Cukr, káva, limonáda

4* v poslední době jsem si oblíbil tohoto režiséra, tak si začínám hledat jeho filmy. Tentokrát padl los na tento s hezkým názvem evokující dětskou hru, které se tato absurdní hříčka docela podobá. Bláznivý styl vyprávění je zároveň jeho plus i mínus, ale furt to spíš beru jako pozitivum, protože jsem se víceméně skvěle bavil po celou dobu. O příběhu se nedá vyprávět, ten se musí vidět ... ale opravdu doporučuji jen fajnšmekrům libujících si vyloženě na absurdním humoru. [ PŘÍBĚH: 2 /// SMYSL: 1 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 2 /// ORIGINALITA: 3 /// NÁLADA: 2A /// ART: 1 /// STYL: 1 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] (05.02.2017)

Zatím nejhorší film v režii Bertranda Bliera, který jsem viděl. Večně ožralej fotr, jeho vážně divná dcera, její slizká matka a nýmandi se zastydlou pubertou, to vše se odehrávající v celkově divným prostředí = paskvil (a na tom začátku jak hladově srka a mlaská ten rohlík namáčenej v kakau, jak kdyby tejden nedostala najíst – hrozný) (27.02.2009)

Velmi morální film plný lásky a vtipu. Lehká ruka. Grinberg to utáhne. Skvělá Boyer. Možná o chlup méně Marcella běžícího za dveřmi anebo častější konkluze. Možná to dotáhnout dál k smrti Anouk. V horších chvílích to je jak kdyby via Jeunet. Jako sonda do možností města typu Marseille výtečné! Skoro 5* (27.10.2023)

Zřejmě nejkritičtější Blierův film, na který pan režisér použil metodu dětské hry Mikádo, rozsypal barevné tyčinky s kousky příběhu a postupně se je snažil z hromady vytahovat tak, aby nezavadil o ostatní. Měla jsem celkem problém zvyknout si na tento styl vyprávění. Také mi celkem chyběl Blierův sžíravý humor. Sociálně kritické drama je to zajímavé, je vybaveno mimořádnou hudbou a skvělými hereckými výkony, ale na mě působilo malinko nekompaktně. Výborný výkon podal Olivier Martinez i obě dámy, Boyer i Grinberg. Zub času překvapivě více ohlodal Clauda Brasseura, nežli Marcella Mastroianniho. Ale na druhou stranu, dřívější lamač ženských srdcí v roli dědka nasáklého alkoholem? Dost smutný pohled. (21.05.2013)

Celým filmom sa nesie akási stiesňujúca a zväzujúca túžba a erotickosť, ktorá je jedným zo základných prostriedkov ako diváka k deju pripútať. Ďalším je neuveriteľne silná a premyslená forma - ktorá je neukotvená v čase a je plná predstáv, emócií a magickosti. Rozhodne sa nejedná o tradičný film. Je tam neuveriteľne veľa vypovedaného a je to podané tou najkomplikovanejšou formou. Často krát som sa prichytil pri tom, že som si nedokázal scény medzi sebou spojiť a bol som zmätený, ale spôsob akým sú životné pravdy tu prezentované odľahčené, ma dokázal vždy vrátiť na cestu a sledovať s chuťou a s určitou zvedavosťou nevšedný príbeh o všedných problémoch. Vždy keď vidím niečo takého, musím uznanlivo krútiť hlavou, lebo podať divákovi svedectvo, ktoré vychádza s tak premysleného scenára a precíznej réžie je v určitom smere naozaj umenie. Všetká tá stratenosť, túžba po kontakte a emócií, túžba po šťastí, ktoré hatí smútok a nedôstojné podmienky sa tu skĺbia v premyslenej symfónií obrazov a znakov, ktoré tomu kto je pozorný dokážu odhaliť svoje čaro. Pre iných to bude neznesiteľné a nezrozumiteľné. (27.02.2012)