When You're Strange
The Doors - When You're Strange
When You're Strange
Režie:
Tom DiCilloHrají:
Johnny Depp, John Densmore (a.z.), Robby Krieger (a.z.), Ray Manzarek (a.z.), Jim Morrison (a.z.), Adolf Hitler (a.z.), Janis Joplin (a.z.) (více)Obsahy(2)
Americký rockový dokumentární film s komentářem Johnnyho Deppa.
Proslulý nezávislý scenárista a režisér Tom DiCillo (nar. 1953) využil v dokumentu o slavné rockové skupině The Doors: When You're Strange pouze pečlivě nashromážděné filmové a fotografické archivní materiály. Vyhnul se tak vzpomínkám pamětníků a na pozadí politické a společenské situace na přelomu šedesátých a sedmdesátých let vytvořil nepřikrášlený portrét skupiny The Doors a především jejího zpěváka Jima Morrisona (1944–1971). Ten se svým krátkým bouřlivým životem nejvíc zasloužil o rozporuplnou pověst skupiny. Sebestředný Morrison (který původně studoval film!) se stylizoval do role pohledného a vyzývavého mladíka, ovšem drogy, alkohol a řada excesů při vystoupeních i mimo ně ukončila předčasně jeho život a tím i kariéru The Doors. Jejich hudba však žije dodnes a je nedílnou součástí doby, jak dokazuje např. Coppolova Apokalypsa, využívající působivým způsobem jejich skladbu The End. Dokument nás seznamuje se stěžejními událostmi i koncertními vystoupeními skupiny a je doprovázen důkladným komentářem v podání Johnnyho Deppa. Vznik, tvorba i rozpad skupiny jsou rovněž zobrazeny ve známém snímku Olivera Stonea The Doors (1991), v němž úlohu Morrisona přesvědčivě ztvárnil Val Kilmer.
(Česká televize)
Videa (1)
Recenze (165)
Jsou věci známé a věci neznámé a mezi nimi jsou dveře. Tento Morrisonův výrok převedl DiCillo do svého dokumentu o králích acid rocku naprosto dokonale. Zpočátku hudba bez kompromisů dělána srdcem a pak už jen závislosti, co vás těmi dveřmi nepustí zpět.. No jo, Jimmy, we´d rather cry, you´d rather fly… ()
Pokud skupinu milujete, asi budete vrnět blahem, ale v konečném důsledku je tohle jen všechno, co se dá najít na internetu a nic moc navíc, jen je to dáno do jedné koláže, kde je odvyprávěn ani ne tak příběh The Doors jako příběh Jima Morrisona. Skvělý zpěvák, skvělá skupina, zajímavé osudy, ale tohle je prostě jen takový nijaký tribut. ()
A zase ten Freud... Kde jinde se lze stát přes noc hvězdou, vystoupat vzhůru a padat dolů rychlostí volného pádu, být milován a nenáviděn během okamžiku, mít štěstí a smůlu životního významu, zažívat blaho a bahno slávy, než v Zemi neomezených možností! Jinde by byl Jim možná nicka a sestava Doors by patrně ani nespatřila světlo světa. Tak to má asi být, tak se tvoří dějiny, legendy, nesmrtelnost. Co na tom, že stojí na vratkých základech předem z(a)traceného osudu dalšího z frustrovaných malých chlapečků, co jen toužili po lásce a uznání. TEN jeden z mála dostal malinkou, krátkou, přesto úžasnou šanci... ()
Upřímně řečeno nejsem fanouškem The Doors a proto pro mě byla většina informací nová. Ovšem respekt Manzarkovi, hrát současně basovou a melodickou linku na klávesy, to už vážně musíte něco málo umět. O vypravěčském umění pana Deppa radši pomlčím. EDIT: Jo a ještě jsem si vzpoměl - mladej Jim s tim sestřihem nakrátko mi strašně připoměl Charlese Thompsona IV (aka Francis Black) v mládí. ()
Nabízí se srovnání s téměř dvacet let starým filmem The Doors od Olivera Stonea. Tady ale nejde o herce, kteří hrají film. Jim Morrison tu skutečně stojí před kamerou a je pod parou. Skutečně nadává. Densmore skutečně odchází z nahrávání alba a stěžuje si na vyčerpání. Na chvíli si přijdete jako členové The Doors. ()
Galerie (21)
Photo © Studiocanal
Reklama