Pod vlivem lásky

"I úchyl má svoji perverzní čest." aneb 4 hodiny filmu točeného evidentně pod hlesem: šílenci a úchylové všeho světa, spojte se! Musím uznat, že Šion Sono to má natočeno opět výdatně, enormně dlouhou stopáž dokáže naplnit tak, aby se stále něco dělo, propojit funkčně více zápletek a motivů... Přestože tu Sono často využívá postupy, prvky a motivy, s jakými jsem se u něj už víckrát setkal v jeho dřívějších i novějších filmech a mnohé mě tudíž už tolik nepřekvapily, zároveň se mu opět podařilo přijít s více scénami, kde mě notnou dávkou originality doslova posadil na zadek (třeba akční zaučování v úchylném fotografování, s trojicí jako z nějaké bizarní sekty, mě v první hodině dost odrovnalo, to může vymyslet asi fakt jen Sono :D ) nebo jindy úderně zapůsobit sílou rozehraného okamžiku. A některé rodinné scény s náboženskou linií a rozporuplnou postavou otce a kněze v jedné osobě, či více silných emotivních vzplanutí lásky na pozadí hraničních okolností (nakolik se můžou zdát svou vypjatostí i s typickým japonským afektem přehnané) tu silnou údernost v sobě mají a slušně naplňují film i v dramatické rovině. Na druhé straně stejně jako v Hazardu i Bad filmu se Sonův děj zas točí kolem mladistvých postav s tak zvráceným počínáním, že můj zájem o ně i přes režisérův talent vést divoký děj občas upadal a probíhal na nevyrovnané sinusoidě. Scén, kdy mě sledování této dlouhé „voyeuristické odysey“ začalo míjet až lézt na nervy, tak nebylo zrovna málo a... prostě jsme si se Sonem jednou zas úplně nesedli. Zvláště, když tu zamíchal i akční kung-fu / karate boje, krvavé gejzíry à la Tarantino i několik totálně ujetých nechutností (jedna přijde už těsně po hodině). / Ač je mnohými tady Pod vlivem lásky označováno jako Sonovo opus magnum a také proto jsem ho chtěl vidět, nemohu si pomoct: je dost jiných Sonových filmů v čele s Hiso hiso boši, z nichž jsem si odnesl pozitivnější zážitek. [65%] (21.12.2023)

UFF-Tak tohle byla hodně intenzivní, dlouhá, náročná a hlavně cenná lekce z japkovské filmařiny. Film vás protáhne opravdu vším možným i nemožným a na konci budete mít hlavu jako balón(ať chcete nebo ne)......Rozhodně to není jednoduchá zábavička jen tak pro někoho(a ani já nebudu předstírat,že jsem to všechno pobral)....Těch 237minut rozhodně nenudí ale jsou zatraceně znát a to jak fyzicky(sedět 4h na prdeli není žádná prdel) tak psychicky(nechat si 4h dělat z mozku bramboračku není žádná prdel).....=Prostě zážitek se vším co k tomu patří=cca 90% (20.03.2011)

Tohle jest Film s velkým F. Těžko říci, kolik hodin bych musel strávit popisem veškerých zážitků z každé minuty této šílenosti, ale rozhodně to nemám v úmyslu zkoušet, neboť by to v tom případě chtělo hodně času a kofeinu, přičemž ani jednoho nemá má maličkost dostatek. Zkusím se tedy omezit jen na to nejpodstatnější. –– Za prvé: je to šílený film. Nedělá mi problém zaškatulkovat jej jako jeden z nejšílenějších filmů, jaké jsem doposud viděl, a to do stejné sorty, v jaké mám například Antikrista, Turkish Star Wars nebo The Room. Čtyřhodinový epos, v němž se stříhají penisy, hledá Panna Marie, stalkuje ostošest, praktikuje umění fotografování ženských kalhotek, dělají perverzní zpovědi a vybuchují bomby, prostě nemůže být úplně normálním filmem ani na japonské poměry. –– Za druhé: takovou plejádu emocí a žánrů, jako je právě v tomto snímku, najdete v jednom filmu jen těžko. Jednou se smějete, až vám slzy tečou z očí, podruhé jste zhrozeni a zhnusení děním na obrazovce, potřetí jste úplně napjatí jak struna, počtvrté se nostalgicky uculujete a popáté se popadáte za hlavu s myšlenkou, jaká že je to blbost. Sledujete totiž zároveň nervy drásající krvák, kriminálku, thriller, romantickou komedii, parodii, bojový film, film s duchovním tématem, akční film, erotiku… a určitě jsem na něco ještě zapomněl. To všechno v tomhle filmu najdete. –– A to nejdůležitější je za třetí: všechno výše jmenované spolu perfektně funguje. Ne, opravdu nevěřím tomu, že by film, který by výše uvedené prvky obsahoval, uměl vyvolat stejné emoce a zároveň se dal dokoukat do konce, dokázal natočit jiný národ než právě Japonci. Já bych tento film popsal ve zkratce asi takto: Dogma meets Antichrist meets My Sassy Girl. Samozřejmě by se k tomu dalo přilepit ještě několik dalších "meets", ale jako skvělá mixáž právě těchto tří filmů mi to připadalo nejvíce. Nezapomenutelný, vskutku nezapomenutelný film to jest. Pokud jste tedy tento film ještě neviděl a nemáte opravdu vážný pocit, že byste měli do čtyř hodin odejít na onen svět, určitě na to mrkněte, neboť film zaměnitelný s tímto vskutku nenajdete. (04.04.2013)

I když je to tak dlouhé, tak mě to chytlo od začátku až do sladkého konce. I když se tam proplétají všechny možné žánry, tak to tak krásně sedí, je to střelené, ujeté, veselé, smutné, neuvěřitelné, surové i něžné. Být na tom v kině, tak je možné, že bych tomu těch 5* dala. Možná. Každopádně jsem ráda, že jsem to viděla. Hlavní hrdina je sympaťák, jeho protějšek je také fajn (žádný pocit, že je na čase ji strčit pod kolem jedoucí náklaďák se nekonal). Ostatní byli šílení. Ale to bylo také fajn. ^^ Dlouhé volné odpoledne - Let's go for it. Přemýšlím o tom již několik dní, a tak nějak si říkám: "Proč tomu sakra nedáš za 5*? Vždyť to bylo dokonalý!" Takže hodnocení měním z 4* na 5*. ^^ (30.01.2011)

All perverts are born equal. Znáte ty filmové kecy typu "Jestli mi to s ní nevyjde, tak si můžu hodit mašli, protože můj život je nenávratně v prdeli"? Tady nic takového nezazní ani jednou, a přesto nejpozději v druhé třetině zjistíte, že právě tohle se vám honí hlavou. Ultimátní završení romantického žánru a filmů o lásce, jakékoli další snahy jsou po tomto opusu zcela zbytečné. (06.01.2010)