Barmský videožurnál

Slovo „chtíč“, které užil Malarkey, mi zní spíše negativně a hanlivě. Užil bych spíše slovo TOUHA. Ano, barmští obyvatelé, mniši touží dostát změny. Ovšem jedná se o změnu, která se může jevit jako nesmyslná. Svoboda projevu, názoru, shromažďování atd. náleží člověku, protože on ji má od doby, kdy byla uzavřena „společenská smlouva“. Pravda je: žádný člověk, který se jakživ narodil nic, jako smlouvu nepodepsal. Nicméně, se má člověk rodit s tím, že žití pospolu, je tou nejlepší cestou k prospěchu jedince a že mu náleží jistá práva. Každý je má zakoušet bez boje. Bojuje-li totiž člověk o to, co mu náleží od přirozenosti, je zdržován od vývoje a jeho součástí. Dost výstižně, energicky, bojovně – až mi vyrašila husí kůže, bylo řečeno: „dokázali jsme spolupracovat“(25:52). Ano, jak píše brit84, může být snímek brán jako ukázka ztráty snu. Myslím si, že stejně tak snímek může ukazovat, že se toho snu barmští obyvatelé nevzdávají. Mají jej. Jdou si za ním, seč jim strach svazuje nohy a ruce, ale jednoho dne jej uskuteční; já tomu věřím! (06.12.2012)

Dokument, který vznikl za velmi specifických okolností - vlastně jediný měsíc, kdy protagonista není v zemi a stane se největší událost posledních bezmála dvaceti let. Dokument nám potom neposkytuje pouze syrové svědectví z videodeníků, ale naprosto strhujícím vyprávěním nám dává ochutnat strachu, který v Barmě panuje. Počáteční nadšení z víceméně spontánních demonstrací během několika dní střídá panika v ulicích a nevyhnutelné ticho obyvatelstva po násilných represích. Stejně rychle, jako se euforie z možné vyhlídky na demokracii dostavuje, také vybublá. V odevzdaném hlase Joshe je slyšet zoufalství - jeho vůle pokračovat v ilegálním točení ulic zní spíše jako povinnost, než nadějná úloha situaci změnit. Takže krom pouhých faktů dokument vyvolává emoce potřebné k pochopení situace v zemi. Tedy více než jen dokument! (04.06.2011)

Strhující "Found footage" dokument o hrstce odvážných kameramanů, kteří s nasazením vlastního života natáčeli represálie v totalitní Barmě. Pokud neznáte barmské dějiny, nezoufejte. v dokumentu je ve zkratce na začátku vše vysvětleno a díky formě, kterou je to celé natočeno, vás to ihned vtáhne přímo do ulic této 100% vlhkostí nasycené zemičky...o to víc mě pak zasáhlo to, jak se z postupně sílící euforie a naděje, že 100 000 protestující davy lidí a buddhistických mnichů dokážou svrhnout diktátorský režim, atmosféra postupně měnila v totální beznaděj a strach, když vladní jednotky začnou pálit ostrejma. Tohle bohužel není hollywood a film končí špatně, což mu jenom přidává. Tvůrci se nebojí ani rýpnout do vlastních řád, a to především když posloucháte jejich telefonáty (ano, revoluce potřebuje první mrtvé a ví to i novináři a ideálně kdyby to byl mnich a nejlíp reportér z cizí země). Nicméně intenzivní revolucionářská atmosféra z toho sálá takovým způsobem, že by jste okamžitě sbalili svojí domácí kameru a vydali se podkopávat silné nohy vojenských režimů. (04.08.2013)

Ľudia sa vo všeobecnosti správajú ako pomaly varené žaby. Dlho sú spokojní, čičíkaní falošným pocitom bezpečia a keď sa spamätajú, je už neskoro. Všetky diktátorské krajiny, v ktorých mocipáni dokázali prekročiť bod, za ktorým už niet návratu, dopriali ľuďom dlhodobú diktatúru a teror. A je úplne jedno, či to boli Castrovci na Kube, Pol Potovci v Kambodži, Kimovci v Kórei alebo báťuška Stalin s nasledovníkmi v Rusku. Aj recept bol vždy rovnaký. Vodcov pozabíjať, ostatných zastrašiť a po vytvorení atmosféry, v ktorej sa boja aj príbuzní navzájom to majú vyhraté. Nejaké pochody, upálenia alebo krik novinárov na tom nič nezmenia. Ani spoliehanie sa na zahraničnú pomoc a solidaritu. Osobitne, keď v krajine nielenže nie sú zásoby ropy, ale ešte aj cena pohonných hmôt zo dňa na deň stúpne na dvojnásobok. (12.09.2018)

hm, tak myslim že do barmy na prázdniny nepojedu,,,příliš mnoho kulek na můj vkus..popravdě, do včerejška sem o barmě věděl akorát to, že je tam poměrně dost kvalitních barmanů..no nic, do politiky já se zásadně nemíchám, to všichni víme, takže vám budu klucí za těch dalších 19 let aspoň držet palce,,tentokrát bych ale zkusil začít tímhle: krok 1 - větší organizovanost; krok 2 - zničení všech tlampačů; krok 3 - dostat armadu na svoji stranu; a krok 4...pořídit si už doprdele pořádnej kvér..tady to totiž budha poněkud nedomyslel..vona demonstrace je príma věc, ale cedulí nikoho nezastřelíš (14.07.2011)