Todo modo

Začátek se mi hodně líbil - neznámá epidemie, povinné očkování, politici v bunkru, kde mají proběhnout ignaciánské exercicie. Jenže s první vraždou jde poselství filmu tak trochu do kopru, protože pak jde už jen o vinu a trest, a to celou únavnou hodinu. Zcela nejlepší jsou - v tradici nejen italského, ale i francouzského pohledu na Boha jako socialistu, milovníka chudých - scény s donem Gaetanem a jeho naprosto přesné a trefné komentáře ("bude Bůh poslouchat vás?" - "Nejsi ani studený, ani vřelý." - "Bůh se nepřepočítává na peníze.") současně s kritikou jednotlivých politických rozhodnutí a snah sjednocovat za každou cenu opačné protiklady (co mi to jen připomíná?) a samozřejmě kritikou hrabivosti (a potažmo sexuální zvrácenosti). Jenže tahle břitká a velmi dobře natočená kritika nejenom korporací a politiků, ale vlastně i církve, která si přihřívá polívčičku, je ve druhé polovině nahrazena onou vyvražďovačkou, oněmi tresy za hřích, a prostě to není ono. Volonté je tady jako slabošský a zženštilý prezident naprosto dokonalý, kdybych ho neznal z jiných film, naprosto mu věřím, že takový skutečně je. (24.04.2023)

Už jen samotná podoba luxusního církevního bunkru je působivá. A co teprve, až se rozjedou Gian Maria Volontè a Marcello Mastroianni. Film sice cílí na stav v Itálii před pětačtyřiceti lety, ale v tomto ohledu se opravdu změnilo minimum. Možná nejméně mi sednul apokalyptický závěr, který na mne působil dojem, že tvůrci nepřišli na to, jak tenhle film rozumně zakončit. Elio Petri každopádně patřil k nejzajímavějším italským autorům 60. a 70. let (a že jich bylo dost). (31.05.2021)

Mastroianni nikdy nezklame, v čem jej uvidíte, kupte to, ty filmy mají co říct a říkají a Vy poslouchejte a odpovídejte..! Herecká elita italského filmu, režisér umělec-intelektuál a jeho vždy věrný ústřední hudební skladatel, to byl kompilát všech Petriho filmů, znamenitá spolupráce, to již dnes prakticky nevidíte... (19.11.2009)

Toto Gottesverdämmerung (Soumrak bohů) evokuje přízemní dotaz: o kolik je dnešek lepší? Kde a v čem by měla spočívat pozitivní změna? Velkorysá výprava, mysteriozní obal připomínající nedávný papežský seriál a vynikající výkony Mastroianniho a Volonteho, který je v prvním případě až zjevením potenciálu schopností tohoto velikého italského herce dávají zažít mimořádný divácký prožitek. Myslím, že odkaz na uměleckost (artovost) tohoto filmu a jeho diváckou konzumní neatraktivnost není tou správnou odpovědí. (12.06.2022)

Hodně zvláštní podobenství o politické situaci počátku 70. let v Itálii, o které toho přiznám se nic moc nevím, takže je mi jasné, že mi určitě něco uniklo, ale aspoň v základu jsem se chytal a když k tomu připočítám nemalý počet zajímavých myšlenek, které zde v průběhu všeho zazní a také tu mysteriózní, depresivní a většinu času i dost podmanivou atmosféru, vychází z toho pro mě celkově silný a podnětný zážitek, který jsem určitě neviděl naposled. Pro příště se asi budu muset něco nabiflovat, abych z toho víc měl a dokázal to i podrobněji zhodnotit (popravdě se obávám, že je to trochu jednostranné, ale nejsem si jistý), ale jsem hodně rád, že to kdysi odvysílali na ČT Art, protože mám pocit, že bych na to jinak nenarazil a byla by to škoda, protože to má hodně do sebe a rozhodně jsem nečekal, že se to celé zvrtne do tak survivalového apokalyptického finále... Jen teda mám pocit, že na to, jak to celou dobu bylo takové dosti komorní a nepříjemně stísněně působící, že to Petri v závěru s těmi mrtvolami přehnal a udělal z toho takový skoro-až akčňák, který se do té předchozí atmosféry tolik nehodil. 4* (29.01.2023)