When You're Strange
The Doors - When You're Strange
When You're Strange
Režie:
Tom DiCilloHrají:
Johnny Depp, John Densmore (a.z.), Robby Krieger (a.z.), Ray Manzarek (a.z.), Jim Morrison (a.z.), Adolf Hitler (a.z.), Janis Joplin (a.z.) (více)Obsahy(2)
Americký rockový dokumentární film s komentářem Johnnyho Deppa.
Proslulý nezávislý scenárista a režisér Tom DiCillo (nar. 1953) využil v dokumentu o slavné rockové skupině The Doors: When You're Strange pouze pečlivě nashromážděné filmové a fotografické archivní materiály. Vyhnul se tak vzpomínkám pamětníků a na pozadí politické a společenské situace na přelomu šedesátých a sedmdesátých let vytvořil nepřikrášlený portrét skupiny The Doors a především jejího zpěváka Jima Morrisona (1944–1971). Ten se svým krátkým bouřlivým životem nejvíc zasloužil o rozporuplnou pověst skupiny. Sebestředný Morrison (který původně studoval film!) se stylizoval do role pohledného a vyzývavého mladíka, ovšem drogy, alkohol a řada excesů při vystoupeních i mimo ně ukončila předčasně jeho život a tím i kariéru The Doors. Jejich hudba však žije dodnes a je nedílnou součástí doby, jak dokazuje např. Coppolova Apokalypsa, využívající působivým způsobem jejich skladbu The End. Dokument nás seznamuje se stěžejními událostmi i koncertními vystoupeními skupiny a je doprovázen důkladným komentářem v podání Johnnyho Deppa. Vznik, tvorba i rozpad skupiny jsou rovněž zobrazeny ve známém snímku Olivera Stonea The Doors (1991), v němž úlohu Morrisona přesvědčivě ztvárnil Val Kilmer.
(Česká televize)
Videa (1)
Recenze (165)
The Doors patří a vždy bude patřit mezi mé nejoblíbenější kapely. Každý člen skupiny byl něčím unikátní - zpěvák neuměl příliš zpívat a sám se považoval spíše za básníka; kytarista začínal na elektrickou kytaru, do té doby hrál jen flamenco na španělku; klávesista chtěl vykompenzovat absenci bassové kytary tím, že hrál současně na dvoje klávesy - na jedny hrál basovou linku a na druhé hrál melodii písně a bubeník přešel k The Doors z jazzové kapely. Všichni tito mimořádní hudebníci vytvořili tak zajímavou směsici, kterou už těžko někdo překoná. Vždyť za 54 měsíců kariéry zvládli mnohem víc, než se většině podaří za celý život. Teď ovšem k dokumentu. Hodila by se nějaká kritika, ale žádná mě nenapadá, myslím, že i sám Jim by to chtěl takhle. Doporučuji každému, koho uchvátila byť jedna písnička, protože zde jde opravdu o hodně zajímavý příběh. Kam se se*ou Beatles a Stouni. Nechci srovnávat, ale dokument se mi možná líbí ještě více než film. ()
Těžko přicházet u Doorsů s něčím novím. Přesto Tom DiCillo přišel s velkou řadou archivního materiálu, podchytil ty nejpodstatnější fragmenty kariéry Doors a Morrisona jako osobnosti a sehnal Johnny Deppa, jehož komentář k téhle skupině sedí více než dobře. Za mě spokojené čtyři hvězdy, možná že ta čtvrtá je však kvůli Doorsům samotným... ()
Připoutejte se, prosím... k valící se nirváně, zabořené v edenu i infernu umělecké neposlušnosti. Zkrocen nevyzpytatelností. V kůži rebelské. Zachycen ve dveřích srdcem uctívačů mikrofonu rockerského. „Dveřník“ J. Depp otevírá tím správným klíčem fatalistický flám nedočkavého tažení extáze výpadů „nebeské zkaženosti.“ V temnotách slávy, ve službách pravidel svobodo(s)myslnosti. The Doors kolem dokola. The Doors – ikonicky náchylné, vzpurně žádané, světským kontraktem hýřivé, bohémským playlistem opojené. Bytostný rauš doorsmánie, divoký zlatý hřeb chráněnce kultu rozeklané virtuozity, excentrického dobývání pod pódiem. Pohled přes práh zběsilých démonů. Beatnický prapor stoupá vzhůru, platonická dekadence vzdoruje. Honorář zhynul. Mikrofon byť osiřel, neumlkl. Prokletý básník kvílení 20. století Jim Morrison, provazochodec psychedelických rituálů, balancující na okraji fenoménu génia a potenciálního vyděděnce konformní absurdity, kalných incidentů přitažlivosti, za dveřmi lokálu cizoložného vnímání. When you´re strange, but not lost. Immortal Jim Morrison. Infinity of The Doors. ()
PRO NĚKOHO BYL JIM BÁSNÍKEM S DUŠÍ UVĚZNĚNOU MEZI NEBEM A PEKLEM. PRO JINÉ BYL JEN DALŠÍ ROCKOVOU HVĚZDOU? KTERÁ SPADLA A SHOŘELA. Záleží na každém, co si vybere, předložená fakta jsou autentická a místy hodně depresivní. Jde o velmi povedený životopisný dokument o Jimovi a jeho vnitřních démonech ! Spoustu hitů mně zní v hlavě stále. Chtěla bych si jednou přečíst jeho básně. Zkrátka pro mnohé byl Jim coooooool a bastaaaa :-) ()
Jak už zde mnozí napsali, tak i já se přikládním k názoru, že tenhle dokument nenabízí nic nového... Ale? Čemu to hergot vadí? :o) Tohle je náhodou skvělej hudební dokument, kterej ukaze dráhu jedné z nejprůlomovějších "rockových" kapel. Dřív mi hudba této sebranky říkala zhola nic, ale teď už si z vesela notuju s celou kapelou, no abych nepřeháněl, tak se mi od nich líbí cca 10 songů, zbytek není až tak dle mého gusta. Ale Doors beru jako průlomovou kapelu bez který by rock n´ roll nebyl rock n´rollem. Pokud se někdo zajímá o tuto partičku, která si velice ráda a velice často libovala v jemňoulince omamných látkách :o), tak se rači mrkněte na celovečerák Doors, který je mnohem víc narvaný písněmi, který tam sou celý a ne jako tady jen v krátkých úryvcích. Navíc je to natočeno s mnohem větším citem pro umění a né jako tento obyčejný dokument o neobyčejný kapele... ()
Galerie (21)
Photo © Studiocanal
Reklama