S tím pak přichází fakt, že nemusíte do dané minuty, což každý z patnácti filmečků tohoto cyklu má, všechno propracovat do takové formy, aby vše mělo svojí krásnou pointu. Chyba lávky je tedy ta, že autoři neměli dostatek prostoru pro velkou kreativitu, co se týče obsahu. Mnozí si však vyhráli s vizuálem. Víte, problém je u hodnocení takového formátu, že některé věci jsou dobré a některé ne. Taky na každým díle dělal jiný režisér, a tak se co nejobjektivněji (a také nejsubjektivněji) hodnotí co nejhůře. Vlastně to skoro nejde. A proto volím zlatý střed, jelikož něco byla katastrofa a něco bylo opravdu skvělé. ()
Jedna minuta je na odvyprávění příběhu málo. Proto nehodnotím. Z hlediska "dokončení" příběhu a pointy se s tím dokázal poprat asi nejlépe Satoshi Kon, jehož evidentně Paprikou inspirovaný příběh ani nemůže být delší (i z toho důvodu je dost smutné, že tento režisér už nic nového nevytvoří). Pak se mi líbilo shinkaiovo vyprávění o "utiskované" kočce. A to je asi vše. ■ Satoshiho Ohayo (Dobré ráno) se dá vidět zde: http://www.youtube.com/watch?v=qYUFBnAmK28&feature=related ()
Galerie (1)
// Princess Onmitsu: Hlavní postava, magická ninja princezna je dostatečně roztomilá i aktivní. Hezká grafika a animace. Zajímavě vybudované království, postavy a konfrontace s air piráty. Tempo je raketové a skutečně by to fungovalo více s delší stopáží, nejlépe celovečerák. Ale ono to vlastně funguje, i když sousto bylo veliké. (7/10) // Gyrosopter: Dílo, které by se mi určitě líbilo více, nebýt jedné "formality". A to, že CGI animace, jakkoli skvělá a atmosférická, je studená jako psí čumák. Ale i když to byl určitě účel, tak přesně v tom jiném slova smyslu. Příběh a písnička mají hodně emocí, ale s grafickou stránkou jsem tu symbiózu necítil. (6/10) // Wandaba Kiss: Roztomilé postavy, kreativní mašinka a skvělá hudba. Až ten konec možná trochu dětinský, ale dojem celkově velice pozitivní. (8/10) // From the Other Side of the Tears: Takový smutný hudební klip s příběhem, který někam vede. A výsledkem je jedno z top děl této kompilace. (8/10) // Project Mermaid: Pro mnohé (vypadá to, že) zklamání. Já osobně jsem v tom viděl tak trochu lyrickou ódu na původní dánskou verzi Malé mořské víly. Se synopsí se nevylučuje. A líbilo se mi to. (7/10) // Okkakekko: Hodně se mi v rámci japanimace líbí tento grafický styl, je velice krásný a výprava o nic méně. Děj však zahrnuje jedno odhalení a jakýsi závěr, který ani trochu nepřekvapí, takže lyriky taky ne moc. Má to jeden nápad a to je všechno. Pokud vůbec je nějaký. (5/10) // Good Morning: Fajn surrealismus, který celou dobu pokládá otázky, ale na konci do sebe všechny dílky zapadají. Osobně bych to v kůži té dívky bez kafe těžko dal. (9/10) // Supaatsu Taisa: Taková dramedy až na hranici burlesky. Hlavně kvůli závěru, těžko říct, jestli za účelem či ne. Zaujme, nebojí se ukázat proud krve, ale rychle vyšumí. (6/10) // A Gathering of Cats: A máme tu vrchol celé kompilace. Makoto Shinkai je skvělý talent. I přes velmi omezující premisu nacpat příběh do 1 min vytvořil příběh, který je perfektně vyprávěný a vygradovaný. A výborně pobaví. Multižánrová lahůdka. Proč dosud nerealizoval celovečerák, jakkoli by dopadl? (10/10) // Invasion from Space - Hiroshi's Case: Ze začátku jsem si skoro myslel, že sleduju Beavise a Prdelohlava kvůli grafické stránce. Filmeček stojí na jednom frku, který rozhodně není úplně předvídatelný, ale pobaví hodně. (8/10) // Yururu ~Nichijou Hen~: Kraťas z pohledu animátora, vyobrazující jeho děj v práci i vlastní dílo, přestože tvář neuvidíme. Chytlavá hudba, dobře absurdní konec, kterému sloní troubení dává třešničku na dort. (7/10) // Project Omega: Well, that escalated quicky! Takto by se dala popsat zápletka. Výprava na 100%. Vím, že u filmů není zdaleka pravidlo mít uzavřený děj, ale ani stará filmová a animátorská cvičení tolik nezvedla prostředníček jako tady. Nebo tu technicky vzato může být uzavřený děj? Nicméně jakmile skončí přesně při samém vyvrcholení, nezklame to, ale naštve a to je horší. (6/10) // Blaze Man: Nevylučuji, že na papíře ten film vypadal mnohem lépe. Embryo na začátku představí vrchol celého snímku. Po dvou či třech zhlédnutích už zaregistrujete ten děj. Epilepticky rychle se střídající trojrozměrně animované scény nemohou kvůli cílové stopáži 1 min překvapit, ale když v těch okolních světlech je sotva něco vidět (a je mi jedno, co symbolizují), nebude špatně jen odvyprávění scénáře. V tom případě není co sledovat a neubráníte se dojmu, že to opravdu šlo udělat lépe i za cenu menší nabubřelosti. (3/10) // Attack of Higashimachi 2nd Borough: Takové popichování amerických béčkových děl žánru sci-fi zejména padesátých let. Či ukázka, jak by se s tím vypořádala japonská filmová studia, která hodně dlouho byla (paradoxně) technicky pozadu v tomto oboru? Přijde mi, že to není jejich obvyklý žánr, spíš se ve vrcholné popkultuře zaměřovali na různá kaiju monstra, proto je ten vtip na místě. A taky, proč se v překladači těch emzáků mihla angličtina. (8/10) // Sancha: Ten art mi přišel jako z amerických komiksů 60s a okolních dekád, či jakási japonská derivace či simplicita. Pointu víte rychle. (5/10) ///// = 68,67% () (méně) (více)