Režie:
Rose BoschScénář:
Rose BoschKamera:
David UngaroHudba:
Christian HensonHrají:
Jean Reno, Mélanie Laurent, Gad Elmaleh, Raphaëlle Agogué, Hugo Leverdez, Oliver Cywie, Sylvie Testud, Anne Brochet, Denis Ménochet, Roland Copé (více)Obsahy(1)
6. června 1942 vstupuje v platnost nové nařízení francouzské vlády namířené proti židovskému obyvatelstvu. Jedenáctiletý Joseph Weismann proto odchází do školy se žlutou hvězdou na hrudi. Přesto žijí Weismannovi v přesvědčení, že mají stále důvody k radosti. Ale jen do úsvitu dne 16. července 1942, kdy do bytu vtrhnou muži v černých uniformách. Budí celou Josephovu rodinu a ženou je do autobusu… Po největší razii v dějinách lidstva, která proběhla pod taktovkou francouzské policie, se v pařížské cyklistické aréně tísní na třináct tisíc Židů. Pět dní bez vody, bez jídla a bez zdravotní péče. Dr. Sheinbaum (Jean Reno) internovaný spolu s ostatními dělá, co může. Intenzita rasismu šířeného zdejší kolaborantskou vládou hluboce zasahuje mimo jiné také sestru Červeného kříže Anette Monod (Melanie Laurent). (oficiální text distributora)
(více)Videa (3)
Recenze (179)
Snímek upozorňuje na absolutní zdiskreditování západní modernity a jejího pojetí racionalizace hrůzami holocaustu, přičemž v tomto případě se zaměřuje na rok 1942 a odsun nefrancouzských i francouzských židů z okupované Francie. Filmařsky v pořádku, občas malinko natahované, ale jinak celkem bez problémů. 7/10! ()
Silný v detailech, hodnověrně zpracovaný, co do intenzity předání hrůz holokaustu, která je u podobných filmů s předem nalinkovaným dějem a malým prostorem pro scenáristické fantazie snad nejpodstatnější, ale rezervovaný. A to hlavně díky skutečnosti, že gradující utrpení židovské komunity zdaleka nekončí největší bídou, které se semité dočkali. I když to tak není rána syrovým masem mezi oči, jako vyprávění se zajímavými střípky solidarity a důrazem na napětí z toho, co přijde každý další den, pořád velmi dobré. Alternativa: Courageus Heart of Irena Sendler, Pianist, Anne Frank: The Whole Story. ()
Filmů o židovském utrpení je veliká spousta. Odsun bohužel nepřinesl nic co bych už neviděl u jiných snímků. Existuje velké množství o podobné tématice, které jsou lepší např: Pianista, Schindlerův seznam, Šedá zóna. A pokud jde o Jean Rena, tak se nemusíte moc vzrušovat, nedostal tam moc prostoru. ()
Príbeh z vojnového obdobia a meno Jean Reno je pre mňa dostatočným lákadlom, ale ako tu už bolo napísané, film dieru do sveta neurobil. To ale neznamená, že nestojí za pozretie. Spočiatku nie je celkom jasné kto bude hlavnou postavou. Až neskôr vysvitne, že ňou bude statočná zdravotná sestra. Postava Hitlera film zbytočne zhadzuje a hlavne jeho prvý príhovor vyvoláva pocity trápnosti. Neskoršie scény z jeho horského sídla už vyzerajú podstatne lepšie, ale film by sa bez týchto scén v pohode zaobišiel. Udalosť, ktorá dodnes víri francúzke vody je hodná filmového spracovania a tento film je myslím dôstojnou spomienkou na tieto udalosti. Je sympatické, že si Francúzi pred zodpovednosťou nezakrívajú oči a otvorene priznávajú spoluvinu. Detskí predstavitelia predvádzajú slušné výkony a film v konečnom dôsledku môžem iba doporučiť. Jednak ako dobrý film a ak niekomu rozšíri obzory a dozvie sa niečo o čom nevedel, tak film splnil účel. Na túto tému bol nedávno natočený tiež francúzky, ale o niečo kvalitnejší film Kľúč k minulosti, hoci sa tejto téme venoval len čiastočne. 70%. ()
Ten přídomek "Válečný" je tam daný tak možná proto, že se odehrává v době války. Celou (docela dlouhou) dobu jsem čekal na něco zajímavého, emotivního, nebo překvapivého, ale nakonec jsem se vlastně ničeho nedočkal. Není to vůbec špatný film, ale tváří se úplně jinak, než jak pak vyzní. Nebyl to špatný zážitek, ale na druhou stranu jsem byl docela zklamaný. 70% ()
Galerie (39)
Zajímavosti (22)
- Cílem producenta Alaina Goldmana bylo dát francouzské kinematografii její vlastní Schindlerův seznam (1993), neboť cítil, že žádný z dosavadních francouzských snímků se problematice holokaustu dostatečně nevěnoval. (Mr.Hudson)
- Mezi deportovanými nebyli jen obyvatele Francie, ale také uprchlíci z Polska, Německa a také Československa. (Lucas87)
- Francúzsky národný denník Libération označil film za "ťažkopádnu historickú melodrámu a retro gýč očistený od presnosti", na čo režisérka Roselyne Bosch zareagovala, že každý, ktorého film nedojal, sa dá prirovnať k Hitlerovi: „Je mi podozrivý každý, kto pri zhliadnutí tohto filmu neplače. Takému chýba jeden gén: gén súcitu. Toto si myslel aj Hitler, že emócie sú sentimentálne. Je zaujímavé vidieť, že títo kritici sa v duchu pripájajú k Hitlerovi, však?" (Arsenal83)
Reklama