Storia di Piera
Geschichte der Piera, Der
L'Histoire de Pierra
The Story of Piera
The Story of Piera
Režie:
Marco FerreriScénář:
Marco FerreriKamera:
Ennio GuarnieriHudba:
Philippe SardeHrají:
Isabelle Huppert, Hanna Schygulla, Marcello Mastroianni, Angelo Infanti, Laura Morante, Tanya Lopert, Maurizio Donadoni, Fiammetta Baralla, Laura Trotter (více)Obsahy(1)
Režisér Marco Ferreri stvořil iracionální erotický pamflet o poněkud netypické rodině: o stárnoucí nymfomance, upracovaném a odevzdaném manželovi a jejich dceři posedlé sexem, která ve své sexuální i citové dezorientaci sdílí lože jednou s otcem, jindy s matkou. Mezi blouděním a omyly svých rodičů nakonec Piera nalezne vlastní životní cestu: rozhodne se stát herečkou ... Ferreriho snímek inspirovala autobiografická knížka herečky Piery Degli Esposti. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (22)
Tak tohle je pěkně kontroverzní snímek. Vyžaduje od diváka značný nadhled jak co se týče sexuální otevřenosti, tak dějové uchopitelnosti. Film v podobném duchu jsem asi dosud neviděl a ani nevím, k čemu bych ho dokázal přirovnat. Začátek je v rize Lolitovském duchu. Dětská role Piery je skvěle zvládnutá německou herečkou Bettinou Gruhnovou. Její vyzývavé pohledy a scény, kdy se nechává postupně líbat zástupem chlapců nebo osahává nahé tělo dospělého muže, nám napovídá, že zdědila nymfomanické sklony po své matce. Škoda, že Gruhnova nikdy nedokázala vystoupit ze stínu své dětské hvězdy a upadla v zapomnění. V dospělém věku hraje Pieru Isabelle Huppertová. Předvádí jeden ze svých tradičních a opět skvělých výkonů. Ještě jsem neviděl film, kde by hrála „normální“ ženskou. Všude hraje nymfomanky, šlapky, psychicky narušené nebo úchylné postavy. Ne že by jí to nešlo. Naopak. :-) Jen škoda, že byla takto zaškatulkovaná neboť její herecké schopnosti jsou mnohem širší. Hanna Schygulla je též skvělou herečkou. Její role matky Piery, nervově labilní nymfomanky, pro mě byla milým překvapením oproti filmu KLAUNOVY NÁZORY, kde mě nezaujala. I tak pro mě zůstává v tomto snímku Isabelle číslo jedna, druhá půlka filmu je prostě její. Nic na tom nemění ani Mastroianni. Ten byl upozaděn a pouze odehrál, co se chtělo. Tomuto filmu vládnou ženy. Je doslova nabitý estrogenem. Pokud jde o sexuální otevřenost, setkáváme se tu se záběry na nahá těla včetně genitálií. s pedofilií, incestem, homosexualitou a různými sexuálními úchylkami, které se mění s ohledem na vývoj postav. Zejména Piery. Pochopit myšlení jednotlivých postav, je pro diváka obtížné. Režisér nedává prakticky žádné nápovědy a jen nám promítá dění, které se zakládá na ze společenských hledisek nenormálních vztazích členů rodiny. Právě v pochopení vztahů je klíč k porozumění děje. Vyžaduje to zamyšlení a pokud možno i druhé shlédnutí. Určitě to není jednoduchá podívaná a klade mimořádné nároky na pozornost diváka. Ferreriho koprodukční režie, při níž si bere k ruce herecké hvězdy Itálie, Německa (SRN) a Francie, si tuto pozornost zaslouží. 74% ()
Zlatá Palma - výběr ()
Vztahy téhle rodinky byly na mě asi příliš složitě vyprávěné, protože jsem je moc nechápal . Ovšem co bylo hezké, jak se tam pořád spolu všichni líbali. Celkově zajímavý, ale ne moc přehledný film potěší hlavně milovníky líbání. ()
S živelnou a zároveň bezbrannou odvahou nejprve Pieřiny matky, pak Pierry a nakonec i jejího otce objevovaná bezprostřednost lidského bytí a nezrušitelnost vztahů, do nichž je osud člověka rozepsán, které jsou mu dané k nakládání a začínají se rozvíjet už s prvním novorozenčím nádechem, a tedy je tu zachycena i postupně a rozechvěle odkrývaná svoboda s nimi nakládat tvořivě, a přese všechno zamilovaně. Láska jako poznaná nutnost. A báječný film, který je především a právě poutavou, v každém okamžiku dobrodružnou historií jednoho takového poznávání života mezi svými lidmi, neztrivializovaný konceptem, ideou ani filosofií. Překrásný příklad toho, že za necelé dvě hodiny lze obsáhnout možná i třicet let trýznivě, bláznivě, hmatatelně konkrétních dějin mladého života ve světě a jeho finálního přijetí. *** Obě herečky jsou tu božské, lidské, životné, ženy. ()
Atmosféra filmu skvele zodpovedá rozháranému citovému a myšlienkovému rozpoloženiu dospievajúcej Piery. Výjavy bez vysvetlenia, záhadná prítomnosť niektorých postáv aj chýbajúce pointy scén diváka dráždia a znepokojujú. Matka - sexuálne radodajná, indolentná (ľahostajná) schizofrenička, otec - zaneprázdnený komunistický intelektuál, hľadiaci na excesy svojej ženy kľudom človeka, čo všetko prekukol. Liečba matky elektrickými šokmi, ani otcov pobyt na psychiatrii neprináša spásu a rodinnú pohodu. Piera sa rodičov snaží udržať pokope, no prebúdzajúca sa pudovosť ju len k incestu dokope. Provokujúce scény nahoty s prvkami krvismilstva a pedofílie svedčia Ferreriho povesti vyhláseného škandalistu. ()
Autobiografická kniha herečky Piery Degli Esposti - filmy podle skutečně žijících postav ty já můžu. Ale incest s vlastními rodiči ? A dokonce s Mastroiannim ?! No to mi ho vyndej, to snad ani nemám zapotřebí vidět... No jo, ale známý režisér, v Cannes 1983 cena pro Hannu Schygulla... No tak mě zabte, já jsem TO viděl. Předesílám, že incest zásadně neschvaluji a to ani blahé paměti Caligulovi, ani dnes fotografovi Saudkovi, přestože na té slavné polibkové fotce jim to (jemu a jeho vlastní dceři) moc sluší. Nicméně, pokud to u tématu incestu nebude znít nepatřičně, film je natočen s jistou dávkou poetiky (tak, a teď jsem odkopal...) a kromě tu explicitního, tu jen náznakového zobrazování nejrůznějších sexuálních zkušeností čiperné holčiny (však měla být po kom) obsahuje i dost jiných, sexuprostých, ale silných a znepokojivých obrazů ze života. Jako třeba ty elektrošoky na psychině... ()
Co je pro někoho běžné, to jiný nechápe a nikdy nepoužívá. ()
Od Ferreriho jsem tedy zvyklý na mnohem větší kvalitu. Příběh Piery je velmi podivný film, ale bohužel ne tím správným "ferreriovským" způsobem. Nutno říci, že upadl v zapomnění naprosto zaslouženě. Vyprávění působí dojmem, jakoby někdo namátkou trhal stránky ze scénáře a navíc ty se zajímavějším obsahem. Film jako takový se zuby nehty drží alespoň na hranici průměrnosti a zaujal mě pouze saxofonem Stana Getze a občas probleskující posmutnělou atmosférou. ()
Možná je můj sexuální liberalizmus tak bezbřehý, nebo jsem úchyl, ale mě se podobně laděné příběhy prostě strašně líbí. Uznal bych, že je film vyprávěn trochu nezvyklým způsobem, hodně rozvolněně a tu a tam pomocí scén, které k dějové linii nemají prakticky žádný vztah. Uchvátil mě ale hned několika věcmi najednou. Až hippie sexuální rozvolněností, ten film srší erotickým napětím, přesto se v něm toho zase až tak moc erotického neděje, spíše jen náznakově, čekal bych to i otevřenější. Líbí se mi ta vztahová otevřenost, kdy se všichni mají rádi a neřeší, jak to zrovna dávají najevo a že to není zrovna moc podle prověřených a platných norem. Strašně se mi líbilo vykreslení hlavních postav, dychtivou Pierou počínaje, přes výborně pojatou Eugenii a přesně sednoucího Lorenza, který má jednu úchvatnou vlastnost. Pro jeho vztah k Eugenii by jej mnozí moachisticky a konzervativně uvažující jedinci mohli označit za suchara, mě naopak uchvátil tím, co by si zřejmě většina lidí přála, aby k nim jeho/její protějšek cítil - Lorenzo Eugenii miluje přesně takovou, jaká je, bez výhrad, bez podmínek. S dobře vykreslenými postavami se pojí i jejich bezchybné a velmi povedené herecké ztvárnění. Bezkonkurečním parním válcem celého filmu je po všech stránkách úchvatná a půvabná Hanna Schygulla v roli Eugenie. Pihovatá Isabelle Huppert je velmi roztomilá a konečně vím, proč jedna česká zpěvačka natočila skladbu o Marcellu Mastriianim :-). Jednu hvězdičku ubírám jen za občasnou hodně velkou rozvolněnost vyprávění, která mě skoro uspala. Ale jinak výborný, trochu netypický, ovšem krásně pojatý zážitek. ()
"Příběh Piery" - no, moc příběhu jsem v tom filmu nezaznamenala. Byla to jedna velká módní přehlídka pro holky a nabušené smyslností a sexem pro kluky. Úchylné téma dcery souložící s oběma rodči se dalo zpracovat míň nudným způsobem, uznávám ale že ve své době... ()
Nenechte se odradit nízkým hodnocením, prostě to vydaly Levné knihy a vidělo to moc, ehm, diváků Hřebejka. Je to krásný film; je těžký na první shlédnutí (však jsem to poprvé odpískal po 20 minutách) - ruší či zneklidňuje už hranatá estetika raných osmdesátek (proti časovému zařazení od 2. sv. války dále hraje víc prvků - účes Schygully, hudba, lascivnost); velmi netypický je způsob vyprávění, obrazy přicházejí a mizí bez jednotícího prvku, občas jsme nadlouho vyrušeni nedůležitou a nepříjemnou epizodkou (koncert popové zpěvačky), důležité věci zas proběhnou a pokud je nezachytíš, ztratíš se v příběhu. Nečekejte nic šokujícího, nejsilnější tady není předvádění podob morálky, ale smutek ze ztrát - ztráty lásky, blízkosti, života. První, co se mi z filmu začalo vracet byly mnohé jitřní záběry exteriérů měst ve stylu italského fašistického funkcionalismu. Pak jsem to chtěl vidět celé znovu a zůstal jsem přikovaný. Objevil se charakter hlavní hrdinky a s ním Schygulla - hnaná a svobodná, milující a přitom i lhostejná, bláznivá a tragická. Objevil se smysl leckterých scén, vynořila se podivná poetika vyprávění v náčrtu. Jeden z nejkrásnějších momentů filmu je u posvátného pramene s divým mužem a k tomu sólo Stana Getze. ()
ocenenia : MFF Cannes 1983 - Najlepšia herečka (Hanna Schygulla) ()
Ferreriho planoba, tusim aj o inceste, nebrat . 20 % ()
Film, u kterého je opět celkem zavádějící popis. Je to film o dětství a dospívání Piery (Isabelle Huppert, jako dítě Bettina Grühn), které je silně ovlivněno její matkou a otcem. Matka Piery, Eugenia (Hanna Schygulla) je nymfomanka, které je jedno, co si o ní ostatní myslí. Má svůj svět, je jí upřímně jedno, že jí bude chtít malá Piera napodobovat, či jestli, kdy a s kým bude mít první sexuální zkušenost. Je schopna se nechat ponižovat, stýkat se s cirkusáky a osud jejího manžela je jí lhostejný. Žije jen pro své ukojení a pro svou radost. Otec Piery, Lorenzo (Marcello Mastroianni) je komunistickým funkcionářem, který miluje svojí ženu, ale který postupně rezignuje na možnost její změny. A když musí skončit i jako funkcionář, uzavírá se sám do svého světa a dožívá na psychiatrické klinice. A tak z Piery vyrůstá bisexuálka, která neváhá využívat sex jako svoji zbraň a prostředek k tomu, aby dosáhla toho, co chce. ()
Bohužel, i když jde o zajimavé téma - z hlediska vnějšího světa jde o nemocné lidi, oni jsou však spokojení uvnitř své rodiny (matka schizofrenička, otec milující její sexuální neukojenost a zároveň trpící její nemocí, dcera jejich mistrovské dílo), kterou berou jako něco naprosto normálního - Ferreri, mimo barevných širokoúhlých kompozic (jedna hvězdička), natočil vlastně obyčejné domácí video. Film je jen jen sledem scének ze života jedné rodiny, kde se sexualita bere jinak než v okolním světě. Není na tom vlastně nic šokujícího (lidé si dneska své penisy a bobříky ukazují přes internet) a ani zajímavého.To už si raději přečtu odborné psychiatrické pojednání, než sledovat takovou nudu. ()
Nepříliš povedený, chaoticky vyprávěný, přesto pozoruhodný, vizuálně vytříbený film, který skýtá nejedno (šokující) překvapení. Pro mě je záhadou herecké ocenění Hanny Schygully, která jednak nehrála adekvátně roli, ale především byla jako neurotická, až psychotická nymfomanka špatně obsazena; nejenže Mastroiannimu a Huppertové nestačí, ale ani ve trojici s nimi "nefunguje" (což by snad mohla, kyby roli pojala jinak), přitom to je o rodině, která je sice výstřední a nešťastná, ale její členové se mají rádi. Škoda. Ale byl to odvážný pokus. ()
Škoda té občasné chaotičnosti, protože jinak je tento snímek velmi zajímavý a navíc se slušnými hereckými výkony. Ve filmografii Marca Ferreriho se jedná o jeden ze slabších počinů. 65% hvězdiček ()
Ve své první části je Příběh Piery spíše příběhem Lolity dle Marca Ferreriho. Nutno říci, že právě tato část je tou nejsilnější, nebo ještě jinak, nejsrozumitelněji vyprávěnou. Mám rád, když režisér nejde divákovi s příběhem "na ruku", jenže tohle pojetí mi nesedlo, působilo občas lehce zmatečně. Prakticky veškeré důležité scény jsou velmi krátké, naopak to co až tak důležité není, má spoustu prostoru. Například jen lehce naznačená životní cesta Lorenza a její výborné finále v ústavu. On je tu sice tím třetím, přesto by větší prostor (třeba na úkor několika pravděpodobně zbytečných scén) zasloužil, vůbec při výkonu Marcella Mastroianniho. To Eugenia a Piera jsou na tom podstatně lépe, obzvlášť právě v první části, kdy se "láme chleba", nebo v tomto případě spíše umělecké dílo je tvořeno. Scény jako líbání s chlapci, nebo mytí u posvátného pramene, jsou geniálně šílené. Především díky věku Piery opravdu kontroverzní, ovšem fantasticky natočené a zahrané... Bettina Grühn je dokonalá! Stejně tak výborně v její roli pokračuje i Isabelle Huppert, za to Hanna Schygulla mi příliš nesedla. Druhé zhlédnutí je jisté, zatím takto. 65% ()
Nebudu tvrdit, že bych tento film chápal. Dospívající dívka, která zmateně hledá svojí sexualitu a využívá k tomu vlastní rodiče, nic pro mě. Také tempo je pro dnešního diváka velmi pomalé, než se něco začne dít, uběhne strašná spousta času, vyplněná divnými setkáními. Zajímavá je ale kamera a kompozice některých záběrů. ()
Velmi zvlastny a smutny film. Dvojica mojich oblubenych hercov Schygulla a Mastroianni exceluje. Nemozem si pomoct, ale postava dospelej Piery je ako keby do poctu. Je to cele pretkane takou sexualnou absurdnostou, obcas sa objavi zbytocna scena, potom je zase velmi podstatnej udalosti venovany minimalny priestor. Zamer ci chyba? Nevedno, ale funguje to. ()