Pod vlivem lásky

Wow! Omlouvám se za tohle extrémně imbecilní citoslovce, ale odpovídající český ekvivalent mě nenapadá. Po prvním zhlédnutí tohohle kousku byla před lety definitivně zpečetěna moje fascinace vyšinutou japonskou popkulturou, která má už navždy mou nehynoucí lásku a obdiv. Myslím, že od mé srdcovky True Romance, jsem neviděl úžasnější a ujetější love story, než je tenhle japonský skvost. A od mé další srdcovky Life of Brian, jsem neviděl vytříbenější satiru na křesťanství, respektive na sektářství. Ale teď trochu zjednodušuju, Ai no mukidaši je film ještě mnohem pestřejší a mnohovrstevnatější... Navíc Hikari Micušima je vrcholně sladká a fantastická, sladký jako cumel je i Takahiro Nišidžima, hudba je krásná (nejen ten "náš" Beethoven a Ravel, ale i "jejich" Yura yura teikoku)... Nemá cenu to tu nějak víc rozpitvávat - nenechte se odradit dlouhou stopáží, kdo má uši k slyšení, slyš, kdo má oči k vidění, hleď... a "Ježíši, odpusť těm kreténům". Amen. (15.04.2014)

Krásný romantický film, který by se měl u nás promítat v kinech namísto všech těch teenage hovadin, ať se z toho třeba distributoři i diváci s prominutím poserou. Další vynikající a tentokrát opravdu masivní nálož z asijského kontinentu. Závěr mohl být ještě více dotažený, stejně tak zvuková stránka filmu, ale i tak nemůžu dát méně než za pět. Nenechte se zaskočit tou závratnou stopáží, snímek uteče jako voda, není zde hluchého místa. (27.04.2010)

Náboženstvo, viera, posadnutosť, túžba niekoho vlastniť. Toto je malá vzorka z tém, ktoré film rieši a nebyť Sona, aby tam nezamiešal aj ľudské úchylky a aj nejaké tie milé perverznosti.  Film má krutú stopáž, ale mne to osobne vobec neprekážalo, práve naopak, ešte by som nejaké minúty navyše uvítal.  Veľa filmov, ktoré sa opierajú o náboženstvo či vieru sa berú príliš vážne a aj keď je aj tu sekta, ktorá rozvracia rodiny, tak je to brané s takým nadhľadom,  bez nejakých trápnych moralizovaní. Do tých 237 minút tento talentovaný režisér  vtlačil toho toľko, že niekto by z toho spravil tri filmy, ale jemu stačilo na rozvinutie viacerých príbehov necelé štyria hodiny a ukočíroval  to ukážkovo. Nie je to chaotické a to vedľa seba sa rozvíjali príbehy o láske, perverznostiach, viere a nezabudlo sa ani na gore efektnosť či manipuláciu s ľuďmi a ich vedomím. Veľmi úsmevné bolo, keď prišiel majster vo fotení, to mi trocha prišlo, ako keby film parodoval snímky ako karate Kid a iné. Ale aj to bolo také slušne spracované a veselé. Od začiatku som vedel, aké hodnotenie filmu dám a finálny kill Bill odstrel to len potvrdil. (11.10.2023)

"I úchyl má svoji perverzní čest." aneb 4 hodiny filmu točeného evidentně pod hlesem: šílenci a úchylové všeho světa, spojte se! Musím uznat, že Šion Sono to má natočeno opět výdatně, enormně dlouhou stopáž dokáže naplnit tak, aby se stále něco dělo, propojit funkčně více zápletek a motivů... Přestože tu Sono často využívá postupy, prvky a motivy, s jakými jsem se u něj už víckrát setkal v jeho dřívějších i novějších filmech a mnohé mě tudíž už tolik nepřekvapily, zároveň se mu opět podařilo přijít s více scénami, kde mě notnou dávkou originality doslova posadil na zadek (třeba akční zaučování v úchylném fotografování, s trojicí jako z nějaké bizarní sekty, mě v první hodině dost odrovnalo, to může vymyslet asi fakt jen Sono :D ) nebo jindy úderně zapůsobit sílou rozehraného okamžiku. A některé rodinné scény s náboženskou linií a rozporuplnou postavou otce a kněze v jedné osobě, či více silných emotivních vzplanutí lásky na pozadí hraničních okolností (nakolik se můžou zdát svou vypjatostí i s typickým japonským afektem přehnané) tu silnou údernost v sobě mají a slušně naplňují film i v dramatické rovině. Na druhé straně stejně jako v Hazardu i Bad filmu se Sonův děj zas točí kolem mladistvých postav s tak zvráceným počínáním, že můj zájem o ně i přes režisérův talent vést divoký děj občas upadal a probíhal na nevyrovnané sinusoidě. Scén, kdy mě sledování této dlouhé „voyeuristické odysey“ začalo míjet až lézt na nervy, tak nebylo zrovna málo a... prostě jsme si se Sonem jednou zas úplně nesedli. Zvláště, když tu zamíchal i akční kung-fu / karate boje, krvavé gejzíry à la Tarantino i několik totálně ujetých nechutností (jedna přijde už těsně po hodině). / Ač je mnohými tady Pod vlivem lásky označováno jako Sonovo opus magnum a také proto jsem ho chtěl vidět, nemohu si pomoct: je dost jiných Sonových filmů v čele s Hiso hiso boši, z nichž jsem si odnesl pozitivnější zážitek. [65%] (21.12.2023)

Rozložili jsme si Love Exposure na tři části a hlásíme, že by to šlo. V podstatě i jednotlivé třetiny jsou dostatečně odlišné a hlavně nadupané. Hodně nadupané. Originalitou by jste naplnili osm lavorů a ještě by trochu přetejkalo. 4 hodiny nabídnou epos se vším všudy. Přijde mi, jako by někdo chtěl dát obrovskou facku těm, kteří tvrdili, že na lásku už se nic originálního natočit nedá a vůbec, že dneska film zabředá do bahna. Jenže, když se agresor připravoval k facce, rozmyslel se a nakopl všechny ty kritiky přímo do rozkroku. Uznávám, že během poslední třetiny už jsem si říkal, že zřejmě nápady došly a teď už to jen tak nějak dotlučeme (abych byl přesný, tak jsem nebyl zrovna nadšen z "kapitulací" "záporáka") , ale finální scéna mi naznačila, že nemám zlobit, jinak ten kopanec taktéž schytám. (04.03.2012)