Una giornata particolare
Zvláštny deň
A Special Day
Režie:
Ettore ScolaKamera:
Pasqualino De SantisHudba:
Armando TrovajoliHrají:
Sophia Loren, Marcello Mastroianni, John Vernon, Françoise Berd, Alessandra Mussolini, Adolf Hitler (a.z.), King Victor Emmanuel III (a.z.) (více)Obsahy(1)
Květen 1938, v ulicích se chystají mohutné oslavy fašismu a vylidněný činžovní dům se stává svědkem neobvyklého milostného vztahu. Za úsvitu jednoho květnového rána roku 1938 musí Antoinetta (Sophia Lorenová) postupně vzbudit a vypravit všech svých šest dětí i s manželem do obřího slavnostního průvodu. V malém římském bytě propuká obvyklá ranní strkanice, ve které si matka sotva stíhá sepnout vlasy a zavázat zástěru. Nakonec ale celá rodina odchází včas a spolu s nimi vyráží do ulic i celý činžák. Chvíli ticha si strhaná Antoinetta ovšem užívá jen krátce. Dobře ví, že se od ní očekává poklidit celou domácnost dřív, než se manžel vrátí. Začíná každodenní koloběh uklízení, vytírání, praní a vaření, ze kterého ji náhle vytrhne seznámení s Gabrielem (Marcello Mastroianni), jejím šarmantním sousedem. Přestože život nevzdělané ženy v domácnosti nemůže být vzdálenější světu svobodného mládence a známého rozhlasového hlasatele, mezi oběma lidmi rychle vzniká pouto, které zcela promění jejich dosavadní pohled na život... Snímek Ettore Scoly z roku 1977 vychází ze skutečné návštěvy Hitlera v Římě, zcela záměrně se ovšem vyhýbá bujarým oslavám v ulicích a zaměřuje se na zdánlivě nepodstatné dění ve ztichlém činžovním domě. Během jediného dne tak režisér postupně rozkrývá tichou odevzdanost manželky fašistického funkcionáře i smutné vyhlídky režimem pronásledovaného intelektuála. Film o náhodném setkání dvou lidí, kteří stojí doslova i symbolicky stranou zájmu fašistické strany, získal ve své době nominaci na Zlatou palmu v Cannes i na Oscarech za nejlepší zahraniční film a za hlavní mužskou roli. Cenu si však tvůrci nakonec odnesli jen ze Zlatých glóbů. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (80)
Ač film využívá základních pravidel klasického melodramatu, je hustě protkán nitkami reality. Ukazuje na jednom činžáku všechno to fašistické davové šílenství a fanatické zbožňování duceho a Hitlera. Jestliže závěrečná proměna Antoinetty je až moc scénaristicky chtěná a neodůvodněná, nemůže už vymazat z paměti vynikající začátek (budíček ve fašistické rodině a odchod na přehlídku), taneční scénu či mletí kávy. ()
ocenenia : Oscar 1978 - Nominácia na najlepší cudzojazyčný film ◘◘◘◘ MFF Cannes 1977 - Nominácia na 1. cenu ◘◘◘◘ V samote a intímnosti možno odhaliť skutočnú tvár každej totality. Stačí jeden dom, dvaja osamotení ľudia schopní úprimnosti, a patetická heroická vízia fašizmu (predstavovaná hlasom z rádia, ktoré znie skoro počas celého filmu) padá ako domček z kariet, neschopná odolávať fragmentácii ľudských osudov z más na človeka-jednotlivca......Krásna kamera, výborní herci ()
Dvě ztracené a osamělé duše, které k sobě najdou cestu v jeden zvláštní den za oslav bratrství nacistického Německa a fašistické Itálie. Opravdu velmi lidské dílo plné těch nejrůznějších emocí podpořené skvělými hereckými výkony a spoustou zajímavých myšlenek. Bohužel, každý den musí jednou skončit, v tomto případě za zvuků dokonale pasující klavírní hudby…snímek mě zasáhl přímo a drtivě, proto i přes drobné nedostatky (ze začátku filmu) hodnotím slabším, ale plným počtem. ()
Zvláštny deň ma nedostal ani tak svojim príbehom, ten je vo svojej podstate hrozne jednoduchý a priamočiary, ako skôr svojim dokumentárnym prístupom k téme a veľkolepým hereckým divadlom ústrednej dvojice. Na minimálnom priestore odviedli kus poctivej práce, za čo si zaslúžia obdiv. A to nehovorím o duševnom pokrme - ich dialógy boli par excellance, myšlienkovo podnetné a dumavé. Navyše koniec, aj keď ho divák už dlho tušil, priniesol so sebou poriadny náklad emócií. Na hranici 4-5 hviezd. 89/100 ()
Některé filmy zrají jako víno (alespoň o vínu se to říká), jiné se obrušují, ztrácejí svoji emotivnost, napětí povoluje jako u starých kšand. Zvláštní den, nebyl ani tak particolare, nebo speciale, spíš singolare (jedinečný), ammirabile (podivuhodný) nebo dokonce commemorabile (pamětihodný). Náhodné setkání dvou zdánlivě sociálních nepřátel, které se protáhlo přes celé oslavy Hitlerovy návštěvy v Římě, se vyčeřilo z roztoku vzájemmného nepochopení (on je nepřítel národa, ona je šťastná žena v domácnosti) ve vřelé sympatie muže i ženy. Pokud se Gabriel vymezuje negativně (Nel tuo album é scritto: ''L'uomo deve essere marito, padre e soIdato... Io non sono marito ni padre ni soldato" - Do alba sis napsala, že muž musí být manželem, otcem a vojákem. Já /ale/ nejsem manžel, otec, ani voják), říká tím, co všechno pro ni může být (milenec, partner, ochránce). Pozn.: Tím dnem byl opravdu 8.5.1938? Moc mi to neštymuje. Nejspíš to bylo "al fatidico 6 maggio del 1938" - osudového 6. května. ()
Galerie (29)
Zajímavosti (9)
- První a jediná filmová zkušenost italského herce Vittoria Guerrieriho (Umberto Taberi), který prozradil, že se s Marcellem Mastroiannim (Gabriele) na place nikdy nesetkal, protože své scény natáčel sám. (Fediak22)
- Postava Gabriela, kterou ztvárnil Marcello Mastroianni, je částečně založena na Nunziovi Filogamovi, italském rozhlasovém hlasateli a moderátorovi. Ve 30. letech 20. století byl Filogamo fašistickým režimem pronásledován pro svou homosexualitu, ale u Italů byl natolik oblíbený, že ho vláda nemohla vyhodit ani deportovat. Místo toho musel Filogamo nosit lékařský průkaz, že není homosexuál (jak se o tom Gabriele zmiňuje ve filmu). (Fediak22)
- Píseň, která zní v pozadí po většinu druhé části filmu, je „Horst Wessel Lied“, což v překladu znamená „Píseň Horsta Wessela“. Jednalo se o oficiální hymnu nacistické strany v letech 1930–1945. V roce 1933 se tato píseň stala druhou hymnou Německa. Od konce druhé světové války je píseň v Německu i Rakousku zakázána. (Fediak22)
Reklama