poster

Brendan a tajemství Kellsu

  • Belgie

    Secret of Kells, The

  • Francie

    Brendan et le secret de Kells

    (Francie)
  • anglický

    Brendan and the Secret of Kells

    (festivalový název)

Animovaný / Dobrodružný / Fantasy / Rodinný

Belgie / Irsko / Francie, 2009, 75 min

Hudba:

Bruno Coulais

Producenti:

Didier Brunner
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Maemi
    *****

    Kniha z Kellsu má být dokonale ilustrovaná kniha, která každého omráčí svou krásou a právě takový je pro mě celý film The Secret of Kells. Viděla jsem spoustu krásných animovaných filmů, ale tento je naprosto jiný, naprosto výjimečný, je to kouzelná poezie, která si vzala celou mou duši, jež zatoužila zmizet ve všech těch nádherných divech, stvořených tvůrci filmu. Animace je zde o něco důležitější než příběh, ačkoli i ten je zajímavý a nenudí. Keltská kultura mě z nějakého důvodu vždy fascinovala, takže jsem velmi ráda, že jsem ji mohla vidět ztvárněnou ve filmu, kde se jim to povedlo velmi hezky. Celý film doprovází svěží vtip, jenž z něj dělá milý zážitek. Jsem si skoro jista, že The Secret of Kells uchvátí všechny, kteří mají rádi animované filmy, nebojí se netradičního zpracování a surrealismus jim není cizí.(15.5.2011)

  • Skejpr
    *****

    Právě jsem viděl film, u kterého jsem nedýchal...(16.2.2011)

  • Slarque
    *****

    Film do detailu promyšlený, a přitom hravý. Osobitá animace, příběh z irské mytologie a výborná (irská) hudba Bruna Coulaise jsou základními pilíři tohoto nádherného filmu.(22.12.2015)

  • PinokKio
    *****

    Nádherně a netradičně animovaná fantasy podívaná (nejen pro prcky) se zvídavým dětským hrdinou, kterého pohání touha po poznání a dobrodružství. Soundtrack Bruno Coulaise je dalším plusem filmu a lahůdkou pro uši.(3.7.2012)

  • Adam Bernau
    ****

    Nakonec dávám jen čtyři, protože tento skvělý film sám sebe trestuhodně oslabuje, např. hned úvodní přetaženou scénou komického nahánění husy nebo povrchní zarputilostí strýcova ochranného zákazu vycházení a vůbec oblíbenou lacinou komformnní konstalací rolí jednotlivých postav a jejich činností (např. pojetí místních iluminátorů jako dobráckých komických šmoulů). Především se ale film tolik zhlíží v sebeurčení motivy keltské výtvarné kultury a z něj čerpající skvělé iroskotské tradice knižní iluminace, že zcela pouští ze zřetele, čemu toto umění sloužilo. "Kniha" je neustále skloňována takřka jako zdroj vší moudrosti a spásy, její ilustrace (a "nejdůležitější stránka") jako posvátné veledílo, ale vůbec nevíme, proč. O co v této knize jde, je zcela mimo veškerý zřetel, přestože po celý film téměř neopustíme zdi křesťanského kláštera, v němž byla pravděpodovně dokončena (jde o proslulou "Book of Kells", evangeliář někdy z konce 8. stol., nejskvělejší památku iroskotské iluminátorské školy). V klášteře si vzájemně konkurují dvě priority: obrana před vnějším nebezpečím a práce na výzdobě knih. Ale proč vlastně ten klášter existuje, co je bytostným určením křesťanského kláštera, netušíme. Ale ani nám není dáno nahlédnout do tvůrčího procesu a smyslu práce iluminátorů, přestože je celý film právě o tom. Nicméně: Šťastnou náhodou jsem krátce před zhlédnutím tohoto filmu četl knihu Antonína Nováka Vědomí středověku, díky čemuž jsem mohl vidět, že tento film je celý vytvořen z keltských výtvarných motivů - jsou všude (především v lese), celý svět se z nich v tomto filmu skládá. Tyto motivy měly přes svou abstraktnost svou konkrétní symboliku už ve svém původním pohanském prostředí, odkud byla s obdivuhodnou přirozeností a příhodností přenesena do výtvarné kultury křesťanské. Přitom není od věci si uvědomit, že tato výtvarná kultura byla po kontinentě rozšířena v souvislosti s činností iro-skotských misionářů, která v raném středověku možná pro Evropu zachránila katolické pravověří. (Tento motiv se zdá být půvabně naznačen v závěru filmu, nakonec však opět vidíme, že Brendan pouze roky bloumal s "Knihou" po světě). Jako filmová pocta Knize kellské je tento film výborný, výtvarně skvěle jsou také pojati mimo jiné Vikingové a zvláště zkáza kláštera. Klíčovou (a nejpůsobivější) scénou je zajisté Brendanův zápas s Kromem - podsvětní obludou, od které musí získat "oko svatého Kolumby", tedy schopnost tvůrčího vhledu. Krom je pojat jako bájný Leviathan, pranetvor ztělesňující počáteční chaos - jeho nekonečný sebelabyrint (připomínající také jisté keltské výtvarné motivy) Brendan nakonec spoutává křídou načrtnutými liniemi - dává formu neohraničené tvůrčí potenci, zakládá řád. Zápas se odehrává pod vodou, v podzemní jeskynní tůni - tedy v psychické hlubině nevědomí. Náboženství, mýtus, řád přirozenosti, psychoanalýza, tvůrčí génius - to vše je v této krátké scéně přítomno. Pojímána přísně dějově, vyzněla by velmi nesmyslně - tato scéna musí být vykládána, právě jako jsou vykládány mýty nebo sny. S pozdějším, rovněž irsko-mýtickým Moorovým filmem Píseň moře má tento společné to, že jde o příběh osiřelého chlapce, který musí cosi zásadního překonat, což se děje v alianci s dívkou, jejíž vlastí je zásvětno a bez níž by to nedokázal. V obou filmech se potýká s ochranitelským, dobrým, ale (vážnými starostmi či bezbřehým zármutkem) poznamenaným a nechápajícím otcem (resp. strýcem), v obou je silný protiklad bezpečného domovského ostrova (maják, resp. klášter) a nepřátelského (možná jen údajně nepřátelského) vnějšího světa. Bohužel, ačkoli je Brendan a tajemství Kellsu skvělejším (více se skvícím) filmem než Píseň moře, na rozdíl od ní nelze o tomto filmu říci, že by v něm nebylo nic zbytečného, nic samoúčelného, nic nedotaženého.(6.6.2015)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace