Drama žárlivosti

Skvelý Marcello Mastroianni tentokrát nie v úlohe svetáka, ale obyčajného robotníka, ktorý sa zamiluje do krásnej Adelaide a prežije s ňou krásny románik. Ten však končí tragicky, pretože Adelaide sa zamiluje aj do iného muža a nedokáže sa rozhodnúť, ktorého miluje viac. S typicky talianskym humorom sa tu parodujú vzťahy aj politika lebo obaja muži sú komunisti. 75% (19.10.2023)

Dráma žiarlivosti a jej podrobná história. Dvaja muži a jedna žena vo víre zničujúcej lásky a žiarlivosti je vyrozprávaná retrospektívnym spôsobom, dosť atraktívnym, aby udržal diváka v pozornosti. Možno by to chcelo trochu prestrihať, aby sa zvýšila údernosť snímky. Melancholická hudba je úžasná a herecké výkony na úrovni. Potešila aj nefalšovaná kritika sociálneho stavu vo vtedajšom Taliansku s tonami odpadkov, medzi ktorými sa príbeh sčasti odohrával. (08.04.2018)

Jedna z těch lepších italských tragikomedií, i po letech mi to přišlo docela příjemné a milé. Sotva ale víc. Snad jen ještě nostalgické vzpomínky na MM a MV. Pozn. 1: Oreste je proletář a nádeník, to se dnes sice často chápe jako synonymum. Oreste to ovšem tak nechápe a definuje proletáře trochu sice nezvykle, ale dost trefně. Neodvozuje toto slovo od potomků (prólés), jejich produkce byla jedinou prací nemajetných Římanů, ale od ženy, chápané jako manželka. Pro něj jediný majetek, kterého se také nehodlá nikdy vzdát. Pak už by neměl nic, jak se filmu i stalo. Jsou ovšem i jiné definice, třeba Ottův slovník naučný, který definuje proletáře jako: "...člověka práci nevalně vyhledávajícího...", ale to bychom se dostali moc daleko. Pozn. 2: Je to tak, mnohé dívky "se na nás (rády) koukají přes telecí kost". (20.10.2018)

Formálne celkom inovatívne napísaná a zrežírovaná dráma jednej, vlastne dvoch, troch až štyroch príbehov lásky. V centre pozornosti je ale jeden milostný trojuholník, pred ktorým tu bol ešte jeden milostný trojuholník a potom pribudol ďalší milostný trojuholník. Proste Taliáni a ich prežívanie lásky, teda aspoň podľa fantázie tamojších tvorcov. Ale bez vetra sa ani lístok na strome nepohne. Giancarla Gianniniho ako mladé ucho ani nespoznáte a Monica Vitti mi tu neustále pripomínala Barbru Streisand. Celkom fajn bláznivá komediálna dráma, ktorá má to šťastie, že nie je prerozprávaná chronologicky a je rámcovaná súdnym procesom, ktorého priebeh iba počujeme. Humor vyplýva najmä z faktu, že postavy prežívajú všetko nesmierne vážne a my sa tak na ich osudoch škodoradostne smejeme. (25.10.2018)

Tragikomický příběh jako by byl učebnicí lásky, milování, žárlivosti a především horkokrevnosti Italů. Názorně můžeme vidět, jak to v jižní Evropě dopadne, když dva muži milují jednu ženu. Je mnoho mužů, kteří propadnou ženě, která je nakonec zničí. Ženy to umí a chlapi si mnohdy neumí pomoct, i když pomalu a jistě míří do záhuby. Druhá polovina je jasně lepší. To je ta část, kdy se všichni tři doslova zcvokli. Adelaida jezdí často do nemocnice, že se tomu ani nikdo nediví, psychiatr by sám potřeboval psychiatra a sem tam se objeví nějaká humorná hláška nebo scénka. Celý film je pojat jako vizualizace soudního procesu, takže herci často mluví k divákům. To je neobvyklá metoda. Přesto se film nelíbil natolik, abych šel výš. (02.02.2022)